Článek
Pro jedny fascinující přehlídka lidských možností a oslava pohybu, pro druhé chladně kalkulovaný nástroj komunistické propagandy. Spartakiády byly zkrátka fenoménem, který v moderní historii nemá obdoby. Jak to celé začalo?
Přenesme se do roku 1955. Režim potřebuje ukázat sílu, jednotu a „nového socialistického člověka“. Tradice populárních sokolských sletů byla násilně přerušena, ale jejich formát se komunistickému vedení skvěle hodil. A tak se zrodila první celostátní spartakiáda.
Strahovský stadion (1965)
Do Prahy se v druhé polovině června sjely stovky tisíc cvičenců z každého koutu republiky. Ubytování se řešilo provizorně ve školách, na matracích tělocvičen a ve stanových městečkách. Zásobování Prahy muselo zvládnout nápor, na který nebyla tehdejší infrastruktura stavěná.
Premiéra v roce 1955 byla monumentální. Když na plochu nastoupili vojáci, starší žáci nebo ženy s kužely, divákům na tribunách naskakovala husí kůže. Režim triumfoval: dokázal, že umí zorganizovat masy. Cvičenci zase zažívali neopakovatelný pocit sounáležitosti. Pro mladé lidi z venkova to byl často první a nezapomenutelný výlet do našeho hlavního města.
Spartakiáda ale zdaleka nebyla jen o těch několika dnech v Praze. Byl to běh na dlouhou trať, který trval měsíce předem. Starší čtenáři si jistě ještě vzpomenou na pravidelné nácviky v tělocvičnách, na poskakování po značkách a na nekompromisní učitele tělocviku s píšťalkou kolem krku.
Ale pak přišla odměna: jízda vlakem do Prahy a týden „svobody bez rodičů“, a navazování mnoha známostí, leckdy i intimních. Vznikala zde přátelství na celý život a první lásky, na které se vzpomínalo po celý život.
Vstup cvičenců na Strahov (1980)
Když se dnes podíváte na archivní záběry ze spartakiád, můžete ucítit zvláštní mix nostalgie, estetického úžasu a lehkého mrazení. Spartakiády sice skončily s pádem totalitního režimu (a nahradily je všesokolské slety), ale zapsaly se hluboko do DNA několika generací. Byly manifestem kolektivismu, ale zároveň přivedly k pravidelnému pohybu miliony lidí.
Prozraďte, zažili jste spartakiádu na vlastní kůži jako cvičenci, nebo jste ji sledovali jen z tribun či televize? A nebo vás tato událost nechala naprosto chladnými a nesledovali jste ji?
Anketa: Vy a olympiády
