Článek
Lidé mají tendenci zjednodušovat, a tak všechny opoziční strany hází do jednoho pytle. SPD, Stačilo! a další rozkladači společnosti sedí v opozičních lavicích a ANO jim k tomu sekunduje. Jak jsme se ale v předchozí éře vlády Andreje Babiše přesvědčili, Česká republika nezměnila pod Babišovou taktovkou směr a kormidlo se neotočilo ani směrem k anarchii ani směrem k Rusku. Od toho tu máme převlečené komunisty a Okamurovu SPD (a antisytémové anarchistické pidistrany, které naštěstí nemají moc volebního potenciálu).
Samozřejmě hnutí ANO nemůžeme řadit ani mezi demoraktické strany, to především kvůli jeho ostré rétorice a kritice demokratického směřování a hodnot. Nicméně jestliže Pětikoalice je kritizována za to, že nesplnila své předvolební sliby (což není tak úplně pravda), pokud by uspělo hnutí ANO, pak nemůžeme čekat nic jiného. Ono totiž řídit zemi podle nálad antisystémových nespokojených obyvatel úplně nelze. A tak Babiš slibuje, horuje a kritizuje, ale ve skutečnosti má plán úplně jiný. Babiš také prokazatelně něco jiného tvrdí doma před domácím publikem a něco jiného za hranicemi v Europarlamentu.
Kvůli tomu, že Babišova firma Agrofert působí na území EU, byl by pro něj odchod z EU a Schengenského prostoru velmi citelnou ranou. Pokud by firma byla odstřižena od evropského trhu a přišla nejen o odbyt a dotace, ale i o zaměstnance, pak by musela hledat alternativu na východním trhu, kde rozhodně není kupní síla tak velká. Což citelně snižuje zisky. A i když jsme stokrát slyšeli, že Agrofert Babiš už neřídí a je schovaný ve svěřeneckých fondech, nelze tomu zcela věřit. Vzhledem k tomu, jak se podařilo „schovat“ Čapí hnízdo, je naprosto jasné, že majitelem i zákulisním ředitelem Agrofertu Babiš stále zůstává. A já tomu naprosto rozumím, protože Agrofert je prostě Babišovo „vydřené miminko,“ kterého se nechce vzdát.
Andrej Babiš se nám zdá býti protisystémovým spíše z toho důvodu, že se velmi často uchyluje k populismu. Jeho prohášení bývají podložena náladou potenciálních voličů, čímž si je dále zavazuje pro budoucnost. Však kdo by také neměl rád politika, který říká to samé, co já? Jenže tyto nálady občanů a jimi podložená prohlášení jsou jen plané sliby, Andrej Babiš není v politice kvůli filantropii, ale z důvodu moci. Z pozice ministra či premiéra může dávat věci daleko více do pohybu než z pozice generálního ředitele Agrofertu. A to navíc zcela legálně a zadarmo, respektive za státní útraty.
Je ale třeba si přiznat, že ani tak není ANO dobrou volbou. Já vím, spousta lidí mi za pravdu nedá, protože ANO prostě je jejich strana. Nebezpečnost hnutí nespočívá v antisystémových náladách ani příklonu k Rusku. Nebezpečnost hnutí spočívá v populisických tazích. Jak jsme v minulosti viděli, Babiš nemá problém zaseknout státní rozpočet obří dírou a koupit si tímto způsobem voliče. Jeho kapsu ani pokladnu hnutí ANO to nestojí ani korunu a zalepení nějakého problému státní kasou umí u nemalého množství voličů způsobit značné sympatie. Viz slavné zvyšování důchodů nad rámec valorizace či předvánoční balíčky. A pro Babiše je pak velmi snadné kritizovat mírnění tohoto vykolejení (škrty) státního rozpočtu z pozice opozičního poslance.
Pokud ANO v příštích volbách uspěje, a já jsem si téměž jist, že ano, pak nás nečeká žádný rozklad společnosti ani změna státníh hodnot, ba ani příklon k Rusku. Pojedeme dál zajetým kurzem. Jediné, co se změní, bude státní rozpočet. Opět se z něj stane trhací kalendář, který pomůže hvězdě Andreje Babiše zářit. A podle rčení po nás potopa bude naprosto jedno, jaká červená cifra bude v rozpočtu svítit na konci roku jako deficit. Možná se naoko budeme mít líp, ale ono toto plýtvání státními penězi a dotování všech možných skupin nezpůsobí nic jiného než další roztočení inflace. Tentokrát na vrub státu. Chceme-li si tedy užít, byť jen naoko, a dluh nechat našim potomkům, pak můžeme bez výčitek volit ANO, protože státní zřízení se s opětovným nástupem Babiše do premiérského křesla měnit nebude.
