Článek
Starý duchem, tělem = špatný učitel?
Nemyslím si, že bych byl „ageista“ a diskriminoval bych lidi na základě věku. I mladý může být duchem starý, když je přehnaně konzervativní, bojí se změn. Ovšem většinou ti, kteří jsou staří věkem, obdrželi jiné vzdělání, mají odlišné důrazy. Někteří učili již před revolucí a učí stále!
Komanč, donašeč, neutrál, perzekvovaná rodina?
Bylo by třeba řešit i ideologickou základnu lidí, kteří třeba v osmdesátých letech mohli učit, ovšem to není předmětem tohoto článku, mám ale za to, že i toto je jeden z dílků puzzle, které stále ovlivňuje školství. Jestliže jsou mnozí pedagogové voliči Babiše, Stačilo! a SPD, pak to nelze po mém soudu obhájit jinak než charakterovým pokřivením z rodin, nebo podprůměrným kritickým myšlením. A tedy samozřejmě socialistickým školstvím. Člověk s podprůměrným kritickým myšlením a většinou nabíhající na ruskou propagandu by opravdu neměl vyučovat! Je to jako kdyby člověk bez rukou vyučoval jemným manuálním činnostem.
Je pamětní učení alias memorování znakem inteligence a vzdělanosti?
Někteří starší věkem i duchem považují věci „nadrcené nazpaměť“ za ono „gró“. Každý jedinec musí samozřejmě ovládat stěžejní termíny tak, aby o nich dovedl uvažovat, použít je v praxi. Ovšem lidská paměť je zrádná. Víme o Ebbinghausově křivce zapomínání. Mám za to, že ve 21. století by měl být důraz jinde: Na čtení a porozumění textu, kritickém myšlení, ověřování informací a rozlišení faktu a názoru.
Lidový vypravěč?
Že někdo převypráví životopisné údaje autora, zařadí jej do literární skupiny a zná jeho další díla, jej nepasuje do role vzdělaného člověka, navíc je otázka, jak dlouho si to onen bude ještě pamatovat, když se tyto informace „nadrtil“ k maturitě a jinak je nemá možnost použít, když tedy nebude balit holku/kluka na to, jak mnoho zná z beletrie a jaký je to umělec… Pomíjím samozřejmě gymnázia a lycea! To, že se i dnes takto vyučuje, jen podporuje nerozlišování mezi pravdou, lží, propagandou, reklamou…
Celoživotní vzdělávání pedagogů alias: Já už všechno „umim“
Jsou učitelé, kteří mají pocit, že již vše ve svém oboru umí a nepotřebují se vzdělávat. Evidentně tedy mají jinou, asi dinousauří paměť, to jen my ostatní máme tu trapnou E.-křivku. A nepotřebují se ani inspirovat dalšími přístupy, metodami. Přijdou mi trochu jako onen „cár“ z Havlíčkova Křtu svatého Vladimíra, kdy Onen je tak arogantní, že se považuje za Pána i nad samým PánemBohem, o jeho vztahu k poddaným raději nemluvě.
Pošlou tě se vzdělávat, zaplatí to, když už nemáš těch 50 litrů měsíčně, jak se říká?
Dalším problémem je, že někdy ředitelé nechtějí investovat peníze do dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Pak objednávají do škol vzdělávání zdarma, popřípadě levné, ke kterému donutí všechny, ale efekt v praxi je posléze „nula nula prd“, s prominutím. Nepoužívá TO skoro nikdo, i když na TOM všichni byli.
Další vzdělávání pedagogických pracovníků
Žádají-li pedagogové o zaplacení dostupných kurzů, pak mají často potíže, není jim vyhověno. Stává se, že učitel chce jít i na několik dní na letní školu (o svých prázdninách/dovolené), ale nejsou mu poskytnuty finance. A to lze množství peněz čerpat z různých fondů a šablon. Evidentně není vůle. Kde není vůle, není cesta. Asi moc papírů… Jsou i tací, kteří během školního roku chtějí jít na nějaký kurz s tím, že si částku zaplatí sami, ovšem vedení školy jim neposkytne ani to ono vytoužené jednodenní, někdy i jen půldenní, volno. Kdo z lidí, kteří jsou vzdělaní a relativně zdraví psychicky, vydrží ve školství?
A všem ukážu, jak to umím: alias frontální výuka božskou vědou
Podle mých zkušeností většina učitelů starých věkem a duchem, konzervativních typů, usiluje o to, aby žákům během frontální výuky řekla těmi nejkrásnějšími slovy to, co vědí, například o literárním směru, jeho autorovi a díle. To je jistě chvályhodné, protože v porovnání s nimi já mluvím jako „dlaždič“ a ani mi moc nevadí, že žáci také. Souhlasím, že bych měl pracovat na sobě i žácích v oblasti kultivovanosti mluvy. Zároveň si však myslím, že množství teoretických hodin, které žáci musí absolvovat, byť na odborné škole, nelze smysluplně přežít ve většinově frontální výuce.
Hlavně, když mluvíš spisovně, zbytek se poddá
Ovšem je opravdu cílem školství, například v rámci češtiny v dnešní době, mít učitele a žáky, kteří nejsou schopni ověřovat informace, odlišit názor od faktu, ale umí hezky vyprávět o životě a díle autora? Tristní mi přijde, když například u ústních maturit jsou dány otázky v rámci podkladů/pracovních listů, ale někteří jsou nadšeni právě z převyprávění memorovaných informací. Navíc by žáci neměli tyto pracovní listy vidět dopředu. Co ale udělá „hodná“ češtinářka? Ta jim to přece ukáže všechno a řekne jim: Ale nesmíte to nikde říkat…
Příprava na didaktické testy v rámci přijímaček a maturit
Jestliže budu hezky vyprávět o stěžejních tématech svého předmětu, mnohým to pomůže, ale do života a profese nikoliv. Stejně tak k přijímačkám a (nejen maturitním) didakťákům. Mám za to, že i s tím souvisí část stížností na přijímací zkoušky a maturity.
Co by pomohlo?
Mnohem více po mém soudu budou nápomocny věci jako úvodní brainstorming (co tě napadne, když se řekne..), vyhledej informace, udělej prezentaci, zeptej se ostatních, aktuální témata. A to je to, co většinou tělem a duchem starší kolegové, učitelé, nedělají. Buď to neznají, nebo jim to přijde zbytečné. Nebo nedokonalé: Protože žáci dělají chyby a já přece vím více. Stejně tak jako práce ve skupině a zjišťování informací, protože jsme tak vystaveni většímu množství chyb a jejich korekci, to je však podle mě o. k.
Tragédie českého školství
Měl-li bych osobně jmenovat společenské instituce, které tvrdošíjně odolávají reformám, to vše navzdory vědeckému poznání, jmenoval bych právě školství a církve.
