Glosa: Tenhle tým nemá na medaili. Jsem jediný, kdo se obává herního projevu?

V době psaní článku ještě neproběhl zápas s Německem, u kterého však očekávám vítězství. Ať už tedy budeme slavit výher pět nebo šest, chtěl bych se podívat jak ty výhry vypadaly.

Letošní skupina je pro nás velmi příznivá. Na minulém mistrovství světa jsme měli tři těžké soupeře. Švýcarsko, Finsko a Kanadu. Se dvěma prohrami v prodloužení jsme postupovali do vyřazovací části ze třetího místa a ve čtvrtfinále se utkali s výběrem z USA.

Tento rok nám vypadlo Finsko a Kanada, za to přibyla Amerika a Německo. Papírově tedy máme pouze dva těžké soupeře, Švýcarsko a právě Ameriku. Ačkoliv při různých speciálních matematických kombinacích můžeme skončit na kterémkoliv ze čtyř postupových míst, je nejvíce pravděpodobné, že skončíme na prvním nebo druhém místě. Primárně bude záležet na prověrce, která nás čeká s výběrem USA.

Dá se tedy předpokládat, že ve čtvrtfinále narazíme na slabšího soupeře ze druhé skupiny, a ta pravá prověrka nás bude čekat až v semifinále. Výsledky českého týmu jsou tak velmi zkreslené a my vlastně do dnes nevíme, jak si český tým stojí.

V úvodním duelu se Švýcarskem se hrálo nahoru dolů, jednou vedli Švýcaři, jednou zase my, většinou jsme dotahovali skóre. Nedá se však plně soudit, jelikož se jednalo o úvodní zápas turnaje a nervozita byla znát na obou stranách.

Z toho co jsme viděli ale můžeme odhadnout v jakém stavu je český tým. Že střílíme góly? Osmička Kazachstánu, šestka proti Maďarsku? To nejsou žádná úchvatná čísla, to jsou povinné výsledky, kterých kdybychom nedosáhli, můžeme házet ručník do ringu.

Když se ale podíváme na průběh těchto zápasů, vidím pár nepříjemných věcí, které mi dělají vrásky na čele.

Pryč je loňský turnaj, kde Gudas šikanoval Tkachuka a svými zákroky bavil diváky. Pryč je ta tvrdá hra do těla, kde byli hráči vyburcovaní nejen Gudasem, ale i publikem, k tomu udělat tvrdý zákrok. Hrát do těla, urvat si puk. Dohrát situaci a sejmout soupeře, aby se na něj vytvořil psychický nátlak.

Letošní turnaj je ve znamení oťukávané. Jakákoliv dohra na tělo probíhá jen formou takového povinného naražení do soupeře. Kdo to na nás letos zkusil bylo Norsko. Sice jsme je porazili, ale pouze ostudným výsledkem 2:1 pro český tým. A byla to právě ta tvrdá hra, která nám tak strašně zatopila. Norové nás převálcovali fyzicky a český tým to nezvládal. Díky bohu, že v tomto stylu nedokázali hrát celý zápas a český tým silnou druhou třetinou Nory zatlačil zpátky.

Pokud se ale máme měřit s top týmy, tak nemůžeme čekat, že Švédsko, Kanada, vlastně i Amerika budou chtít hrát nějaký „ťukec do prázdné“, tak jako to hrajeme my. Očekávám, že na nás vletí a půlku hráčů nám domlátí, otřesený český tým se z toho bude sbírat dvě třetiny a zápas bude ta tam. Doufám teda, že české hvězdičky najedou na režim play-off a začnou hrát tvrdě do těla, tak jako minulý rok.

Obrana

S tím důrazem ve hře jde ruku v ruce i obrana. Myslím, že máme jednu z nejofenzivnějších obran za poslední roky. Špaček, Gazda, Krejčík, Hronek. To jsou hráči, kteří by s přehledem mohli dělat útočníka ve čtvrté formaci. Bohužel potom propadáme v obraně. Až mockrát se nám během tohoto turnaje stalo, že jsme dostali gól kvůli laxní obraně, která buď nechala soupeře snadno projet, nebo důrazně nezastavila jeho snažení.

Celou situaci nakonec doplňuje slabé rozehrávání kotoučů. Ať už za bránou našeho brankáře, nebo v obranném pásmu, hra obránců se mi nelíbí, je nejistá a naší jedinou šanci bude silné týmy vyloženě přestřílet.

Brankáři

Kdybychom měli v bráně Lukáše Dostála, asi bych obranu tolik neřešil. Jeho naprosto heroické výkony na Mistrovství světa 2024 zastínily papírově zkušenějšího Petra Mrázka a Lukáš Dostál se stal jedním z vyzdvihovaných individualit loňského šampionátu.

Karel Vejmelka a Daniel Vladař jsou dobří brankáři. Ale nejsou to vynikající brankáři. Vejmelka se při duelu se Švýcarskem trápil. Pustil několik laciných gólů, potom se jeho výkony stabilizovaly. Ale já se opět vracím k tomu, že jsme kromě Švýcarska hráli s týmy, kde i ten jeden obdržený gól je vlastně zdvižený prst. Trochu se obávám, že jak Vejmelka, tak Vladař proti top týmům pohoří a uvidíme opět góly, kde si člověk řekne: „To měl gólman chytit.“

Kombinace těchto faktorů - gólmanů, kteří jsou dobří, ale ne vynikající, obrany, která je rozházená a herního projevu, který není vyloženě do těla - ve mně vzbuzuje obavy, abychom nedostali od silnějšího týmu šest gólů na rozloučenou a mistrovství odehrajeme bez medaile.

Závěrem chci říct, že nám určitě nepřeju prohru, ani se nesnažím mudrovat nad tím, jak by se mělo něco dělat. Spíše jen ventiluju svoje obavy z herního projevu. Jakkoliv je ten tým podobně složený jako při loňském mistrovství, ta mentalita je očividně jiná.

Utěšují mě snad dvě věci. Kluci jsou profesionálové a proti Americe a ve vyřazovacích soubojích nakopnou vrtule. Že nyní hrajeme se zataženou ruční brzdou a když půjde do tuhého, tak se zařadí větší rychlostní stupeň.

Posledním faktorem je opravdu silný útok, který jsme tu dlouho neměli. Ačkoliv nás občas stráží snaha opravdu hrát „ťukec“, přihrát do prázdné než raději vystřelit, udělat kličku, nebo to poslat příčně na střelu z první, tak i přesto kluci umí střílet góly. Je příjemné sledovat, že góly nejsou jen výsadou první lajny, ale gólově se zapisují hráči ze všech formací. Pokud se do play-off probudí i Martin Nečas, bude z nás mašina, která sice dostane 4 góly, ale nastřílí jich 5.