Článek
Vrchol ruského realismu a světové literatury
Zločin a trest je román ruského spisovatele F.M. Dostojevského. Dostojevskij je považován za jednoho z průkopníků psychologických románů. Každé z jeho děl nabízí hluboký pohled do nitra člověka a na to, jak se mění v závislosti na okolí, interakcích, situacích (známých i neznámých), jak se utvářejí názory na základě hodnotových soudů a předsudků a jaká je síla okolností a impulzů, které jedince vedou k jednání podle jeho myšlenek. Román se zaměřuje na všechna tato témata a podává upřímný a otevřený pohled na to, jaký má na jedince dopad jeden z nejhorších činů proti člověku, vražda.
Zločin a trest byl vydán v roce 1866 po Dostojevského návratu z desetiletého vyhnanství na Sibiři a zabývá se pohledem na strastiplný život chudého mladíka studujícího v Petrohradu. Čtenáři však není prezentován krásný, malebný a bohatý, carský Petrohrad. Místo toho je vhozen do nejšpinavějších a nejhorších zákoutí petrohradské spodiny a chudiny, kde protagonista Rodion Romanovič Raskolnikov zosnuje své plány.
Důvody, proč si tuto knihu přečíst
Extrémně upřímná
Čtenářům, kteří mají zálibu v psychologii, silně doporučuji si tento román přečíst. Duševní stav hlavního hrdiny je v průběhu románu obnažen v pravém slova smyslu, což čtenáře zaujme a také zvýší jeho zvědavost směrem k vyvrcholení celé knihy.
Momenty a události vedoucí ke zločinu jsou popsány takovým způsobem, že čtenář pocítí napětí a úzkost. Z velké části jsou to právě myšlenkové pochody Raskolnikova a jeho motivace, které dělají tuto knihu poutavým čtením.
Izolace jako dvousečná zbraň
Obecně panuje názor, že izolace od společnosti má příznivé i nepříznivé důsledky. Izolace může jedinci pomoci pochopit, kým skutečně je, a také ho ušetřit od společenských rozptýlení, což mu umožní soustředit se na problémy a témata, která by byla prospěšná pro jeho psychický vývoj.
Dostojevskij zde odvedl brilantní práci, když zprostředkoval úskalí, do nichž může izolace jedince uvrhnout. Raskolnikov se svými soudy a názory vzdálí od své lidskosti a začne vidět společnost jako odpudivou karikaturu života.
Drsná pravda o duši
Jakkoliv si ukrutný čin dokáže racionálně ve své hlavě obhájit, jeho duše je po aktu vraždy zasažena a dostane se do niterného pekla, ze kterého již není cesty zpět. Veškeré argumenty jsou rozervány vinou a sebeuvědoměním a jeho vlastní svědomí zvítězí nad chladnokrevným opodstatněním spáchaného činu.
Román v dnešní době
Jak jsem zmiňoval, tento román je velmi tvrdý, pokud jde o fakta a realitu staré společnosti. Každopádně, asi bych se nerozhodl napsat o něm článek, kdyby mi tak silně nerezonoval s naší současnou dobou. V románu je ukázáno, jak společenský úsudek přispívá k vývoji a pádu jedince. Ať už se bavíme o morálním úpadku, zlu a lži, nebo vyslovenému hněvu proti nějaké skupině. Nejednou jsem se při čtení více než sto padesát let starých příběhů ztratil v myšlenkách na dobu současnou.
Při pohledu na lidi oslavující vraždy, násilí a hněv, vidím spoustu postav z románu. Nemůžu si pomoct, ale pokaždé když teď vidím hrdinské komentáře o zplynování určité skupiny lidí, vykastrování homosexuálů, nebo zabití dětí různých menšin, vidím Raskolnikova a jeho argumenty, kterými si i on dokázal zločin obhájit.
Nejedná se však jen o akty agrese. V románu se potkáme se spoustou ztracených existencí a postava Semjona Zacharoviče Marmeladova je pro mě mrazivou cestou do vod sebezničujících se lidí. Marmeladov je zdrcená postava, která si vlastní závislostí ničí svět kolem sebe. A i když mu osud přihraje dobré karty a nabídne pomocnou ruku, vždy svou vlastní vinou spadne ještě hlouběji do pomyslného morálního dna.
Jeden z mých oblíbených citátů z románu vystihuje kontext nekonečných a nesmyslných diskuzí a internetových pří, které můžeme najít snad pod každým online příspěvkem.
„Ostatně, já až moc žvaním. A pro samé žvanění nic nedělám. Ale dost možná, že je to naopak – žvaním, protože nic nedělám.“ - Rodion Romanovič Raskolnikov, Zločin a Trest.
Tyto a další příklady jen ukazují nadčasovost knihy. Postavy, které Dostojevskij napsal, jsou postavy reálné. Spoustu z nich možná znáte. Nebo znáte někoho, kdo je zná. Možná proto se odlišuje od ostatních autorů. Nejen svou hloubkou, ale i realističností dokáže vhánět mrazivé pocity do zad o dvě století později.
Mezi další slavné Dostojevského romány patří například Bratři Karamazovi (který aktuálně začínám číst), nebo třeba Idiot. Tyto knihy jsou populární v žánru psychologické literatury a mají vysokou čtenost po celém světě a já se těším, jaká další zákoutí lidské duše díky Dostojevskému odhalím.
Dostojevskij není Putin
Na závěr musím říct, že cítím trochu potřebu se obhájit, ještě dříve, než si kdokoliv tento článek vůbec přečte. Byť z dnešního politického hlediska není asi zrovna košer číst ruskou literaturu a můžu říct, že při jejím čtení jsem byl svědkem divných pohledů v metru, jednoho uchechtnutí a zakroucení hlavou a jednoho rychlého odsednutí ukrajinské ženy, potom co jsem knihu vytáhl (to myslím smrtelně vážně), číst historickou světovou literaturu nemá nic společného s aktuální politickou situací.
Proto bych chtěl potenciálním, zlým jazykům vzkázat, aby z toho nebyli jeleni a uvědomili si, že propagací výborného psychologického románu, byť ruského, nepropaguji Putina, ani jeho válku.
Užitý zdroj v článku: Wikipedia - Fjodor Michajlovič Dostojevskij
