Článek
Vysoušená země začala pukat, na jejím povrchu začala rezavět tráva a vadnout křoviny, dokonce usychaly i vysoké stromy. Po Svitavě i Svratce zůstalo jen bílé kamení, prozrazující jejich někdejší koryta. Ale nejstrašnějším znamením byla nenadálá ztráta vody v posvátné studánce na úbočí petrovské skály.
Jeden den se na nebi objevily mohutné temné mraky. Vyšlehly blesky, ozvalo se burácení hromů, zavanul kvílivý vítr a vzápětí přišla vichřice a smršť.
Zběsilý vítr na petrovské skále vyvrátil modlu, a ta se po pádu na zem roztříštila. Tříšť zasáhla také nebohého pohanského kněze. Hned potom vichřice utichla. Mraky odpluly a nebe se vyjasnilo. Brňané přišli o modlu, kněze i naději.
Zřejmě to nebyla náhoda, že tutéž noc přišli poslové od knížete Rostislava, velkomoravského vládce z rodu Mojmírovců, kteří nesli vzkaz, aby Brňané přijali nové učení pro svoji spásu. Vzchopili se tedy malomyslní, přijali chléb a víno od poselstva, a zdvihli se, aby při svitu smolnic přijali křest. Kněz poslaný od knížete udeřil svou hůlkou o kamennou nádrž a ze skály náhle vytryskl proud ledové vody. Jakmile svlažila knězovu hůl, ta zázračně obrazila zelenými výhony, takže ji na tom místě zasadili do země. Za svítání pokřtil pak kněz Brňany vodou pod novým akátovým stromem.
Brno bylo zachráněno. Později byl na skále vybudován kostelík a zasvěcen sv. Petru, neboť stojí v Písmě „ty jsi Petr, to je skála“.
Ke katedrále sv. Petra a Pavla se váže také pověst „O zvonění“ a nepřímo i pověst „O neslušném mužíčkovi“.
Zajímavé je, že podobná legenda o holi a skále se váže i k založení hradu Pernštejn u Nedvědice. Hlavní úlohu v ní nehraje akát ale tis červený. Údajně pernštejnský tis je největší na Moravě. Možná že i vy znáte podobnou pověst ze svého bydliště nebo vzdálenějšího okolí. Nebudu se zlobit, když o ní napíšete do diskuze pod článkem.
Anketa
Zdroje:
https://www.fnbrno.cz/povesti-bohumil-vlach/f3340
původně napsáno pro web mojebrno.jecool.net
