Článek
Nadpis je spíše zbožným přáním, než daným faktem. Nikdy nemůžeme předem vědět, kdo se do čela Spojených států usadí po bláznivém egoistickém maniakovi, kterému jde předně o sebe a pak až o spojené státy.
Zatím se Trump chystá dělat Ameriku opět velkou především tím, že přejmenovává geografické názvy, což ji skutečně na mapě opticky zvětšuje. Z Mexického zálivu udělal záliv Americký, což se okamžitě odrazilo na Floridě, zatímco zbytek nejen světa, ale i samotných států v USA, přijal tuto změnu poněkud chladně. Nyní se v „úspěšné“ politice rozšiřování vlivu rozhodl pokračovat a přejmenoval jezero Ontario na Americké jezero. Opět zhruba se stejným úspěchem. Američtí vlastenci jsou možná spokojeni, pobouřenější jsou však Kanaďané, kteří se odvolávají na úctu k tradici ve formě názvu jezera podle řeči původních indiánských kmenů.
Naštěstí tyto napáchané nesmysly ve snaze udělat Ameriku zase velkou se budou dát zase snadno napravit. Konkrétně USA už má zkušenost s přejmenováním nejvyšší aljašské hory Denali z Mount McKinley (po pětadvacátém prezidentovi) zpět na starobylý název, jakým horu nazývali původní obyvatelé. Pakliže už nadále nebude potřeba nahánět si americké sebevědomí přejmenováváním geografických názvů, můžeme se po odchodu Trumpa opět těšit na původní označení, na která jsme zvyklí. S vydáváním nových atlasů a map bych raději posečkal pár let, než se uvidí, kdo Trumpa vystřídá.
A doufejme, že změna přijde i v zahraniční politice. Že Trumpova celní ruleta se stane také jen úsměvnou vzpomínkou, která se bude vyučovat v hodinách ekonomie coby příklad extrémně špatného ekonomického jednání, řekli bychom až světové ekonomické kohabitace. Celní válka totiž neprospívá nikomu, ruší světový obchod a škodí dokonce i samotným Spojeným státům.
Toužebně očekáváme také ukončení konfliktu v Íránu, který nám nemile zvedá ceny pohonných hmot. Válka, kterou Trump povážlivě nezvládl, nedělá radost snad vůbec nikomu, protože cíle naplněny nebyly a ani být nemohou, když žádné nejsou, se prodražuje na všech frontách, nejen té palivové. Extrémně drahé americké zbraně byly vystříleny na laciné cíle, námořníci na letadlových lodích se bouří. Mohli bychom se po pelíškovsku zeptat: Komu tím prospějete, co? Odpovědí by bylo asi: Nikomu. Tahle válka zkrátka Trumpovi nevyšla stejně jednoduše, jako ta ve Venezuele a on si to odmítá přiznat.
Trump je již starý muž. Ačkoliv se vysmíval Bidenovi, že je na funkci starý, na konci volebního období bude tím starším Trump. S věkem bude jeho odhodlání kandidovat znovu možná klesat, každopádně spíš sami republikáni asi budou chtít ve vedení země už jinou tvář. Tak jako tak, je poměrně pravděpodobné, že prezidentem USA bude po dalších volbách někdo od demokratů. Což znamená, že by se měla politika Spojených států vrátit do starých kolejí.
Napravit pošramocené mezinárodní vztahy, obnovit mezinárodní obchod a opět si získat důvěru bude daleko větší oříšek, než vrátit zpět pár geografických názvů. Paradoxně jediný, kdo se nyní z trumpova prezidentování může těšit jsou odvěcí nepřátelé USA, Rusové. Ti, ač mají svých problémů dost, jsou rádi, že jim Trump nehází klacky pod nohy tak, jak by si zasloužili a jak se to dělo ještě před pár lety za Bidena, a že se věnuje raději přejmenovávání zažitých geografických lokalit na „americké,“ protože tím jistě udělá Ameriku obrovskou. Minimálně na mapě.
