Článek
O významu hesel, o tom, že jejich klíčová slova se až tak v čase nemění, ani když se mění světové řády, píše velmi trefně Benjamin Kuras v „Příručce národního přežívání“ - Češi na vlásku. Tenká, ale velmi obsažná knížečka. Nadhled na nás samotné servírovaný suchým humorem.
Plakátovací kampaň EU, 2023
Je ale stejně zvláštní, že instituce EU mají potřebu lidem přes plakáty ukazovat výdobytky Unie. Vždyť přece všichni bez sebemenších pochybností cítí, a každý den vidí, onu sounáležitost, plody politické superkorektnosti v Německu a Švédsku, svobodu rozhodování suverénního státu, a energetickou nezávislost. A jak je skvělé, že přes vnitřní hranice se dá jezdit bez kontrol a čekání (až na výjimky). Opravdu. Jsem za to rád.
Dovnitř chce každý, ven nikdo
Jak nedávno uvedla eurokomisařka Věra Jourová, „do EU chce každý, ven nikdo.“ Za komunistů dovnitř nechtěl nikdo a ven každý druhý. Tak ale proč tyhle plakátky? To nikdo z aparátu Evropské komise, který zahrnuje na 35 tisíc elitních, pečlivě vybíraných úředníků, neřekl: my agitku dělat nemusíme, za nás mluví činy!
Europarlament čítá asi osm nebo deset tisíc lidí, kdo by to už počítal. A ti všichni přece pilně pracují na „míru, svobodě a energetické nezávislosti“, o tom nemůže nikdo ani vteřinu polemizovat, není-li tedy dezinformátor z východu. Tak ale proč ještě utrácet za plakátky…jako z východu…
Proč pořád ti zabedněnci odmítají euro
Má to širší souvislosti. Mnozí úspěšní, vlivní se diví, proč pořád tolik Čechů nechce už poslat k vodě korunu a přijmout euro.
Možná ona nedůvěra pramení z chování přebujelého aparátu EU, jenž se snaží kde co, a čím dál více řídit centrálně, jako by to byla vláda Spojených evropských států. Tomuto konceptu se mnoho Čechů brání, protože možná cítí, že je svým způsobem, principiálně, návratem do Rakousko-Uherské monarchie. Kdo ví, to ať to precizně zkoumají odborníci na vnější vztahy, marketing, sociologové a další specialisté. Máme jich dost, a dost placených z veřejných rozpočtů.
Každopádně EU a EK se hodně vzdalují původním ideálům o volném pohybu zboží, kapitálu a osob. Řídí už i malé podnikání, všední věci. Unijní aparát je státem nad státy.
Lidi v byznysu mají většinou jasno: přijmout euro. Pochopitelně. Usnadní to cestu na trhy. Nepodceňujte ale pocity a intuici odmítačů eura. Kdo ignoruje selský rozum, a považuje ho za méně cenný, bývá zaskočen. Pocit části elit, že musí zachraňovat hloupé masy před jejich omezeností, bývá projevem přílišné nadřazenosti, samosoustřednosti a degenerace těchto elit.
Lidé cítí, že přechod na euro v současném kurzu silné koruny, by je vyšel draho. V podhradí se tuší, že výměna měny by domácí kasičky přišla při zaokrouhlování dost draho a někteří se toho bojí jako by šlo o měnovou reformu podobnou té v padesátých letech minulého století.
Možná jen kapitáni korporací, vysocí unijní úředníci mající větší moc než volení národní politici, ekonomové, a analytici, bankéři a specialisté na trhy a sociologové, a vůbec experti, špatně nebo vůbec, dělnému lidu vysvětlují, proč by měl chtít euro.
Černohorci se s tím nepárali
Můžeme si konec konců vzít inspiraci od Černohorců. Černá Hora a Kosovo platí eurem, nejsou ale přitom členy EU ani měnové unie. Černá Hora nejprve používala německou marku, v roce 2002 přešla na euro, připomněly už v roce 2015 HN.
Jak mi připomněl můj kamarád Karel Havlíček z Brain Team, který má v Černé Hoře přátele, prostě jednoho dne černohorská národní banka nakoupila eura, lidem je vyměnila, a národní měnu uložila na strýčka příhodu. Hotovo. Tečka za zprávami.
