Článek
Muž si ani nevšiml, kam přesně prsten zmizel, jen zaslechl cinkot po dopadu a nevěřícně se rozhlížel okolo. Pak si v místě plném lidí klekl a zoufale hleděl do drenáže. Svůj batoh s dalšími věcmi vložil bezmyšlenkovitě do rukou jednoho z přihlížejících, aniž k němu vzhlédl.
Mřížka kanálku mu zvednout nešla, štěrbiny byly příliš úzké, aby jimi proklouzly prsty, a drenáž příliš hluboká na to, aby se mohl zapadlého prstenu, byť jen dotknout.
Vypadalo to na marnou snahu, dokud se u nešťastníka nezastavila tříčlenná parta: dva muži a žena byli na první bezdomovci. „Tady je, vidím ho,“ řekl nešťastník skoro současně s umolousaným vousatým bezdomovcem. Žena si hned věděla rady a rychle našla na dlážděném prostranství kus klacíku.
Prsten jím nabrat šel, ale už ne protáhnout škvírou. Vždy znovu se ho povedlo ulovit, ale pak se ztrácel ve vrstvě bláta na dně kanálku. Pak ale další z bezdomovců vytáhl z nevábně vyhlížejícího batohu dlouhou pinzetu. Poprvé se prsten dostal ke štěrbině, ale nešlo ho natočit tak, aby jí prošel, a zase sklouzl.
„Nespěcháte, že ne,“ strachoval se muž, když viděl, jak se věc nedaří. „My opravdu nespěcháme,“ usmál se vousáč. Až po více než čtvrthodině se konečně povedlo prsten natočit tak, aby se dostal přes štěrbinu a nespadl dolů.
„Děkuju vám, děkuju, počkejte, ještě nikam nechoďte. Zachránili jste mě, takový prsten nemůžu přece jen tak ztratit, to bych nemohl ani domů,“ zvedl konečně šťastný muž oči ke skupince. Pak vytáhl peněženku a z ní bankovku…
Taky mne štvou bezdomovci a feťáci, kteří se potloukají Prahou. Někteří jsou agresivní, však také policie musela na Andělu posílit hlídky kvůli tomu, že zde došlo k pobodání. Štve mne, že když jim nabídnete jídlo, většinou se vysmějí, protože chtějí peníze a na dvackou ohrnou nos.
Moc nerozumím tomu, když relativně mladý člověk, jenž má ruce a nohy v hlavním městě žebrá, že nejde pracovat, aspoň to zkusit, i když samozřejmě odrážet se ode dna není žádný med.
Soudit důvody proč se tam člověk dostane je ošemetné. Nesuď, abys sám nebyl jednou souzen. A zoufalí lidé se zlomenou vůlí, dělají zoufalé věci. Stejně si ale myslím, že když natažená dlaň bere, měla by něco také dát, třeba dobrovolnický úklid města za nocleh, anebo prostě dobrý skutek jako ten s prstenem… takový malý záblesk empatie.
