Článek
O tom, že demokracie je nemocná, padlo poslední dobou poměrně dost článků (třeba zde). Ona totiž skutečně nemocná je. Trpí nezájmem voličů a jejich neochotou měnit zažité návyky. V lepším případě je většina voličů sobecká a myslí při volbě jen na svůj osobní prospěch, v tom horším je předpojatá a nenávidí jen proto, že to tak říká někdo jiný. A nebudeme si nic vyčítat, takovými voliči trpí obě „strany barikády“.
Situace není žalostná jen u nás, ona je žalostná po celém světě. Tedy alespoň tam, kde fungují demokratické volby. Příkladem nám budiž současný kandidát na prezidenta USA Donald Trump a jeho excesy. Rétorika někdejšího prezidenta a současného kandidáta v lecčems připomíná nám známějšího exprezidenta Miloše Zemana, jen v pompéznějším měřítku. Člověk by řekl, že když se nad takovým chováním a výroky volič zamyslí, musí mu dojít, že tohle opravdu není dobrá volba pro státní reprezentaci (v Americe navíc obdařenou větší mocí). Jenže voličům se něco stalo.
Zhruba kolem roku 2010, možná plus mínus pár let, se začali voliči pomalu radikalizovat. Našli si svůj idol a za ten se hodlají rvát do roztrhání těla. Trochu to připomíná fotbalové fanouškovství, kdy jsou fanoušci některých týmů ochotni položit svůj život, aby dali najevo, jak moc fandí svému týmu. Sem tam se objeví strkanice na mítincích, americký útok na Kapitol byl vyloženě agresivní chování fanoušků poraženého kandidáta (chcete-li týmu).
Odpovědný volič nemá být fanouškem. A už vůbec ne zapáleným fanouškem. Odpovědný volič může a má volit dle svého svědomí politika, které nejlépe reprezentuje to, jak volič vidí ideální vedení státu. A pakliže tento politik zklame, má volič v příštích volbách volit někoho jiného, kdo má podobný program, ale u nějž nehrozí (resp. nebylo potvrzeno), že by neplnil své sliby. Což se nejen u nás neděje.
Bohužel se ukázalo, že populistické strany mají voliče nejvíce oddané. Těžko říci, jestli tito voliči nepochopili princip fungování státu, anebo si jen popletli své volební právo s fanouškovstvím. Možná kdyby ANO, SPD a Stačilo! začali prodávat své šály, přišli bychom na to, co za takovou oddaností jejich příznivců stojí. Už jsme sice mohli vidět červené čepice americké frakce MAGA i jejich české kopie strany ANO, ale kšiltovky se nepočítají, poctivou ukázkou fanouškovské oddanosti byly a jsou šály. No, aspoň že se zatím neobjevily ani dresy s nápisy oblíbených politiků…
Mohli bychom říci, že za celým tím politickým fanděním je jakási rovnost? Tedy že volič hulvát si hledá politika hulváta, případně neschopný člověk politika spasitele? Teoreticky by to tak mohlo být, neboť lidem vždy imponuje, když u svých vzorů vidí stejné chování, jako vykazují oni sami. Tedy pokud se někdo vyjadřuje sprostě, mluví o nechutných tématech, vykrkává abecedu a jeho kulturním vyžitím je návštěva pochybného lokálu, bude si jako politický vzor volit někoho, kdo se vyjadřuje a chová podobně. Nebo to o sobě dotyčný politik alespoň tvrdí. A člověk neschopný zajistit si dobře svůj život zase rád poslouchá, jak bude všechno úžasné a bude se zase mít dobře, protože politik populista to zařídí.
Největší problém však tkví v nepoučitelnosti. Patrně málokdo, kdo má známého, který je nespolehlivý, půjčí takovému člověku tisícovku potřetí, když ji předtím už dvakrát nevrátil. Sousedovi, který nám odpřísáhne, jak nám poseká zahradu, zatímco jsme na dovolené, taky podruhé klíče nadáme, když jediné, co se v domě změnilo, byl počet piv v lednici. Nebylo by lepší příští rok zkusit druhého souseda? Proč tedy někteří voliči stále dokola důvěřují politikům, kteří slíbí naprosto cokoliv, ale k naplnění slibů nemají nejmenší vůli? Čekají, že jednou se něco stane a všechny sliby, které byly mezitím zapomenuty, budou splněny? Pokud ano, jsou naivní.
Buďme v příštích volbách odpovědní voliči a volme podle svého svědomí, ne podle toho, kdo je největší macho a kdo má nejlepší kanál na internetu. Aneb zklamal vás Fiala? Tak ho příště nevolte. Zklamal vás Babiš, tak ho taky příště nevolte. Zvolit v dalších volbách jinou stranu není zrada fanouška, ale zdravý rozum. Já v těchto dnech totéž přeju i americké demokracii, aby ani u nich nevyhrálo fanouškovství nad zdravým rozumem.
