Obrazem: Psi vojenské policie v akci. Hledaní zbraní a drog je pro ně hra

Před časem jsem měl možnost pozorovat jednu z výcvikových akcí v budově vojenského muzea na Vítkově. Ukázali mi, že ke společné práci a souznění duší není třeba mnoho slov.

Na Vítkov se po ránu sjíždějí nenápadné bílé dodávky, uvnitř uzpůsobené na bezpečný převoz dvou psů. Vzadu na dveřích označení K9, tedy armádní jednotka psovodů. Zkratka se poprvé začala používat u americké armády během druhé světové války a vychází ze slova Canine (psí, pes) a výslovnosti, kdy „K“ [kej] „9“ [najn], zní stejně jako „Canine“ [kejnajn].

Stručně řečeno se psi rozdělují na „čichače či kousáky,“ jak mi říkají psovodi.

„Kousáci“ jsou cvičeni pro hlídkování, a většinou už jen pohled na ně nebezpečné osoby poměrně velmi rychle zklidní, říkají z praxe psovodi. Na tomto tréninku jsou „čichači.“ První psovod nastupuje na trasu, kterou má prověřit. Už před tím specialista uschoval v objektu vzorky střeliva.

Psovod „jede“ rukou po stěně, záhybech závěsů, pod nábytkem. Trasuje. Čenich psa ho následuje. Nenechá se rozptýlit ani oklamat falešnými stopami. Po asi dvaceti minutách pes zalehl, krátce štěknul. Našel to, co měl. Dostává pamlsek. Odměňování funguje, třeba i jen když čeká, a musí být v klidu, nebo se točí u nohy nebo skončí hra s míčkem.

„Pro psa je to celé hra, i služební výkon,“ říká mi hlavní psovod vojenské policie major František Hanslík (46). Podle něho je mýtus mezi laiky, že by služební psi dostávali vzorky drog, aby „je chtěli“ a tak je našli. Pes se učí pachy, a za úspěch je pochválen a odměněn pamlskem. Prostě hra.

Každý psovod se stará o dva služební psi. Bývají pořád spolu. Major Hanslík má k tomu ještě soukromě německého ovčáka a bišonka.

Celkem je u nás kolem stovky armádních psovodů, čtvrtina se specializuje na zbraně a drogy. Nejčastěji mají německé a belgické ovčáky. Důležitá je hbitost a sociální inteligence. Mýtem je, že by byl pes doplněk vojáka nebo vojenského policisty, a že by se pes musel ve všem ve výcviku pod tvrdou rukou přizpůsobit. Dril, pravidelnost ano, ale také partnerství.

Více se lze dozvědět v Centru vojenské kynologie v Chotyni, kde se pořádají i dny otevřených dveří.

Poznámka: Chápu, že armádní psi nejsou cirkus, ale každá veřejná akce s nimi je skvělá, protože hlavně dětem ukáže, že pejsek není hračka na lusknutí prstu ze supermarketu, vyžaduje pozornost, ale také respekt, jasná pravidla - vzájemné vymezení hranic, a musí také pracovat, a pak je za to odměna.

Kdyby se psi do řady rodin nepořizovali podobně jako autíčka na ovládání, tak by měly šejdíři se zoufale degenerovanými a nemocnými štěňaty utrum. Pes do rodiny by se totiž neměl kupovat jako kolo, ale měl by tak nějak přijít. Od známých, či z útulku, a hlavně by to neměl být kšeft, kdy ho dětem pořizujeme jako drahý dárek za desetitisíce.