Článek
„Jeden z nejhorších antisemitských masakrů středověku se odehrál v Yorku v roce 1190. Celá židovská komunita ve městě byla uvězněna rozzuřeným davem uvnitř věže hradu York. Mnoho členů komunity se rozhodlo raději spáchat sebevraždu, než aby byli zavražděni nebo násilně pokřtěni útočníky,“ uvádí správce památky, společnost English Heritage.
Clifford's Tower, York
Nenávist byla sice podněcována náboženskými rozdílnostmi a krvavými fámami, ale skutečnou motivací k pogromu na Židy bylo podle místních průvodců pravděpodobně to, že mnoho křesťanů, a hlavně společensky významných, si u Židů půjčovalo peníze. Vyvražděním se tak dlužníci zbavili svých věřitelů.
Peníze na stavbu hradů
Po dobytí Anglie Normany v roce 1066 přišlo do Anglie několik Židů z Francie. První normanští králové si potřebovali půjčit peníze na stavbu hradů a zabezpečení svého království, ale půjčování peněz bylo křesťanům zakázáno. Židům to však bylo dovoleno. Tito francouzsky mluvící Židé byli chráněni korunou a časem založili komunity ve většině hlavních měst Anglie. Na konci 12. století se v Yorku usadili členové židovské komunity v Lincolnu, shrnuje souvislosti English Heritage.
V Anglii rostlo nepřátelství vůči židovskému obyvatelstvu, které bylo živeno veřejnými neshodami v teologii mezi židovskými učenci a křesťanskými duchovními. V polovině 12. století se rozšířilo několik zlomyslných příběhů, které obviňovaly Židy z vraždění křesťanských dětí. Tyto pomluvy, dnes známé jako „krvavá pomluva“, posílily antisemitské nálady v Anglii, dočteme se v Cliffordově věži.
Benedikt a Joceus
Události z roku 1190 jsou zaznamenány v mnoha zprávách, nikoliv však očitých svědků, a většina z nich ukazuje silné předsudky vůči Židům. Příběh zapsaný Vilémem z Newburghu, augustiniánským kanovníkem z Yorkshiru, vypráví o dvou židovských občanech z Yorku, kteří se jmenovali Benedikt a Joceus. Společně odcestovali do Londýna, aby se zúčastnili korunovace Richarda I. v roce 1189.
Rozhořčení nad přítomností Židů na korunovaci bylo živeno hněvem kvůli daním na financování křížových výprav, což vedlo k nepokojům při samotném obřadu a v Norwichi, Stamfordu, Yorku a Lincolnu. Šířila se dokonce falešná fáma, že král nařídil masakr Židů. Benedikt byl napaden a zabit na cestě zpět do Yorku.
O několik měsíců později, poté, co šerif z Yorku odjel na třetí křížovou výpravu, vypukl ve městě požár. Bylo to v době rostoucího počtu útoků na Židy po celé Anglii a někteří občané využili chaosu k vloupání do Benediktova domu na Coney Street. Majetek byl vyrabován a všichni uvnitř zabiti.
Pátek, 16. března 1190
„Joceovi se podařilo podobnému útoku uniknout a vedl městské Židy, aby hledali ochranu u strážce královské věže uvnitř hradu, kde téměř jistě stála dnešní Cliffordova věž. Rabování mezitím pokračovalo,“ uvádí English Heritage. Vojáci se však připojili k davu venku. Nešlo se ubránit. Otcové uvnitř nejspíše zabili své rodiny, založili požár a spáchali sebevraždu. Jednalo se o dvacet až čtyřicet rodin, celkem asi sto padesát lidí.
Kde jsou kořeny zla? Složité odpovědi
Říkáme si, proč panuje tisíce let tolik nenávisti vůči příslušníkům jednoho náboženství; kde jsou ve skutečnosti kořeny takového zla? Proč k pogromům Židů docházelo další stovky let po masakru v Yorku na území celé Evropy?
Budou v tom nejspíše právě peníze, majetek, vliv. Je ošemetné se na tyhle věci veřejně ptát, a o to ještě více citlivější je hledat odpovědi. Budiž proto seriózní inspirací kniha „Chudí v Lodži“ švédského novináře a spisovatele Steve Sem-Sandberga. Věrohodně mapuje zotročování Židů v Polsku po obsazení nacistickým Německem.
Snímek přebalu dvou různých knih na stejné téma: Židé a Izrael. Doporučuji.
Zároveň ale také poukazuje, že na samotné realizaci transportů smrti se z počátku de facto podílelo samotné vedení židovské komunity, když zrazovalo své lidi od odporu, a šířilo myšlenku, že „když se podrobíme a budeme pro ně ještě více pracovat, budou nás potřebovat.“ Končí to tím, že na smrt je poslán nakonec také představitel tamní židovské komunity, jenž za „ohnutá záda“ tolik horoval a svého času z nich rovněž profitoval.
Možná právě tato zkušenost s „hnutými zády“ je jakýmsi základem toho, proč má Izrael jednu z nejlepších armád světa, a proč pořád patří jeho zpravodajské agentury ke světové elitě, i když se jim dává za vinu selhání při masakru v Gaze. Doporučujeme knihu „Izraelské tajné služby“ novinářů Dan Raviva a Yossi Melmana. První jmenovaný byl zpravodajem CBS News v Tel Avivu a druhý komentátorem deníku Ha'arec.
Spoluautor: Dominik Ginter, student Střední průmyslové školy strojnické v pražské Betlémské, iniciátor studijní cesty na téma Válka Růží.“
