Článek
Rudolf Singule, úředně „rodák“ z Brna, se během první světové války stal jedním z nejúspěšnějších ponorkových velitelů rakousko-uherského námořnictva. Jeho příběh v sobě spojuje chladnokrevnou profesionalitu, rytířské chování i tragický konec na sklonku další světové války.
Rudolf Singule se sice narodil v roce 1883 v chorvatské Pule, ale jeho rodina měla „domovské právo“ v Brně a tzv. „Heimatrecht“ byl za Rakousko-Uherska tím nejdůležitějším údajem v životě člověka - byla to v podstatě tehdejší forma státní příslušnosti k dané obci.
Jeho otec působil jako rakouský námořní komisař a i když zemřel ještě před Rudolfovým narozením, rodinné zázemí a otcovo působení nasměrovaly jeho kariéru stejným směrem.
V roce 1901 vstoupil do námořní akademie ve Fiume (dnešní Rijeka) a když v roce 1914 vypukla první světová válka, Singule už sloužil na ponorkách. Netrvalo dlouho a v roce 1915 převzal velení nad legendárním plavidlem SM U-4.
Největší Singuleho chvíle přišla 18. července 1915. Italské námořnictvo tehdy ostřelovalo železniční trať u Dubrovníku a na moři operoval silný svaz v čele s pýchou italského namořnictva - křižníkem Giuseppe Garibaldi. Singule se svou malou a zastaralou ponorkou U-4 trpělivě manévroval pod hladinou a dokázal se ke křižníku přiblížit na vzdálenost pouhých několika set metrů. Když na něj vypustil dvě torpéda, obří loď se po zásazích potopila během několika minut.
Obrněný křižník Giuseppe Garibaldi byl postaven v roce 1901 v italské loděnici Cantieri Ansaldo di Genova-Sestri. Byl dlouhý 111,76 m a široký 18,25 m a byl vyzbrojen 33 kanóny různých ráží a 4 torpédomety. V okamžiku potopení bylo na palubě 578 členů posádky, z nichž 53 při útoku zahynulo.
Pro Rakousko-Uhersko to byl obrovský triumf a pro Itálii zdrcující morální i materiální rána.
Během války si Singule připsal na konto potopení či poškození celou řadu nepřátelských lodí - čtrnáct obchodních lodí Dohody potopil, tři další vážně poškodil a dvě další zajmul.
Co ho však odlišovalo od mnoha jiných ponorkových velitelů, byl jeho smysl pro fair play. Když torpédoval nepřátelskou loď, často zůstal na hladině a pomáhal nepřátelským námořníkům do záchranných člunů, případně jim poskytl zásoby a udal směr k nejbližší pevnině.
V jednom doloženém případě dovlekl poškozený člun s trosečníky svoji ponorkou až k pobřeží. Díky tomuto rytířskému chování si vysloužil hluboký respekt i u britských a francouzských námořníků. Za své úspěchy obdržel nejvyšší rakousko-uherské vojenské vyznamenání. „Vojenský řád Marie Terezie“, který ho zároveň opravňoval k povýšení do šlechtického stavu.
Po rozpadu monarchie v roce 1918 přišlo nově vzniklé Československo o přístup k moři a Singule o svou milovanou práci. Proto se po válce vrátil do Brna, kde pak pracoval jako úředník v pojišťovně. V československé armádě byl veden jako záložní důstojník ženijního vojska.
Po příchodu německých okupantů, v obavě o osud ženy Dory, která byla židovského původu, a jeho tří dcer, se nechal v 56ti letech aktivovat do německého námořnictva. V letech 1941 až 1943 sloužil jako velitel školní ponorky UD-4 v Kielu, poté byl penzionován a opět se vrátil do Brna.
Ponorky německého císařského námořnictva v Kielu ve Šlesvicku-Holštýnsku (Německo) před první světovou válkou.
Nejsmutnější kapitola jeho života se napsala 2. května 1945 jen několik dní před úplným koncem války v Evropě, když po osvobození Brna zemřel tragicky při střetu se sovětskými vojáky, před kterými v rozrušení začal mluvit německy.
Některé zdroje uvádí, že před opilými rudoarmějci chránil svoji rodinu, jiné že se pokusil ochránit ženu, kterou chtěli znásilnit na ulici. Jeden z vojáků vytáhl zbraň a slavného ponorkového velitele, který přežil ty nejnebezpečnější bitvy v hlubinách Jadranu, na místě zastřelil.
Rudolf Singule byl hrdina, který dokázal, že i v krutých podmínkách námořní války lze neztratit lidskost. Dnes jeho jméno nese jedna z ulic v Brně. Je pochován na brněnském centrálním hřbitově.
Doslov:
Jeho největší válečný úspěch po létech připomněla výrazně v dubnu 2008 expedice českých potápěčů, která v hlubinách Jadranu objevila vrak křižníku Giuseppe Garibaldi. Tehdy šlo o poslední velkou neobjevenou potopenou loď na Jadranu.
Vrak lodi leží v hloubce 122 metrů a kromě toho, že se jedná o výjimečný archeologický nález, je to také nejhlubší vrak nalezený v chorvatské části Jaderského moře.
Tragická událost, při které přišel o život jeden z členů výpravy, a následné problémy s chorvatskými úřady však zabránily expedici dokončit.
Anketa
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=ayzEJbfLix0
