Obrazem: Albánie, stále ještě svobodná a levná

Hory, pláže bez lidí, magické modré oko-pramen vyvěrající z hlubin, prastará architektura, tamní „koloseum“. Obrázek je za tisíc slov…

Přístup k romanticikým plážím si musí člověk zasloužit. Nevedou k nim asfaltky, nejsou u nich hotely s neustálým přísunem jídla a pití.

U některých už základní zázemí, včetně sprchy a občerstvení funguje.

Albánie je země s největší koncentrací starých Mercedesů. Je to statusová věc, tyhle ještě něco vydrží a dají se i normálně opravovat.

Hory prověří každé brzdy a jsou nirvánou pro motorkáře.

Vynechat nelze cestu k silnému prameni „modré oko.“ Koupání v něm je už zakázáno, ale alespoň prst se člověku smočit chce. Dojede se na parkoviště, kde je značená a pěkně udělaná pěší cesta, nedaleko pramene je restaurace.

Některé exteriéry jsou jak stvořené pro filmaře, a to nejen přírodou.

Konečně jsme tady. Modré oko. Silný pramen objevený před pár desítkami let. Jaké to asi bylo, když zde nebyla žádná cesta, ukazatele, a horalé či opravdoví dobrodruzi do ledové vody skočili..

Albánie je posetá tisícem nedostavěných velkých budov. Desítky let chátrají. Buď to byly velké oči, plány, z nichž sešlo, anebo si tím místní podnikavci zaparkovaly pozemky pro stavby někdy v budoucnu. Novodobá zdejší architektura, to je prostě něco jako naše podnikatelské baroko. Zato ta prastará, to je něco jiného…

V Butrintu je albánské „koloseum“. Na tomto snímku je objekt, kde se nalezla velmi stará podlaha. Po jejím zdokumentování ale byla zase zakryta, aby jí dnešní člověk nezničil.

Slunce pálí do kamenů, představuji si jaké divadelní kusy či souboje se zde před staletími asi odehrávaly…

Gjirokastër je dalším místem, kde je čas relativní. Původně osmanská část města je zapsána na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Zničené domy se opravují, některé na své investory teprve čekají.

V obchodech není jen turistický brak. Občerstvit se lze v místní pekárně nebo posedět u vynikající kávy.

A kdo touží po tlukotu nočního města, nechť si to užije v Sarende. Zdejší kolonáda stojí za to, stejně jako vyjížďka s „diskotékovou“ lodí.