Článek
Zpívají, vystupují a mají své věrné publikum. S blížící se anketou Český slavík (její vyhlášení proběhne přesně za měsíc v pátek 27. listopadu) se tak nabízí provokativní hypotetická otázka: Kdyby tu s námi stále byl Karel Gott, který za celou svoji pěveckou kariéru získal celkem 42 Zlatých a Českých slavíků, jak by dnes vypadal jeho život, a jaké místo by obsadil v této anketě?
Byl by nezničitelným „turné-holikem“, který by i ve vyšším věku křižoval republiku od jednoho vyprodaného stadionu k druhému? Nebo by si už konečně užíval zaslouženého odpočinku, maloval obrazy a z gauče sledoval, jak jeho pomyslnou štafetu přebírají noví zpěváci - třeba zrovna jeho „klon“ Kristián Šebek?
Karel Gott byl známý tím, že bez svých fanoušků doslova nemohl dýchat. Když po náročných zdravotních pauzách vstával z popela, jeho první cesta vedla vždycky na podium. Hudba pro něj nebyla práce, byla to jeho životní míza.
Představa, že by „božský Karel“ po osmdesátce seděl doma v bačkorách a rezignovaně sledoval televizi, je pro kohokoliv, kdo ho znal nebo sledoval jeho kariéru, nepředstavitelná.
Stejně jako jeho souputníci Marie Rottrová či Václav Neckář by nespíš nedokázal říct definitivní „sbohem“. Možná by jen zvolnil tempo, ubral mega-koncertů ve prospěch komornějších večerů, ale mikrofonu by se zřejmě nepustil.
Pro Mistra byla ikonická anketa Zlatý (dnes Český) Slavík po desetiletí srdeční záležitost. Někteří kritici mu sice vyčítali, že si chodí pro sošky ze zvyku, ale on měl k této anketě hluboký respekt, protože představovala přímý hlas veřejnosti. Pamatujete ještě jeho legendární slova při každém přebírání Zlatého slavíka? „Přátelé, tentokrát jsem to opravdu, ale opravdu nečekal…“
Kdyby žil, dost možná by dodnes sbíral první příčky - už jen z obrovské úcty a nostalgie fanoušků. Otázkou zůstává, zda by se bojů účastnil se stejným zápalem, nebo by nad věcí s úsměvem a nadhledem sobě vlastním gratuloval mladším kolegům.
Karel Gott měl obrovský dar - nikdy nepůsobil nevraživě vůči mladším talentům. Naopak, rád podporoval nové tváře. Kdyby se dnes díval na fenomenální úspěchy Kristiána Šebka, který s neskutečnou pokorou a hlasovou čistotou udržuje jeho písně živé, dost možná by byl první, kdo by mu tleskal v první řadě.
Kristián Šebek
Možná by mu předal pomyslné žezlo a pak si užíval rodinného života na Bertramce, věnoval se malování a s šálkem kávy sledoval, že melodie, které věnoval národu, žijí dál i bez jeho každodenního koncertování.
A jak to vidíte vy? Byl by 87letý Mistr dál na šňůře, nebo by dobrovolně odešel na zasloužený odpočinek?
Anketa
Přečtěte si ještě:
