Článek
Nevím, jak je to u vás, ale moje manželka je přímo posedlá různými blikajícími vánočními svítidly. Ačkoliv jich má z předešlých let milion, plus mínus 100 000, potřebuje miliony dalších. Mě osobně by to až tak nevadilo, protože svítící řetězy si financuje sama. Co mne ale dráždí je, že si od nich nenechává původní obaly, takže po Vánocích všechny řetězy nahází do jedné igelitky, čímž se všechny dokonale vzájemně zamuchlají.
Po roce, krátce před Vánocemi, když jde igelitka z půdy dolů, děsím se toho, co bude následovat. A vždy následuje. Zvlášť jeden svítící řetěz je „velice výživný“. Skládá se ze sněhových vloček, které mají takový zubatý okraj, viz úvodní foto nahoře. Když se zuby hvězdiček zapletou do šňůry, a pak ještě samy do sebe, trvá mi asi hodinu, než celý chuchvalec rozmotám do použitelného stavu. To je pouze ten jeden, rozmotávám jich samozřejmě mnohem víc. Někdy je to na celé odpoledne. Po celou dobu si sám pro sebe brblám, že kdyby se řetězy uklidily pořádně, tak by mne potom nemusela bolet bedra. Bohužel, po roce se situace opakuje.
Nejhorší je, že tím mé utrpení zdaleka nekončí. Následuje totiž výměna baterií ve všech těch svítících potvorách. Tomu ale vždy předchází manželčina stejná otázka: „nevíš, máme doma tužkové baterie?“. I já odpovídám stále stejnou otázkou: „a kupovala jsi nějaké?“ Je to předvánoční rituál, který končí tím, že baterky doma nejsou. Tím pádem následuje má cesta pro ně do nejbližšího obchodu.
Při nazouvání bot ještě uslyším: „a prosím tě, když už jdeš do toho obchodu, chybí NÁM máslo, droždí, jo, a také můžeš vzít zeleninu do polévky. A nezapomeň na toaleťák, už dochází! Však si poradíš!“ Požadavky mé manželky se množí nadsvětelnou rychlostí.
Pak je konec dne a následuje zpravidla bezesná noc. Manželka už má nachystáno asi osm plechů, s tím, že ještě dnes musí rozhodně upéct asi osm druhů cukroví. Sousedka jich má už deset. Když po půlnoci konečně začnu dřímat, ozve se z kuchyně křik: „do prkvančic, zase jsem to spálila!“ Ostatně nemusela to ani říkat, probudil mne silný odér z připálených vanilkových rohlíčků.
Už aby bylo po svátcích. To si my, chlapi, na chvíli oddechneme. Ale bohužel jen krátce. Do Valentýna. Důležité je, že přesto všechno si stejně popřejeme šťastné a pokojné svátky.
