Článek
V pátek 8. 11. hlasovala Poslanecká sněmovna o jedné z nejzásadnějších otázek současného volebního období - důchodové reformě. Náklady na důchody jsou v současném stavu do budoucna neudržitelné a tak bylo potřeba nějakým způsobem situaci řešit. Dle očekávání byly změny koaličními poslanci schváleny. Opozice se nechala slyšet, že změny ihned po svém příštím nástupu k moci zruší.
Na celé věci je však nejvíce zarážející fakt, že na hlasování scházel opoziční poslanec a lídr hnutí ANO Andrej Babiš. Mimochodem, na jaře se jednání o důchodech také nezúčastnil. Nejplamennější obhájce důchodců, filantrop, který by chudým babičkám rozdal celý státní rozpočet, jen aby se měly lépe a nedřely bídu s nouzí. S jeho politikou můžeme souhlasit, nebo ne, ovšem stále to nic nemění na situaci, že se dobrovolně vzdal možnosti hlasovat o tom, co mu na srdci leží ze všeho nejvíce. Tedy alespoň se tak prezentuje. Nemohl se jednání zúčastnit z „vážných osobních důvodů.“ Nenechaví novináři však vyhrabali, že v tu dobu byl Babiš s rodinou na nákupech v italském Miláně.
Potud tedy máme jasno, podloženo fakty. Další řádky už jsou spíše domněnkou, která by však mohla dávat smysl, pokud Andreje Babiše sledujete déle. Neberte je tedy jako fakta, ale jako úvahu autora. A byl bych moc rád, kdybych se mýlil.
Předně je třeba se ohlédnout do minulosti. Konkrétně do doby covidové. Do doby, kdy se ministři zdravotnictví střídali tak rychle, až to spustilo vlnu vtipů. Vzpomínáte si ještě, jak některý z ministrů vystoupil s prohlášením o dalším postupu, aby toto prohlášení za pár hodin Babiš dementoval, když zjistil, že mezi lidem nebylo příliš populární? A vzpomínáte si, jak tou dobou ovládalo postup boje proti nebezpečné nemoci veřejné mínění? Že to nebylo příliš efektivní, už dnes víme. Ale Babiš byl vždy z obliga, protože špatná rozhodnutí nechával vždy oznamovat své ministry, které pak k radosti lidu zase odvolal. On sám byl za „opraváře“ jejich chyb. A pokud se něco povedlo, prezentoval to jako svou zásluhu.
Tento příklad je pro politiku Andreje Babiše všeříkající. Babiš populisticky vše dobré připisuje sobě, vše špatné pak ostatním (které buď odvolá, či kritizuje). Pro podložení tohoto tvrzení se pak ohlédněme ještě do kauzy jednání ohledně důchodů s vládou a prezidentem v březnu tohoto roku. Babiš byl v té době opět „indisponován“ a nechal tak za sebe jednat Karla Havlíčka a Alenu Schillerovou. Ti s vládou za diskuse moderované prezidentem Petrem Pavlem dohodli společný postup, který jim Babiš rozmetal hned, jakmile se vrátil z dovolené. Následné vytáčky a svalování viny na špatnou akustiku byly vyloženě ohňostrojem trapnosti. Ale Babiš byl z obliga. On nic nevyjednal, on za nic nemohl. Veřejnost může být spokojena.
Nemůže tedy současný „vážný osobní důvod“ neúčasti při jednání za práva Babišovy oblíbené skupiny (tedy důchodců) být také jakýmsi pomyslným mytím rukou? Jakousi pojistkou do budoucnosti, kdy Babiš bude opět moci vystoupit s prohlášením typu „Já ne, to oni?“ Pro něj typické chování by to dokazovalo. V tuto chvíli se totiž přesně neví, jak na výsledek zareaguje veřejnost. S největší pravděpodobností levicová polovina negativně, pravicová pozitivně. Je s podivem, že Babiš, který v současnosti cílí na levici, se hlasování raději vyhnul, protože pak by mohl svůj hlas prezentovat jako obhajobu důchodců. Nicméně raději mlčel, aby mohl poté kritizovat a sám být z obliga, protože v tu dobu zrovna nakupoval oblečení v Itálii.
Teoreticky je možná ještě další verze, kdy i přes současné prohlášení opozice, že současná změna bude příští rok hned zrušena, si je Babiš vědom toho, že něco se s důchody dělat musí, a pokud stav za rok nezmění, tak za něj špinavou práci vykonala současná vláda a on už nebude muset dělat nepopulární změny.
Všechno nám ukáže až budoucnost, ale já osobně bych své teorii věřil, dokud Babiš neprokáže opak. A pochopitelně, pokud skutečně měl nějaké „vážné osobní důvody,“ pak se mu hluboce omlouvám za konspirace.
