Článek
Tuto historku připomněla v pořadu Příběhy slavných v díle věnovaném Petru Haničincovi i herečka Jana Štěpánková: „Podivila jsem se, co to má (Haničinec) za šrámy na hlavě. A on mi odpověděl, že ryli hlavou chodník. Povídám, co tak najednou jste se všichni unavili? Ne, ne, ne, my jsme byli tři na jednu společnou kamarádku, ale ona byla žena důstojníka a on se nečekaně vrátil. A skákali jsme oknem. A jeden na druhýho. Takže se takhle zraňovali.“
Historka pochází z mládí tří legendárních herců - Vladimíra Menšíka, Jiřího Sováka a Petra Haničince - kteří spolu v 50. letech působili v Divadle E. F. Buriana (D-34) v Praze a patřili k nerozlučné bohémské partě.
Trojice se po večerním představení či tahu Prahou ocitla na návštěvě u své společné známé. Dáma byla manželkou vysoce postaveného důstojníka Československé lidové armády, který měl být v té době služebně mimo domov.
V nejlepším zábavě se však ozval klíč v zámku - důstojník se vrátil domů dříve, než se očekávalo. Vzhledem k jeho hodnosti i povaze by odhalení znamenalo obrovský skandál a pro herce potencionálně i fyzické či právní postihy.
Jedinou cestou ven bylo okno. Byt se nacházel naštěstí v prvním patře, ale i tak skok na ulici byl poměrně vysoký.
Herci nečekali a skákali v rychlém sledu přímo za sebou na dlážděný chodník. Protože skákali v panice těsně po sobě, dopadli doslova „jeden na druhého“.
Místo hladkého dopadu následovala srážka těl a obličejů s tvrdou dlažbou, ze které si všichni tři odnesli početné odřeniny, tržné rány na hlavě a pohmožděniny.
Herci tuto historku po letech sami v soukromí podávali jako důkaz svého divokého mládí. Jak se ale dostala navenek, to se už nikdo nikdy nedozví.
Zdroje:
Původním zdrojem je dokumentární portrét z televizního cyklu Příběhy slavných.
Název dílu: Žízeň po životě
Vzpomínkové texty o divadelním zákulisí 50. let v českých médiích (např. na portálech iDNES.cz, Aha! či G.cz).
