Článek
Základní pravidla férové hry: když dáte auto do servisu, značkového či nezávislého, tak je normální, že vám předem sdělí odhad ceny za opravu, a pokud něco ještě objeví, tak vám předem zavolá, co by bylo třeba vyměnit, a o kolik navíc vás to bude stát.
Jména zveřejňovat nebudu, ale vím, o koho jde. Situaci jsme nakonec vyřešili namístě kompromisem. Jde o to ale vědět, kam se dívat, aby z nás nedělali ovce.
Vláďa koupil manželce Ford Focus. Pravidelně ho servisuje v nezávislém servise. Jenže v 80 tisících kilometrech se pokazila řídící jednotka a tu podle mechanika může vyměnit jen značkový servis. Vláďa dal Focuse rychle do toho, který je nejblíž jeho práce.
„Přijímací technik mi e-mailem napsal, že výměna jednotky bude stát včetně montáže necelých sedmdesát tisíc korun,“ ukazuje Vladimír korespondenci. Za dva týdny bylo hotovo. Vláďa dostal fakturu na 67 000 korun. Na první pohled vše v pořádku.
Jenže když se podíval detailně do vyúčtování, jen valil oči. Jednotka řízení stála jen 45 000 korun s prací a doprovodným materiálem. Další výčet ve faktuře obsahoval: čištění brzd, výměna zadních brzdových destiček, geometrie zadní nápravy, výměna manžet, převodový olej.
Nic z toho si ale neobjednal, protože tyhle věci mu pečlivě opravoval nezávislý servis s vynikajícími referencemi. A hlavně Vláďovi ze značkového servisu ani předem nezavolali, že se chystají na nějaké další opravy.
Ilustrační foto Jindřich Ginter
Šel si to do značkového servisu vyříkat. Byl jsem u toho a také jsem si připadal, jako bych se propadl do devadesátek. „To auto, když se přitáhlo…,“ začal přijímací technik. Technik neustále povýšeně vyprávěl, v jak špatném stavu auto bylo. Díly, které z toho údajně servis vyndal, ale už na ukázání neměli.
Po pár minutách dohadování byl technik ochotný slevit tři tisíce, pak pět. Výsměch. Povolal si na pomoc svého vedoucího.
Bububu, pak kompromis
Ten uznal, že byla chyba, že pan přijímací technik dopředu Vláďovi nezavolal. Oprava tedy neměla stát bezmála 70 tisíc, ale 45 tisíc korun. Došlo i na ostrá slova, že auto Vláďovi nevydají. Už jsme se chystali zavolat policii k sepsání úředního záznamu o podezření na krádež.
Bubububu z jedné strany, bubu z druhé. Nemělo to smysl. Skončilo to kompromisem: na místě Vláďa zaplatil 55 tisíc Kč, tedy o deset tisíc více, než stála řídící jednotka s prací a o třináct méně, než z něho chtěli vytáhnout.
Pochopil jsem, v čem je tahle finta. Značkový servis žije hlavně z firemních aut. A kdo by to v podniku kontroloval, že? Servis pošle vysoký odhad, oprava fakticky stojí polovic. Částku pak doloží úkony, které si zákazník neobjednal, a kdo ví, zda se opravdu vůbec udělají, ale výsledná faktura sedí na první pohled s odhadem. Pohodička. Snadný byznys.
Pokud servisu nevěříte, vyžadujte, aby vám ukázal vyměněné díly. Ty férové to dělají rovnou. Ilustrační foto Jindřich Ginter.
„Mnohé neautorizované servisy loni dosahovaly při měření spokojenosti zákazníků lepších výsledků než velké značkové servisy s často neosobním přístupem,“ uvedl v tiskové zprávě Martin Pajer, ředitel společnosti Cebia, která provádí audit servisu.
Mnohé značkové servisy se loni zhoršily a v některých případech dosáhly hodnocení kvality jen ve výši 38 % ze sta možných. Naopak neznačkové servisy si loni vedly meziročně lépe. Audit servisů využívají především leasingové společnosti.
Z výsledků kontrol jednoznačně podle Cebia vyplývá že se zvedá výrazně kvalita služeb, práce a klientského prostředí u neznačkových, čistě rodinných servisů.
Zdroj informací o auditu autoservisů: Cebia
