Článek
Jako řidič i jako chodec to vídám docela často, takže předpokládám, že to je fenomén doby. Chodci čekající na semaforu, než jim padne zelená, aby mohli přejít silnici, se tísní na samé hranici chodníku a vozovky. Zejména mladší ročníky navštěvující školy s batohem na zádech, aby tuto nerovnováhu vyrovnaly, se ještě nevědomky vyklání dopředu do prostoru vymezeného autům.
Je to velmi riskantní. Protože při střetu vozidla a chodce vždy vyhrává vozidlo, neboť je ze železa. Tyto střety pro chodce nedopadají vůbec dobře a často je potřeba rychlá záchranná služba. Je tedy dobré se těmto kontaktům vyhýbat. Což samozřejmě nedělá člověk, jehož špičky bot sahají na bílou postranní čáru vozovky.
Pokud křižovatkou projíždí vozidlo osobní, ještě se tam nějak vejdou. Ale v případě, že se do křižovatky přižene nákladní automobil či autobus, mnohokrát moc místa nazbyt není. Samozřejmě řidič takového vozidla nemá tendenci zabíjet lidi na přechodu a snaží se kolizi vyhnout, ale zároveň musí dávat pozor, aby na druhé straně nekolidoval s protijedoucími vozidly, případně s vozidly jedoucí ve vedlejším pruhu. A ještě je dobré podotknout, že chodec přečnívající do vozovky je na druhé straně vozu, kde řidič nesedí a má tam horší odhad.
Naštěstí takové kolize jsou velmi vzácné. Ale na druhou stranu je dobré udělat maximum pro to, aby k takovému nebezpečnému střetu nedošlo. A stačí k tomu strašně málo. Průměrně totiž není potřeba udělat nic víc, než obětovat půl sekundy svého času a stoupnout si o půl metru dále od vozovky směrem do hloubi chodníku. Zkusme si to odvodit fyzikálně:
Člověk chodí průměrně rychlostí zhruba 4 kilometry za hodinu. Což se při převodu na metry za sekundu počítá poměrně blbě (1,111 m/s), takže pro náš příklad vezměme v potaz, že člověk se loudá a chodí rychlostí 3,6 km/h. Protože pak nám vychází pěkná rychlost jednoho metru za jednu vteřinu. Zároveň pro rychlíky tím pokryjeme ztrátu času během zrychlení, poněvadž to se týká každého předmětu, který má dosáhnout nějaké rychlosti. Tedy i chodců. Rozdíl, který tedy chodec musí ujít „navíc“ je půl sekundy. Doba velmi zanedbatelná, už vzhledem k tomu, že chodec stejně několik minut čeká na semaforu.
Zvláštní je, že spousta lidí si to neuvědomuje a cpe se do silnice, čímž velmi riskuje. Riskují vážné zranění kvůli tomu, aby někde byli dřív. O půl vteřiny. Stačí na pár metrech přidat do kroku a rozdíl se hravě vyrovná. Nehledě na to, že většina těchto hazardérů se stejně za přechodem zastaví a rovnají si něco v batohu, nebo kecají s kamarádem.
Až příště půjdete přes přechod, zkuste si na má slova vzpomenout. Neztratíte ani sekundu a budete v bezpečí. Protože když už se něco nedejbože přihodí, pak bude pozdě zpytovat svědomí. Důležité není přijít domů o chvilinku později, důležité je tam dorazit. Že by někdo umřel na pozdní příchod se ještě nestalo, zato na přechodu umírají lidé každoročně.
A když už jsme se dostali k tématu přechodů, poprosím také o ohleduplnost k řidičům. Pokud máte jinou možnost, nepovídejte si a netelefonujte v blízkosti přechodu pro chodce. Auta vám pak budou zastavovat zbytečně, ačkoliv vy přecházet nehodláte.
