Článek
Českou republiku v současné době trápí velmi nízká porodnost. Od roku 2022 nám počet narozených dětí stále klesá. K tomu, aby společnost kulminovala na stejném počtu, je potřeba mít porodnost na ženu 2,0, respektive ještě o něco vyšší. Takové hodnoty zdaleka nemáme, v současnosti (tedy pro rok 2023 – pro loňský rok zatím výsledky nejsou) jsme na hodnotě 1,45 dítěte na ženu, což rozhodně k udržení populace nestačí. A navíc za poslední rok nás nezachraňuje ani migrace, a Čechů zkrátka ubývá.
Bohužel se zdá, že (téměř všechny) státy nejsou zatím schopny opustit starou (nikoliv však zastaralou) myšlenku merkantilismu, že bohatství a moc státu je založená na množství lidí v něm žijících. Takže stále prahneme po větší a větší populaci, která by živila i starší ročníky pobírající důchody. Nyní, díky vnějším vlivům (klesající porodnost), musíme přijít na to, jak z této spirály vystoupit, nebo ji znovu oživit.
A právě s takovým nápadem přišlo hnutí ANO. Pokud se ujme na podzim vlády, jako že všichni předpokládáme, že ano, pak mají eso v rukávu. Tím esem je ekonomická pobídka mladším ročníkům, aby se rychleji množily. Což sice na první pohled nezní úplně špatně, ale má to jisté trhliny. Prvně je třeba upozornit na to, že v okolních zemích se tento nápad neprojevil příliš kladným výsledkem i přesto, že spolykal spoustu peněz.
Proč tedy ti mladí děti nemají? Určitě v tom nemalou roli hraje i ekonomická stránka, kdy si mladí lidé nepořizují dítě, protože na to zkrátka nemají. Logicky, když jednomu z rodičů klesne příjem řekněme z 25 tisíc čistého na 11 tisíc, je to v rodinném rozpočtu znát. A to na dva a půl roku. Samozřejmě v ekonomické rovině se stále pohybujeme, pokud se budeme bavit o bydlení. Současná situace na trhu s nemovitostmi je velmi špatná a mladé rodiny si musí brát obří hypotéky, aby mohli bydlet ve vlastním. A ani nájmy nejsou příliš příznivé. Spousta mladých párů tak vlastně nemá kam dítě přivést a proto jej odkládají. Jenže ekonomický aspekt pořízení dítěte tu byl vždycky, není to žádná současná novinka. Pro člověka, který vyleze ze školy, rok pracuje, pak si najde partnera a hodlá si s ním pořídit byt, byl vždycky šok, když žádal o hypotéku. Byl-li šikovný, mohl mít něco naspořeno. Ale po zkušenostech, kdy na škole mu stačily tři tisíce na měsíc a útrata nad 500,- pro něj byla obří suma, kdy během pracovního procesu jako nezkušený neměl nejlepší výplaty a kdy si v nejlepším případě za rok našetřil třeba 100 tisíc, pro něj vždycky byly 2 miliony za byt obří suma (to se bavíme zhruba o situaci před dvaceti lety). V porovnání s dvojnásobkem v současnosti to sice vypadá strašlivě, ale v očích začínající rodiny je to stejný šok, jako byl kdysi.
Vždycky platilo, že člověk si může dovolit děti, až když je má kam dát a čím nakrmit. Což oboje by nemusel v dnešní době být problém. Dostupné bydlení stále existuje, ale ne ve velkých městech. Z těch se lidem moc stěhovat nechce. A tak strádají ve velkoměstech, kde platí předražené nájmy. Ostatně trend bydlet sám je dnes víc než patrný. Podle sčítání obyvatel z roku 2021 převýšil počet bytů obývaných jednou osobou počet bytů obývaných dvěma o 250 tisíc (další se třemi a víc jsou až v závěsu). To dokazuje, že lidé dnes stále raději bydlí solitérně a mají-li mladí svůj byt, neradi se ho vzdávají a stěhují se dohromady.
Hnutí ANO chce, ústy stínového ministra Juchelky, podpořit porodnost i u mladých, ještě studujících, dívek. Chtějí je motivovat ekonomicky, například příspěvkem na hlídání nebo výhodnější hypotékou. Skutečně si ale někdo v ANO myslí, že studentky vysoké školy mají pomyšlení na děti? Ona je totiž vysoká škola poměrně náročná a poměrně náročné je i starat se o malého potomka. Tedy nepředpokládám, že by nějaká studentka měla v plánu tyto dvě činnosti kombinovat. Navíc jsou studentky ještě mladé a v jejich věku nemají příliš tendence se upíchnout u přebalování a plotny.
Totéž platí i o nestudentech. Málokdo do 25 let dnes touží po dítěti (natož vysokoškoláci, kteří děti odkládají ještě déle). Trend moderní doby je naopak zcela opačný a rodiče si první dítě pořizují stále déle. V devadesátých letech začal průměrný věk prvorodiček stoupat, aby se z nějakých 22 let zastavil na současných 28,5 roku. A vůbec nepředpokládám, že zrovna ve 27 letech by všichni dostali významně přidáno, nebo našli levný byt. Tedy není to žádný impuls z venčí. Je to prostě trend, užívat si mládí o něco déle.
Moderní rodina se také spokojí většinou s jedním či dvěma dětmi. Velké rodiny se čtyřmi a více dětmi jsou již minulostí. Není to z důvodů, že by na děti nebyly peníze, je to s větší pravděpodobností civilizační. Rodiče se v současnosti rozhodli spíše věnovat veškerou energii méně potomkům, než ji dělit mezi více ratolestí. Takže ani Juchelkův nápad, že bude rodinám se třemi a více dětmi přispívat na auto, není moc reálný. On ostatně rozdíl v ceně mezi karoserií kombi a MPV není zase tak propastný.
Svou roli v nižší ochotě pořizovat si děti také jistě hraje strach. Ekonomická nestabilita, s níž vláda nic nenadělá, blízkost války, globální oteplování jsou spíše markantní záležitosti. Daleko výraznější je strach o děti, případně strach, že mladí rodičovství nezvládnou (protože internet je plný toho, co všechno se může pokazit).
Tedy ať se Babiš sebevíc staví na hlavu, Juchelka vymýšlí sebevětší nesmysly a celé hnutí se u jiných států inspiruje nefungující snahou trend vymírání zastavit, patrně s tím to trendem nic nenadělají. Je to (přinejmenším) pro příštích pár let osud celé Evropy, potažmo celého vyspělého světa. Jednoduše i jedinci bez rodiny mají dnes své místo ve společnosti a rodina již nepotřebuje po křesťansku odchovat osm potomků. Bohatě stačí dva, mnohým i jeden. No a někteří si prožijí hezký život i bez dětí. Vystoupení z merkantilistické spirály je patrně náš jediný způsob, protože vyšší porodnost jednoduše nařídit ani motivovat nelze, nepřejdeme-li do diktatury.
