Článek
Dnes se pokusíme zjistit, jaké vlastnosti nebo dovednosti by měl mít každý dobrý řidič. Napřed si definujme, kdo takový dobrý řidič je, což nebude nic lehkého, protože představa dobrého řidiče se může značně lišit. Shodneme se ale na tom, že dobrý řidič jezdí bezpečně a neloudá se. Umí si poradit i v ošemetných situacích a není aspirantem na sbírání pokut. Co tedy potřebujeme k tomu, abychom se mohli stát dobrým řidičem?
1. Znalost zákona
Není úplně nezbytné, aby ten, kdo chce být dobrým řidičem, znal zákon nazpaměť i pozpátku. Nepotřebuje dostávat z testů plný počet bodů. Musí ale znát základní pravidla silničního provozu tak dobře, aby o nich nemusel přemýšlet. Přednost zprava má používat automaticky. Všimli jste si, že na parkovištích, kde by měla být přednost zprava aplikována, ji použije nanejvýš čtvrtina lidí za volantem? Značku zákazu převozu výbušného materiálu asi nebude drtivá většina řidičů potřebovat, takže pokud ji neznáte, asi se svět nezhroutí. Stejně jako se nezhroutí, když nebudete znát definici nemotorového vozidla nebo způsob proděravění nálepky STK.
2. Dodržování pravidel silničního provozu
Zde plynule navážeme na předchozí bod, tedy znalost zákona o provozu na pozemních komunikacích. Ten je pochopitelně třeba nejen znát, ale především aplikovat do praxe. S rozumem. Když na přehledné silnici pojedete 100 km/h a ne předepsaných 90 km/h, je to naprosto jedno a nejspíš vám nikdo hlavu neutrhne. (Pozor, k porušování zákona nenabádám!) Naopak, když si to v obci mezi auty povalíte 70 km/h, pak je vaše jízda dost nebezpečná. Pokud z auta vyhodíte ohryzek, taky to není hned na zákaz řízení. (U vajglů mám jiný názor.) Tedy shrňme to: Jezděme tak, jak je nám předepsáno, ale používejme u toho hlavu.
3. Znalost fyzikálních zákonů
Dobrý řidič nepotřebuje doktorát z Matfyzu. Ale musí znát fyzikální zákonitosti, které se týkají jízdy autem. Vědět, že na ledu to asi bude víc klouzat, nejspíš nestačí. Chtělo by to vědět z jakého důvodu, co to klouzání způsobuje. Potom se tomu dá třeba předejít. To platí i u aquaplaningu. Dobré je i vědět, že kinetická energie vzrůstá exponenciálně s rychlostí. Tedy například to, že se tím (nejen) značně prodlužuje brzdná dráha. Není od věci znát například i aerodynamiku (jízda ve větrném stínu) a termodynamiku (zahřívání brzd). Vědět, že se zablokovanými koly nám ve vyšší rychlosti auto nezatočí (naštěstí máme ABS). Mít povědomí o tom, že z kopce se prodlouží brzdná dráha, do kopce naopak zkrátí. Ubrat to chce i na mokré vozovce. A tak dále, jízda autem je fyziky plná.
4. Umět řídit auto
To je poměrně podstatná část, že? A vypadá to jako samozřejmost. Každý majitel řidičského průkazu musel splnit zkoušky, kde prokázal, že je způsobilý řídit auto. Jenže dostat auto z místa A do místa B, ideálně bez nehody, samo o sobě nestačí. Dobrý řidič nemusí umět parkovat z driftu mezi dvě auta. Ale musí umět zaparkovat správně, tedy třeba nestát jedním kolem na sousedním parkovacím místě. Musí umět vybrat zatáčku tak, aby nenajel a obrubník, nebo bokem nesešrotoval v ní stojící auto. Dobrý řidič ví, že nárazníky nejsou od slova narážet. Umět řídit auto znamená například i vědět, že na jaře bývá na kraji lesa často ledovka a nebo že za šera se lesem jezdí pomaleji a opatrněji kvůli zvěři.
5. Znát své auto
Dobrý řidič nejenom umí dobře řídit, ale musí dobře znát svoje vozidlo. To znamená, že dokud nevíte, jak se vaše auto chová v extrémních situacích, pak nemůžete být dobrým řidičem. Nemusíte se hlásit na rallye nebo hned kupovat vjezd na Nordschleife, stačí vám k tomu zasněžené prázdné parkoviště či zkušební polygon. Každé auto se chová jinak. Některá jsou nedotáčivá, jiná přetáčivá. Je velký rozdíl v pohonu na přední nebo zadní nápravu. Také je dobré znát zvuky svého auta, které vydává v různých situacích. Už podle zvuku se dá odhalit nějaký problém. Dobrý řidič zkrátka musí znát stroj, který ovládá, jako svoje boty.
6. Být ohleduplný
Dobrý řidič musí umět dobře řídit, dobře vědět, jak se auto chová a dobře znát své vozidlo. Ale neméně důležitým aspektem je ohleduplnost. Nikoho na silnici nevychovávat, na nikoho zbytečně netroubit, nestresovat již dost vystresovanou slečnu na křižovatce. Pokud někdo udělá chybu, neměl by si vynucovat právo, ale mávnout nad tím rukou. Rychlejšího na silnici prostě pustit a ne mu zbytečně překážet. A když má za sebou štrůdl aut, klidně může pustit protijedoucího, který odbočuje doleva.
Když si shrneme všechny body a když v každém z nich obstojíme, pak o sobě můžeme tvrdit, jak jsme dobří řidiči. Pokud některý z nich vynecháme, pak to sice můžeme tvrdit, ale nemusí to být tak úplně pravda. Problém mají ti, kteří si o sobě myslí, jak jsou dobří řidiči, ale vlastně jediné, co umí, je šlápnout na plyn. Dobrý řidič se nepozná podle toho, že je někde dřív než ostatní, ale že tam vždy dorazí. Mnozí rychlí řidiči nemusí (avšak můžou) být dobrými řidiči, ale mají prostě jen štěstí, že se jim zatím nic nepřihodilo. Jízda autem není jen o tom umět točit volantem a přesně sázet rychlosti, ale zároveň se umět domluvit s ostatními účastníky provozu a být k nim ohleduplný.
Zapomněl jsem na něco? Jste sami dobří řidiči? Jezdíte bez nehod i pokut? Zapojte se do diskuse, pochlubte se. Těším se na vaše připomínky.
