Článek
Kdo ví, možná že v operačním systému našeho mozku bylo uloženo ještě více užitečných aplikací, ke kterým jsme časem ztratili přístup. O jedné z nich se může každý z nás lehce přesvědčit: jde o aplikaci „Vnitřní hodiny“.
Že něco takového vůbec existuje jsem se poprvé dozvěděl v krátkém období Pražského jara, kdy Dubčekův režim povolil činnost skautských organizací. S naší družinou Vlčat (a občas i Světlušek) jsme vyráželi na pravidelné výlety do okolí Brna. Na jednom z nich jsme pluli parníkem po Brněnské přehradě z přístaviště v Bystrci k Oboře, když naši klukovskou skupinu oslovil starší muž. Nejdříve se nás zeptal, zda víme, kolik je hodin. Následně, zda nosíme hodinky. Poté nám začal tvrdit, že on sám žádné nikdy nepotřeboval, protože vždy ví, kolik právě je. Dokonce se nám chlubil, že se brzy ráno probouzí v přesný čas - bez toho, že by potřeboval slyšet zvonění budíku.
Samozřejmě, že jsme se zdráhali mu to uvěřit, ale nakonec zvítězila naše dětská zvědavost, a tak jsme se ho začali ptát, jak to dělá. Nemuseli jsme na něj až tak naléhat, bylo zjevné, že ho náš zájem a pozornost těší.
Celý vtip prý spočívá v tom, že si máme večer před usnutím opakovat „chci ráno vstát v 6:00, chci ráno vstát v 6:00…“ a tak pořád dokola. A co je nejdůležitější, hlavně si přitom ťukat ukazováčkem levé ruky doprostřed svého čela. Nic víc, nic míň…
Během jeho řeči jsme si ho prohlíželi mnohem pozorněji, a někteří z nás se museli začít smát. Přísahám na moji skautskou čest: uprostřed jeho čela jsme objevili vyťukaný malý důlek!
Když skončil celodenní výlet, ještě týž večer před spaním jsem si řekl, že si ten nový trik musím vyzkoušet. Je pravda, že jsem si při klepání na čelo připadal tak trochu jako blázen, a doufal jsem, že se nerozlétnou dveře do mého pokoje. Protože jinak by mi druhý den reálně hrozila rodiči vynucená návštěva nejbližší psychiatrické ordinace. Naštěstí se to nestalo.
Nicméně - výsledek pokusu byl ohromující: přesně druhý den ráno v 6:00 jsem se sám od sebe probudil! Bylo to – nevím jak přesně to popsat - jako když otočíte vypínačem a náhle je světlo. Prostě ze snění jsem se rázem ocitl v naprosto bdělém stavu.
Tento trik jsem pak využil mnohokrát ve svém životě, ať už to bylo na vojně, když jsem ztratil na cvičení hodinky, nebo ještě předtím na vysokoškolských kolejích, když jsem měl druhý den ráno cestovat vlakem do vzdáleného bydliště, a potřeboval jsem mít - přestože jsem měl budík nařízen ke zvonění - jistotu, že nezaspím.
Tak, a teď vám položím otázku: znali jste tento trik? Třeba ano, a možná někteří z vás dokonce víte ještě o nějakých dalších a mnohem lepších. Lidské tělo, psychika, umí občas velmi překvapit. Podělíte se o svých zkušenostech se čtenáři v diskuzi?
Anketa
vlastní autorský článek
Tematické odkazy:
Brněnskou přehradu brázdí lodě přes 80 let
Zachránili brněnskou přehradu: Hrdinové byli dva, oceněn byl jen jeden
