Článek
Jeden muž-jedno auto-hodně let a hromada dobrodružství. Fixou namalovaná mapa na kapotě s projetými trasami a vedle stojící poutník mne zaujali.
Foto Jindřich Ginter
„Gotika, ta je pro mne už moc mladá,“ usmívá se skromný rocker, pro nějž je prastará architektura velkým koníčkem.
Nepoužívá navigaci, často jede jen podle směru. Felicii kupoval jako mladý novou. Nikdy ho nikde nenechala, vždy dojela. Tom vzpomíná, jak jednou při cestě po Německu se mu začala ztrácet voda v chladiči. „Tak jsem pořád doléval, ale jelo se dál. Říkal jsem si, že asi odešlo těsnění. Automechanik mi ale pak po návratu domů řekl, že mi praskl blok motoru, a že je zázrak, že jsem dojel,“ vypráví cestovatel.
A měl štěstí. Jeden starší pán měl úplně rezavou felicii s motorem s malým nájezdem kilometrů. „A já zase měl zdravou karoserii, s prasklým motorem. Tak se to vyměnilo, a jezdím dál,“ dodává Tom. A že by uvažoval o novém autě? To prý ani náhodou. „Je v pohodě, tak proč ji dávat do starýho železa,“ konstatuje.
„Klimatizace“. Foto Jindřich Ginter
Felicii chrání před korozí olejem a prachem. „Lepší špinavá než rezavá,“ dodává Tom, který takto začal cestovat před dvaceti lety, poté, co absolvoval pěšky pouť do Santiaga.
Na sletu devíti desítek vyleštěných nebo upravených felicií působila ta Tomova vskutku obyčejně. Ovšem to, co má za sebou, a co všechno s Tomášem „zažila“ už tak obyčejné není. „Však se mnou vydržela postupně i několik partnerek,“ usmívá se Tom. Žádná z žen celou Tomovu pouť nedala, ale felicia ano…Foto Jindřich Ginter
Vážím si takových lidí. Bez okázalosti, humbuku, bez stylizování na „sockách“ v honbě za sledovaností, reklamou a sponzory hodně poznají, a kdo jim naslouchá, dozví se poutavé příběhy.
