Článek
Dnešní doba je v lecčems postavená na hlavu. Na jednu stranu chceme být úspěšnou civilizací, na druhou stranu si leckde podkopáváme nohy. Jako vyspělé státy západního střihu jsme dosáhli až k demokratickému zřízení, které sice není ideální, ale které je (alespoň zatím) tím nejlepším, co máme. Žijeme tedy v liberální demokracii, jejíž devízou je svoboda každého občana. Poněkud paradoxně se to příliš nelíbí těm, kteří obdivují režimy s příchutí totality, avšak plně využívají možnosti liberálního světa.
Liberalismus je princip starý zhruba stejně jako demokracie. Objevuje se již ve starém Řecku, největší rozmach však zažil v době osvícenství. Poměrně hezky jej vystihuje věta „Svoboda tvé pěsti končí na špičce mého nosu,“ nebo chcete-li mírumilovnější verzi „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“ Ve vyspělých státech razí hezké heslo svoboda a zodpovědnost, v němž je důležitá právě i ta druhá část. Jde o to, že každý si v mezích zákonů (a také morálky a dobrých mravů) může dělat, co chce. S tím, doufám, nikdo u nás nemá problém. A pokud ano, měl by zvážit cestu do zemí, kde je svoboda omezena, protože tam by mu nejspíše bylo lépe.
Náš liberalismus ale nechal vyniknout i hnutí, které si říká woke. Volně přeloženo hnutí těch, co se probudili (též kultura probuzení). A toto hnutí je trnem v oku konzervativním jedincům. Já se mezi ně řadím také, hnutí woke se mi poněkud příčí. Woke kultura se vymezuje proti tomu, co se nelíbí ani nám, konzervativcům. Například proti rasové nerovnoprávnosti, proti sexismu, genderové nerovnosti, bílé nadřazenosti, sociální nespravedlnosti, anebo utlačování práv komunity LGBT. Zde se asi shodne většina liberálů a demokratů, že hájit práva menšin je naprosto v pořádku. Jenže tyto na první pohled správné věci jsou v podání woke liberálů velmi přeháněny a dovedeny do situace ad absurdum.
Moderně uvažující člověk snad nemá problém s tím, že je někdo homosexuál, transgender, žena, nebo černoch. Naopak by mu mohlo vadit, že se někdo dostane na pozici jen díky tomu, že je bílý, tedy „nadřazený.“ A také doufám, že stejně tak nemá problém s tím, že někdo odsoudí násilí na slabším jedinci, kterým nejčastěji bývají ženy, nebo právě příslušníci menšin.
Jenže co udělalo hnutí woke? Vzalo všechny tyto negativní záležitosti, které odsuzujeme i my, a převrátilo je zcela naruby. Sebralo práva majoritám a udělilo je bez omezení minoritám. To je v případě liberálního světa velmi špatně, poněvadž jedna část tím ztratí na právech, které by měli mít všichni stejné. Woke kultura se v případě Black Lives Matter dostala dokonce až tak daleko, že začala přepisovat historii. Především v Americe už bylo strženo několik soch důležitých státníků jen proto, že žili v éře kolonialismu a využívali otrockou práci. Jako by stržení sochy navrátilo dávným předkům svobodu.
Nejviditelnějším problémem současnosti je hnutí Just Stop Oil a její odnože, které doslova terorizují své okolí z důvodu vyjádření svého nesouhlasu s používáním fosilních paliv. Ti si také v rámci woke kultury nárokují neomezená práva a své oponenty neváhají šikanovat či zcela bezostyšně poškozovat cizí věci. Ani to rozhodně nijak není v zájmu liberalismu.
Nadávat tedy liberálům, kteří chtějí všechna práva pro každého rovná, je naprostý nesmysl, protože tím popíráme základy společnosti, na kterou jsme zvyklí. A má-li někdo v afektu ambice zrušit liberální hodnoty v důsledku působení woke kultury s níž bytostně nesouhlasí, pak má sám stejné představy o světě jako právě zástupci woke. Liberální demokracie totož chce měřit všem stejným metrem, tedy nikoho o práva neokrádá. Od omezení práv tu máme zákony, které je vymezují poměrně jasně, ne woke kulturu.
Stručně lze celou situaci mezi liberalismem a woke kulturou shrnout tak, že zatímco liberalismus může existovat samovolně, protože jen dává lidem svobodu, woke kultura je bez liberalismu naprosto nemyslitelná, protože bez něj jí schází ona svoboda jednání a slova. Naopak liberalismus zneužívá. A koneckonců v zájmu liberálních demokratů je projevy hnutí woke spíš potlačit, ačkoliv je to proti idejím samotného liberalismu.
