Článek
Že jsem musel rejdit jehlou po krystalu, abych mohl zachytit Hlas Ameriky nebo Svobodnou Evropu. Že jsme neměli ani toaletní papír a zadek jsme si museli utírat nastřihanými novinami.
Představ si ale, i když to pro tebe může být těžké, že za mé generace vznikla první tranzistorová rádia. Barevné televize, počítače a internet.
Ještě než jsem začal chodil do školy, do vesmíru už byla vypuštěna první družice. Krátce na to první člověk obletěl Zemi. Uplynulo několik dalších let a začalo se létat na Měsíc. Do vesmíru místo raket začaly létat raketoplány. Na oběžné dráze Země se stavěly první vesmírné stanice. Po nebi se proháněla dopravní letadla Concorde, překračující rychlost zvuku.
Víš, synu, čeho všeho byla má generace svědkem a čemu všemu se musela časem přizpůsobit? Uvedu ti jen pár příkladů, protože si nemohu vzpomenout na všechno.
Přešli jsme od telefonu s operátorem pro dálkové hovory a placených telefonních budek, k video hovorům po celém světě. Od černobílých snímků k YouTube, od vinylů k online hudbě, od ručně psaných dopisů na e-maily a Whats App.
Od živých her v rádiu a černobílé televize, k barevné a poté k HD 3D TV.
Chodili jsme do videopůjčovny a teď se díváme na Netflix.
Zažili jsme první počítače, děrné štítky, magnetofonové pásky, disky a teď máme gigabajty a megabajty v našich chytrých telefonech a tabletech.
Celé dětství jsme nosili kraťasy, potom kalhoty do zvonu (uměli jsme sami zúžit nohavice), holky minisukně, boty na jehlách i na platformě, modré džíny s bundičkou.
Vyhnuli jsme se dětské paralýze, meningitidě, obrně, tuberkulóze, prasečí chřipce.
Nikdo nás nenutil mít při jízdě na kole helmu, a do školy jsme chodili pěšky, bez doprovodu rodičů.
Ve škole jsme po sobě stříleli z versatilky zmuchlanými kuličkami ze savého papíru, nebo kuličkami z plastelíny . Z oken třídy vyhazovali igelitové sáčky naplněné vodou.
Měli jsme první kolečkové brusle se 4 kolečky, skateboard, tříkolku, kolo, moped, auto na benzín nebo naftu, a teď jezdíme s hybridy nebo elektrickými auty. Kdepak zůstalo to naše krásné první auto z našeho dětství, které jsme si uměli vyrobit z prken a kol dětského kočárku?
Hráli jsme „člověče nezlob se“, šachy, dámu, prší, sedmu, kuličky, mikádo, pexeso, a monopoly.
Teď máme candy crush na našich smartphonech.
Hodně jsme četli. Tancovali na zábavách a diskotékách. Balili holky na čajích a ne na Messengeru.
Rodiče nás nenaháněli mobilem, že už je hodně hodin a máme jít domů.
Měli jsme víc času, neseděli jsme několik hodin denně za počítačem a nekoukali pořád do mobilu.
Jezdili jsme na čundry, na chmel, na brambory, a venku si pekli buřty na klacku. Potají jsme kouřili první cigarety. Ne s THC, ale nikotinem. Partyzánky, Lípy, nebo Klejky, co jsme tajně sebrali svým tátům. Co jsou tvrdé drogy jsme neznali. Ostatně nebyly ani tehdy dostupné.
V létě jsme chodívali na koupák a odpoledne před domem až do setmění v kruhu mrskali volejbalový míč. A když už nebylo vidět na hru, sedávali jsme na lavičce a vyprávěli si, dokud někdo neřekl, že už musí domů. Většina jezdila na kole. A když jsme píchli duši, věděli jsme, jak ji opravit.
V zimě jsme si vyráběli boby z prken a nožů ze starých bruslí. Občas jsme klouzačky sjížděli na kusu igelitu.
Podomácku jsme vyráběli bouchací kuličky a rakety z bateriových monočlánků naplněných nalámaným celuloidem. Nebyl žádný OSPOD, který by varoval naše rodiče, že zanedbávají naší výchovu, když jsme klíčem naplněným sírou z naškrabaných sirek mlátili o zeď.
Náboženství, či pohlaví spolužáků, nebylo předmětem našich sporů a diskuzí. Všichni jsme si byli rovni. Nikdo nic nemusel demonstrovat.
Pili jsme vodu ze studny a z kohoutku, žlutou nebo červenou limonádu ze skleněných lahví. Zeleninu a ovoce na talíři jsme měli vždy čerstvou. Luncheon v konzervě ještě obsahoval maso a ne vodou zředěný separát. Hašlerka v naší době nepřipomínala malou kulatou antiperli.
Hodně jsme toho zažili, a měli krásný život, bez šmírovacích zařízení na každém rohu.
Víš, měli jsme „analogové dětství“ a zažili jsme „digitální dospělost“.
Ale zrovna tak mohu mluvit o biologické revoluci, které byla má generace svědkem.
Šlo o události molekulární biologie: byly objeveny molekuly života DNA, RNA atd. Když člověk vidí, co vše z toho vzešlo: genová terapie, genové otisky prstů a jiné, tak pokrok to byl přece ohromující!
Jako první generace jsme byli u nástupu personálních počítačů, vzniku internetu, sociálních sítí. Byli jsme svědky unikátních operací s využitím laseru, a operací, které prováděl robot řízený přes internet týmem doktorů z opačné straně světa. Operace srdce se začaly dělat neinvazními metodami, během nichž operatér viděl postup stentu na monitoru počítače.
Moje generace byla svědkem tolika událostí, že je nemohla zažít žádná jiná generace před námi.
Ale taky jsme zažili druhou stránku mince. Zažili jsme nesvobodu, nedostatek, cenzuru, šmelení, dávání úplatků. Železnou oponu, okupaci sovětskými vojsky, normalizaci, studenou válku, olovo v benzínu, azbest na střechách, freon v lednicích, DDT v potravinách.
Jsme generace, která se dokázala přizpůsobit „ZMĚNĚ“, a jsme generace, která navždy zůstane JEDINEČNÁ.
Víš, synu, doufám, že jednou totéž budeš moci říct i o tvé „generaci Y“, do které ses narodil. Přeji ti to. Tvůj táta.
Pozn.: tento článek vznikl s laskavým svolením pana Martina Svobody, který se účastnil diskuze pod článkem „Senioři online: Mýtus vs. Realita“
Touto cestou mu ještě jednou velice děkuji.
