Článek
Hřbitov je důležitým dokladem existence zdejší židovské obce, která vznikla brzy po založení města. Podle všeho byl založen nejpozději v 16. století a v jeho starší části se nacházejí vzácné náhrobky ze 17. a 18. století s bohatou barokní výzdobou.
náhrobek nese hebrejský nápis a v latince jméno „Bauer“. Pochází zřejmě ze 17. nebo 18. století
židovský náhrobek v hebrejštině a němčině nese jméno „Zerkowitz“. Odráží asimilaci židovského obyvatelstva v 19. století
Hřbitov je místem posledního odpočinku řady významných rabínů: leží zde Samuel ha-Levi, Abraham Placzek, nebo Moše Hirsch ha-Levi Ungar, vrchní rabín v Boskovicích na přelomu 18. a 19. století.
Staré náhrobky jsou z opuky a vlivem povětrnostních podmínek jsou nečitelné a téměř zcela zvětralé. Mladší náhrobky jsou z bílého mramoru. Na ploše asi 14 500 metrů čtverečních se nachází na 2 500 náhrobků. Náhrobky tvoří pravidelné řady po vrstevnicích. Tvarem se liší od těch, které známe z křesťanských hřbitovů. Mají tvar desky, bez kříže. K nejcennějším patří barokní náhrobky takzvaného mikulovského typu z poloviny 18. století.
starý židovský náhrobek (maceva) z kamene
velmi staré a historicky cenné macevy
Horní část náhrobku zdobí reliéfy. V hlavní ploše náhrobku je vytesán nápis se jménem zemřelého a údaji přibližujícími jeho osobnost. Zvláštností je, že na náhrobcích je obvykle uvedeno pouze datum úmrtí a věk zemřelého, případně vazba na rodiče a jejich povolání.
Náhrobek v románském slohu naznačuje značnou historickou hodnotu
nejstarší náhrobky pochází ze 17. století
Na židovských hrobech nenaleznete fotografie zemřelých, a obvykle na nich chybí i květiny a věnce. Místo nich tam leží drobné kamínky, pod kterými mohou být uložená papírová přáníčka. Kladení kamínků a vzkazů na židovské náhrobky je hluboce symbolický akt, který vychází z židovské tradice úcty k zesnulým a komunikace s nimi. Tyto dva prvky - kámen a papírek - mají odlišné, ale doplňující se významy.
V judaismu není zvykem pokládat na hroby květiny. Květiny uvadnou a zahynou, což připomíná pomíjivost života. Naopak kámen je trvalý. Položením kamínku návštěvník dává najevo, že na zesnulého nezapomněl, že tam byl a že jeho památka zůstává „vytesána“ v jeho vzpomínkách. Je to projev úcty, který přetrvá.
Papírky (v jidiš se jim říká říká kvitelach) slouží jako forma přímé modlitby nebo prosby. Lidé na ně píší své prosby o zdraví, úspěch, moudrost nebo jiná osobní přání. Často se tak děje u hrobů významných rabínů nebo spravedlivých lidí, o nichž se věří, že jsou jejich modlitby u Boha vyslyšeny. Návštěvník tedy v podstatě žádá zesnulého o přímluvu.
Kámen pak pro papírek slouží jako těžítko. Zajišťuje, aby zůstal na náhrobku a byl chráněn před větrem či deštěm, dokud se přirozeně nerozloží. Symbolicky to také znamená, že daná prosba je „zatížena“ váhou tradice a osobní návštěvy, čímž se stává součástí místa posledního odpočinku.
Prohlídka hřbitova ukazuje na velké sociální rozdíly mezi židovským obyvatelstvem, jak materiálem a výzdobou náhrobků, tak formou nápisů. Pro prosté zemřelé jsou nápisy složeny jednoduše, složitější se vyskytují u významných osobností.
Moses Löw-Beer (1794 Boskovice – 1851) byl moravský průmyslník a podnikatel židovského původu, člen druhé generace úspěšné podnikatelské rodiny Löw-Beerů, který rozšířil obchodní působení z Boskovic do Brna a míst okolo řeky Svitavy.
podle popisu se jedná o část skupiny náhrobků rabína Samuela, která byla součástí brněnské textilní a cukrovarnické historie
Zvláštní skupinu tvoří náhrobky rodiny rabína Samuela ha Levi Kolina, který proslavil Boskovice v okruhu hebrejské vzdělanosti. Hrob samotného rabína Samuela Ha-Leviho Kolina, znalce talmudu, mj. autora komentářového díla Machacit ha-šekel je zdejším poutním místem.
Mnoho náhrobků zde nese jméno Löw-Beer, a lze jen spekulovat, kolik zemřelých tohoto jména mělo přímou spojitost s bohatou rodinou vlastnící textilní a cukrovarnické firmy v Brně a na Svitavsku.
Rodina Löw-Beerů musela v roce 1939 hromadně uprchnout před nacisty do zahraničí (nejčastěji do Velké Británie, USA či Jižní Ameriky). Ti, kteří nestihli utéct, zahynuli v koncentračních táborech. Podle oficiálních statistik Ministerstva vnitra ČR nemá v současnosti v ČR trvalý pobyt nikdo s tímto jménem.
V současnosti je nejvýznamnějším a mediálně nejznámějším představitelem tohoto rodu britský lékař a spisovatel Dr. Daniel Low-Beer. Jeho hlavním domovem a trvalým působištěm je Ženeva ve Švýcarsku, kde pracuje pro Světovou zdravotnickou organizaci (WHO) jako expert a koordinátor v boji proti závažným onemocněním, jako je AIDS či malárie. Přestože žije ve Švýcarsku a má britské občanství, v Česku tráví velké množství času. Založil zde rodinný nadační fond a intenzivně pracuje na záchraně bývalé rodinné textilky v Brněnci na Svitavsku (tzv. Schindlerovy továrny), kde buduje památník s názvem „Archa Löw-Beerů a Oskara Schindlera.“
Na židovském hřbitově v Boskovicích se běžně přestalo pohřbívat v souvislosti s druhou světovou válkou a tragickým osudem zdejší židovské komunity během holokaustu. Úplně poslední pohřeb se na tomto hřbitově uskutečnil v roce 2009.
A nakonec jedna zajímavost: Majitelka světoznámé brněnské funkcionalistické vily Tugendhat - Grete Tugendhatová - se za svobodna jmenovala Löw Beerová …
Může vás ještě zajímat:
Anketa
Zdroje:
