Článek
Pokud napíšu, že nálada ve společnosti je špatná a sužují nás ceny vyšponované předchozí vysokou inflací, nejspíš nebudu první, od koho taková slova slyšíte. Jenže já to nenapíšu. Naopak napíšu, že se máme dobře. Nemám to z průzkumů, nemám to z tabulek. Mám to z reality. Jsem totiž jeden z těch, co vychází z domu ven, na ulici. Takže to vidím na vlastní oči. A možná by neškodilo, aby si podobný výlet udělali i ti věční stěžovači, kteří od rána do večera žehrají, jak národ „chcípá“ hlady. Třeba by změnili názor či jejich slovníkem: „Otevřeli by oči.“
Jistě, na vesnici se to projevuje podstatně méně. Tam je hustota obyvatelstva poněkud malá na to, aby bylo poznat, jak se máme dobře. Ovšem ve městě, to už je jiná liga. Ani nemusí jít o Prahu, Brno, Ostravu, Plzeň nebo nějaké velké město. Naprosto stačí město okresní, střední velikosti. A o co jde? O běžný každodenní provoz.
Byli jste posledních čtrnáct dní nakupovat? Pak jste si patrně nemohli nevšimnout, že „provoz“ se v supermarketech, ale i nákupních centrech dost zahustil. Jelikož nákupy nejsou levná záležitost, jeden by si řekl, že tomu u národa, jenž zrovna má hluboko do kapsy, tak nebude. Jenže obchodníci slaví. V prosinci vždy tečou do jejich kapes o poznání vyšší sumy. Je to kvůli dárkům, předvánočnímu setkávání, všem těm punčům a vůbec veskrze předvánoční atmosféře. Jednoduše vyrážíme utrácet daleko víc. A letos tomu není jinak. Protože prostě prachy máme.
Ale je i množina lidí, kteří Vánoce odmítají a jakmile se zapaluje první adventní svíčka, zamykají dveře, aby náhodou kouzlo vánoc neproniklo i k nim. Ti pak ty předvánoční shony vidět nemohou. Ale zároveň ani oni si nemají právo stěžovat na drahotu. Proč? Protože velkou míru utrácení mohou vidět po celý rok, nejen o adventu.
Nejvýmluvnější je příklad, který mne vlastně přiměl napsat tento článek. Tedy spíš vnuknul mi myšlenku. A to jsou kurýři s jídlem. Nejsem již nejmladší ročník, a tak mám svět nakoukaný. A poznávám rozdíl mezi dobou předcovidovou a pocovidovou. Nebudeme zacházet do detailů, ale budeme se držet gastronomických dovážkových služeb. Protože o kurýry s jídlem objednaným z nějaké restaurace doslova zakopáváme na chodnících i na silnicích.
Kurýry různých firem potkáváme v ulicích měst zkrátka velmi často. Před covidem jich tolik nebylo, ale už tehdy jsme je vídali. Covid nás však stravování doma (v kanceláři) naučil velmi úspěšně a tyto služby od té doby zažívají obrovský boom. Zároveň s tím si dnes velmi stěžujeme na ceny v restauracích. To pochopitelně oprávněně, protože zrovna ty se vyšplhaly opravdu dost vysoko a spousta lidí už jednoduše na večeři při svíčkách každý týden nemá finance. Jenže to celé tak nějak nezapadá dohromady.
Shrňme si tedy informace: Lidé nemají peníze, restaurace jsou drahé, kurýrů přibývá. Dává to smysl? Právě že vůbec. Jelikož kurýři nemají na práci nic jiného, než vyzvednout jídlo v restauraci a dopravit ho k zákazníkovi, logicky zákazník musí (většinou) platit stejnou cenu, jako kdyby seděl v té restauraci. Takže na to asi peníze má. A ty peníze má asi hodně lidí, když na silnicích kurýři s jídlem svými vozítky počtem převýšili i taxikáře. A to do toho nepočítám kurýry na kolech, případně koloběžkách, kterých je také požehnaně.
Stejná situace se nám naskytne i v restauraci. Pokud to není nějaký vyloženě špatný podnik, pak k večeru máme problém se vůbec kde usadit, protože je zkrátka plno. Ve vyhlášených podnicích nemáte bez rezervace šanci. A když se vám podaří najít místo, tak zatímco vybíráte, objednáváte a konzumujete, neustále slyšíte otravný telefon, který objednává další a další zakázky pro kurýry. Ti u baru tvořívají frontu dvou a více osob čekající s krabicí na zádech na výdej své zakázky. V těch restauracích, které jsou údajně předražené a nikdo do nich za tu cenu nechodí. Skutečnost je však evidentně poněkud jiná.
Pokud mne někdo chce přesvědčovat o tom, že chudoba národa vypadá tak, že lidé přestávají vařit doma (což je nesporně levnější) a raději odebírají jídlo z restaurací, o tom, že chudí lidé plní restaurace natolik, že je problém si v nich někam sednout, pak to může zkusit třeba v diskusi.
