Článek
Občas nadávám. Někdy oprávněně, někdy neprávem. Na to, jaký máme v bytě binec, když jsem před chvilkou uklízela. Na krutost tohohle světa. Na Čechy. Na špatné řidiče. Na spoustu dalších věcí. Jsem naštvaná, až mi jde pára z uší nad nespravedlností toho všeho. Trvalo mi nějakou dobu přijmout, že svět není místo pro koťátka. Svět je zlý a krutý, vlastně mi přijde, že se o tom můžu lehce přesvědčit každý den. Bezpochyby takový skutečně je, ale je v něm i spousta dobra, které snadno přehlédneme. A že jsou Češi dobráci a milovníci zvířat, o tom jsem teď přesvědčená trojnásobně.
Říká se, že kočky jsou magické bytosti. My doma spokojeně přikyvujeme, každý má v domácnosti jednu až dvě. Většinou nalezence nebo koťata z útulku. Náš rodinný mourovatý mazel s námi u rodinného domu žije už víc než deset let. Vesele se potuluje po okolí a od podzimu do jara se snaží proklouznout při každé příležitosti dovnitř, do tepla, a zavrtat se do měkké sedačky. Se mnou a partnerem v bytě žije zrzavý uragán, který má teprve rok a už si zvykl při návštěvách přidávat se k Mourkovi a objevovat okolí. Prostředí bytu mu zkrátka nestačí. Vycházejí spolu obstojně, mourovatý velitel nastavuje hranice a náš zrzek je mladý trouba, který se podřídí, i když občas provokuje. To si pak Mourek oddychne, když zvedneme kotvy a odjedeme domů. Zdálo by se, že si žijí spokojeným kočičím životem.
Ale letos měli oba obrovskou smůlu. Zrzka srazilo auto a zvládl se zotavit po náročné operaci. Mourek se ale vypravil na výpravu, jakou málokterá kočka absolvuje.
Podivné úrazy
Na jaře letošního roku se Mourek vrátil s plandající nohou, utrhnul si koleno. Podstoupil operaci, rehabilitaci, musel být několik týdnů v klidu v kleci, aby si s nohou zase špatně nepohnul a vypadalo to, že si veškerou smůlu vybral. Už tehdy se na to veterináři tvářili podivně, nezdálo se jim, že by si takovou věc způsobil sám. Jen co se Mourek vyléčil, přišlo léto a jedno odpoledne se vrátil téměř bez ocásku. Tedy půlka ocasu mu plandala a táhl jí za sebou. Veterinář mu ho musel ošetřit, zkrátit a nasadil antibiotika. Na tuhle „nehodu“ už se netvářil vůbec, vráska na čele se mu prohloubila, když mhouřil oči. Jenže jak zjistíte, jestli na kocoura něco spadlo nebo je v okolí někdo, kdo nesnáší kočky? Taky nás uklidnil rozhovor se sousedkou, která jich krmí několik a nevšimla si, že by měla některá z nich nová podivná zranění. Připsali jsme tedy i tuhle nehodu smůle a za dva dny se začali chystat na rodinnou oslavu na naší chalupě na Moravě.
Nedobrovolné vyhnanství
Na oslavu se vypravili oba kocouři, Zrzek i Mourek. Jeden s antibiotiky na ocas, druhý zdravý, oba s obojkem a připnutým Airtagem. Zrzek byl na chalupě už několikrát, dobře to tam snášel a potuloval se po okolí, Mourek tam byl s námi naposledy před deseti lety jako kotě. Bohužel jsme, a to je naše vina, neodhadli množství lidí. Oba kocouři tak byli zalezlí a nikdo je celý den neviděl, jen jsme tušili, kde se zhruba schovávají. Oba jsou zvyklí chodit venku, a tak když všechno utichlo, dožadoval se Mourek svobody. Otevřeli jsme mu okno a on vyrazil na obhlídku. Jako poslední ho ve stodole viděl partner a pak se po něm slehla zem. Ráno jsme se probudili a přivítal nás už jen Zrzek.
Samozřejmě začalo rozsáhlé pátrání, vesnici jsme prošli několikrát, ve skupinkách i jednotlivcích, křížem krážem. Brácha na chalupě zůstal a čekal, jestli se nevrátí. Nevrátil. Děda to rozhlásil po vesnici, víkend co víkend chodil a hledal taky. Partner se přidal do místních skupin na facebooku a prosil o pomoc, kdyby ho snad někdo zahlédl.
Mezitím plynuly dny a týdny. Pravidelně jsme kontrolovali aplikaci Najít, kde se nachází informace o poloze Airtagu Mourka. Problém tohoto zařízení není baterie, ale fakt, že se poloha aktualizuje jen tehdy, když je nablízku Iphone. A po Mourkovi i jeho Airtagu jako by se slehla zem. Až jednou, asi po čtyřech týdnech, se signál spojil. Airtag se ohlásil na opačném konci vesnice. Podařilo se nám přes starostu získat číslo majitelů. Pán mluvil o večerním kočičím souboji, prý se byl podívat na zahradě a bitva utichla. Stejně jako Airtag. Nám to ale vlilo novou energii, naši se ho vypravili hledat. Celý víkend pátrání a opět nic. Po tomhle zážitku jsme si mysleli, že to asi byla chyba zařízení.
Týdny dál ubíhaly a už jen můj partner dál věřil, že kočky mají devět životů a že Mourek někde v okolí žije. Dál tvrdošíjně chodil do různých skupin na Facebooku, hledal a vyptával se online. Jak ubíhaly další dny, my ostatní jsme se s Mourkem, každý tiše a sám, rozloučili.
Kočky jsou mystická stvoření
Až v listopadu nastal obrat. Partner psal až z Albánie, že Mourek se našel. Jeho fotku vystavil útulek ve Znojmě s tím, že je u nálezkyně. Ihned jsme ji kontaktovali, ale bohužel smůla. Nemohla si ho nechat, nesnášel se dobře s jejími kočkami, a tak ho pustila na svobodu.
Co mi přijde zvláštní je, že se Mourek vydal přes pole a les a ušel několik kilometrů od naší chalupy až do míst, kde žije naše teta. Tu jsme také ihned zburcovali k pátrací akci, ráno vyrazila a se sestřenkou poctivě pročesávaly okolí. Nakonec se nám ale odpoledne ozvala slečna, která ho už jednou našla. Měla takové výčitky, že ho s přítelem vyrazila znovu hledat a našla ho další den prakticky na stejném místě.
Konečně mamka vyrazila na Moravu s jasným cílem. Doma zavládlo nadšení a Mourek okamžitě vyluxoval několik misek s granulemi. A jeho zdravotní stav? Ocas se mu během téměř tří měsíců zázračně zahojil a kromě odčervení a pár misek se žrádlem mu nic nechybělo. Vítězoslavně se tak vrátil domů. A když jde nějaká kočka kolem, stačí se zatvářit hrozivě, protože takové bohaté zkušenosti s pobytem ve volné přírodě v okolí Prahy jen tak někdo nemá.
