Článek
Do pozice dvou kohoutů usilujících o post prezidenta se krátce po sametové revoluci postavily dvě největší ikony tehdejšího Československa: dramatik a disident Václav Havel a symbol pražského jara z roku 1968 Alexandr Dubček. Navenek sice projevovali jednotu a společně mávali davům z balkonu na Václavském náměstí, jenže v zákulisí se odehrával dramatický střet o to, kdo usedne na prezidentské křeslo a určí směr, kterým se země vydá.
Starší generace a zejména lidé na Slovensku upínali své naděje k Alexandru Dubčekovi. Ztělesňoval pro ně naději, kterou v roce 1968 zašlapaly sovětské tanky. Pro mladou generaci, studenty a pražské intelektuály byl ale hrdinou Václav Havel - symbol nekompromisního odporu proti komunismu, který za své názory strávil roky ve vězení.
Alexander Dubček (vpravo)
Mezi Havlem a o patnáct let starším Dubčekem existovala silná neshoda v tom, co konec komunistického režimu vlastně znamená. Zatímco Dubček věřil, že revoluce roku 1989 je pokračováním jeho přerušené práce z roku 1968 a chtěl opět reformovat socialismus, protože věřil v možnost nějaké „třetí cesty“ mezi kapitalismem a socialismem, Havel a lidé kolem něj reformovat starý systém odmítli. Chtěli plnohodnotnou pluralitní demokracii západního střihu a rychlý přechod k tržní ekonomice.
Dubček byl přesvědčen, že prezidentský úřad patří jemu jako morální satisfakce za protrpěná léta v ústraní, kdy musel pracovat jako lesní dělník. A tak když mu vyjednavači Občanského fóra během dramatické schůze v Laterně magice oznámili, že jejich kandidátem na prezidenta je Václav Havel, pro Dubčeka to byl obrovský šok. Podle pamětníků tehdy dokonce plakal zklamáním. Měl pocit, že mu mladí disidenti berou to, co mu historicky náleží. Havlovi a jeho okolí vyčetl: „Vy mě chcete politicky pohřbít.“
A tak mezi Havlem a Dubčekem vznikla gentlemanská dohoda: Havel půjde na Hrad, a Dubček do čela Federálniho shromáždění, které bylo jakousi dnešní poslaneckou sněmovnou. V této souvislosti je zajímavé, že Havel i Husák se tehdy vzácně shodli na tom, že „Dubček na Hrad ne!“ Husák k tomu měl své osobní důvody – jak by mohl přistoupit na to, aby ho ve funkci nahradil jeho největší politický oponent z Pražského jara?
Aby Dubček na tuto dohodu přistoupil, bylo mu slíbeno, že Havel bude prezidentem pouze do prvních svobodných voleb v roce 1990 a že se pak uvidí. Dubček tedy nakonec ustoupil a veřejně Havla podpořil. Dne 29. prosince 1989 byl Václav Havel komunistickým parlamentem jednomyslně zvolen prezidentem.
Václav Havel, první porevoluční prezident
Porevoluční koexistence obou mužů v nejvyšších funkcích státu byla sice navenek korektní, ale napětí mezi nimi nikdy nezmizelo. Slib, že Havel po volbách v roce 1990 uvolní křeslo Dubčekovi, se nikdy nenaplnil. Rivalitu mezi oběma muži nakonec ukončila tragická nehoda na D1 v roce 1992, při které Alexander Dubček utrpěl těžká zranění, na která později v listopadu téhož roku zemřel. Bylo to v době, kdy vrcholily debaty o rozpadu Československa, kterému se Dubček snažil zabránit.
Příběh Havla a Dubčeka zůstává jedním z největších politických dramat našich moderních dějin. Je to příběh o odlišných vizích dvou mužů a politickém boji mezi nimi, přesně v duchu rčení o „dvou kohoutech, kteří se nesnesou na jednom smetišti“.
Anketa
Zdroje:
