Obrazem: Krása staré truhly ze sběrného dvora

Dal jsem mu na pivo a truhlu si odvezl s představou, že jí repasuji. Nejsem truhlář ani kutil či znalec starožitností. Vůbec ani netuším, jak bude stará. Ale podle kování a vůbec celkového zpracování už určitě něco pamatuje. Jenže, znáte to: na začátku dobrá myšlenka, ale pak pořád nebyl čas. Strašila v zahradním domku.

Nakonec ale na ni došlo. Pustil jsem se do ní se svým dospívajícím synem.

Co jsme použili: plynovou opalovačku, akušroubovák, drátěné nástavce, rukavice, ochranné plexi na oči, roušku, bezbarvý lak, vosk na dřevo, starý kožený opasek, černé vruty do dřeva, papírová páska.

Nejprve jsme celou truhlu pořádně opálili. Pravda, občas i zahořela. Ale dělali jsme to u hadice s vodou na zahradě tak, aby nic nechytilo.

Stará tapeta, na níž byly ještě zbytky slámy, do které čůrali křečci, nešla jen tak dolů a překvapivě dlouho odolávala i ohni. Vím, že truhláři takové staré nábytky louhují. Ale na to nemám čas, vybavení a z takových chemikálií mám velký respekt, ještě z časů, kdy jsem se učil na knihtiskaře.

Oheň je oheň: levný, rychlý a pod kontrolou.

Následně jsme truhlu důkladně zevnitř a zvenčí vybrousili. Až vystoupila léta.

Vystoupila krása dřeva, orámovaná opálením.

Co se práce týče, bylo to peklo. Byli jsme černí až za ušima, plný nos prachu. Domů jsme mohli až po venkovním důkladném omytí solvinou.

Pak jsme zevnitř papírovou páskou zalepili úchyty kování, aby nezatrhávaly povlečení, které později manželka do truhly začala dávat.

Vnitřek jsme nalakovali třemi vrstvami bezbarvého laku. Vnitřek tak nešpiní od opálení a zatáhl se i pach kouře.

Zvenčí jsme ale chtěli co nejvíce zachovat „výraz“ dřeva. Použili jsme proto vosk na dřevo. Postupně ho vtírali hadříkem do struktury dřeva. Krásně voní.

Nakonec jsme ze starého pásku uřízli kožený pruch a použili ho jako doraz, aby se víko truhly po utevření nevyvrátilo z pantů.

Byla to parádní práce na víkend a udělala radost celé rodině. Baví vás také kutilsky repasovat staré věci?