Článek
Ve stavu před renovací stojí kolem padesáti tisíc. Přitom před dvaceti lety se jich lidé zbavovali za flašku nebo je nechávali v křoví. A teď za to nadšenci platí takový majlant…
Není divu: pro řadu z nás už jen vůně a cvaknutí dveří je vzpomínkou na dětství. Sto dvacítky a sto pětky byly zastaralé už v době svého vzniku, což bylo dáno geopolitickým rozdělením světa. Přesto-anebo právě proto, je mnozí Češi milují dodnes.
Škodě 120 GLS dělá společnost Wartburg. Foto Jindřich Ginter
„Exportní super de luxe“
V Praze je sice už nepotkáte, ale po cestách po naší zemi mne překvapuje, kolik jich jezdí i ve všední den, a že v nich sedí mladí nadšenci. Na veteránském srazu v Měňanech jsem pořídil pár fotografií tehdejší vlajkové lodi Škodovky – stodvacítka GLS z roku 1978. To mi byly tři roky.
Interiér je ve skvělém stavu. Foto Jindřich Ginter
Jen jsem nakoukl dovnitř. Krásně voněla, a ty detaily.
Dřez na nádobí
„Ještě před koncem roku 1976 vznikla v pobočném závodě ve Vrchlabí zkušební série čtyř desítek automobilů Škoda 120 GLS, s jehož sériovou výrobou se začalo od léta 1978. První měly masku se čtyřmi světlomety zasazenými do panelu z leštěného plechu, jež si mezi motoristy vysloužil přezdívku „dřez na nádobí.“ V roce 1979 dostala GLS decentnější masku s plastovými panely kolem světlometů a jen lehce zvýrazněným chromovým rámečkem střední části,“ popisuje ve své knize Auta východního bloku Jan Tuček.
Řízení je pro skutečné mistry volantu. Foto Jindřich Ginter
Už jen 3,5 násobek průměrné mzdy
V roce 1978 nejlevnější Škoda 105 stála 56 tisíc Kč. To byl více než dvacetinásobek tehdejší průměrné mzdy.
Škoda Š 120 GLS putovala ze 70 % na export a v 80. letech stála 71 690 Kč, tedy zhruba 27násobek tehdejší průměrné mzdy.
Když vezmeme, že se dnes dá pěkná sto dvacítka pořídit za 150 tisíc korun a průměrná mzda je podle statistiků 44 tisíc korun, tak už je to jen 3,5násobek průměrné mzdy.
A pokud je parádní stodvacítka za oněch aukčních dvě stě padesát tisíc, tak to není ani šest průměrných platů…Takže stodvacítky vlastně zlevnily.
Kouzlo detailu. Foto Jindřich Ginter
A když se na to podíváme, jak byly Škodovky drahé tehdy, tak vlastně stály vzhledem ke kupní síle podobně jako dnes, nebo byly v podstatě dražší.
Pokud vezmeme, že novou už vybavenou Octavii lze dnes koupit za 800 tisíc a průměrná mzda je oněch 44 tisíc, tak se dostaneme na to, že škodovka dnes vyjde na osmnáct průměrných platů.
(pozn.: Berte průměrnou mzdu prosím jen jako jakousi srovnávací základnu, neboť i statistikům je známo, že 80 % lidí na ní nedosáhne).
Z nouze ctnost
Zajímavé je se podívat do publikací, které podrobně mapují dobu sto dvacítek.
„Usnesení vlády z března 1971 nařídilo zásadně modernizovat a uvést do výroby nástupce typu Š 100/110. Vlak se nažral a koza zůstala celá – zásadně nový vůz tedy už v této chvíli padl pod stůl, realizovat se měl kompromis. Zastaralá a neperspektivní koncepce s motorem vzadu a pohonem zadních kol bude nadále (tehdejším) osudem automobilky,“ popisují onu dobu Petr Kožíšek a Jan Králík v knize Let okřídleného šípu.
Hrdý majitel 120 GLS si dal práci s podrobným popisem. Foto Jindřich Ginter
Stojí za to i shlédnout video portálu Auto.cz, kde se zaníceně popisuje, jaké všechny strasti motoristu ve sto dvacítce čekají. Najdete odkazy na konci článku. Ten, kdo netouží se jen přemisťovat přepravním automatickým modulem, což jsou dnešní vozy, ale třeba víkendová cesta je pro něho cílem, tak všechny tyhle neduhy ale budou jen povzbuzením.
Poznámka pod čarou: O sto dvacítce sní můj dospívající syn. Rozmlouváme mu to. Moc starostí, a tak zaměřil svou pozornost už na felicii, ale stejně občas dodává, že až dodělá školu, něco si vydělá, tak jako koníčka si nějakou stodvacítku vyhlédne. Bránit mu nebudu. Lepší je se vrtat ve sto dvacítce, než se válet s mobilem.
Zdroje a odkazy na více informací:
Auta východního bloku, Jan Tuček, Grada
Let okřídleného šípu, Petr Kožíšek a Jan Králík, Moto Public pro Škoda Auto
