Článek
Podle Thomase Hobbse vzniká majetek prací. Pokud si na jabloni utrhneme jablko, vykonali jsme práci a jablko je naším majetkem. Takhle jednoduché to bylo v pravěku. Dnes jsme pokročili, takže chodíme do práce, kde vykonáváme činnost, za níž nám zaměstnavatel či zákazník platí penězi. A za ty si pak můžeme něco koupit. Princip je to víceméně stejný, ale poněkud složitější. Však taky už neplatíme kuními kůžemi, že?
Tisíce let se lidé dřeli především na polích, aby díky své práci měli majetek, tedy především jídlo. Obvykle se zadařilo vypěstovat nebo vychovat i něco navíc, takže ze společnosti vystoupili i lidé, kteří byli takříkajíc neproduktivní. Tedy neproduktivní v rámci práce na základních potřebách. Tito lidi pak mohli být mnichy, vojáky, šlechtici, úředníky. Postupem doby těchto lidí přibývalo, jak lidé přicházeli na stále dokonalejší zemědělské systémy (viz třeba trojpolní hospodářství). Hlavní přelom ale nastal před 200 lety, za průmyslové revoluce. Člověk se naučil zkrotit páru natolik, že stroje již dokázaly vyvinout práci, kterou do té doby měli na starosti lidé. Vznikla skupina odporu, takzvaní Luddité, kteří se báli, že jim stroje seberou práci a tak je násilně rozbíjeli. Nepřipomíná vám to dnešní obavy o práci ohledně umělé inteligence?
Tedy od 19. století může být dělníků méně, úředníků více. Zjednodušeně řečeno. Pochopitelně nejde jen o úředníky, ale mnoho dalších profesí, bez nichž by lidská společnost byla schopná přežít, ale které nám zpříjemňují život. Namátkou jde i o herce, kadeřníky, průvodce, spisovatele, sportovce a tak dále. Příkladů by se našlo mnoho.
Moderní společnost ale došla už tak daleko, že technika nahradí drtivou většinu práce lidí. Jeden kombajn zvládne posekat pole rychleji než stovka ženců s kosou. A vysype rovnou čisté zrní. Motorovou pilou pokácíme strom podstatně rychleji než sekerou. Tavící pece produkují ohromné množství kvalitního železa, s nímž by se před pěti sty lety nadřely tisíce lidí. Horniny dolujeme díky technice neuvěřitelnou rychlostí. Jak dlouho by podle vás trvalo lidskýma rukama vytvořit díru uhelného lomu ČSA pod zámkem Jezeří?
Takže to znamená, že lidé nemají co na práci. V uvozovkách samozřejmě, ale přece. Poprvé to lidská společnost pocítila v době, kdy se snížila pracovní doba. Postupně až na našich standardních 8 hodin. To je obrovské pozitivum, nebýt v práci 15 hodin denně, že? Jenže lidstvo si jde střední cestou, a ačkoliv robotizace opět pomáhá lidem v práci, stále chodíme těch 8 hodin. Takže je potřeba vymyslet tolik práce, aby všichni měli těch 8 hodin co dělat. Trend je takový, že mnoho lidí si prostě práci vymyslí, aby si obhájili své místo na pracovním trhu. Však jistě topiči v ministerských kancelářích před sto lety brojili proti zavádění elektrických kamen, stejně jako písaři proti psacím strojům. Mají-li vám místo zrušit, uděláte cokoliv pro to, abyste nebyli vyhozeni, třeba si i práci vymyslíte. To by bylo víceméně ještě v pořádku, pokud by tím nezatěžovali ostatní. Tedy vznikají úřady pouze pro lejstra, které požadují po produktivních lidech další práci navíc v podobě vyplňování formulářů, tabulek, grafů i paragrafů. To tyto lidi zatěžuje a nemají tolik času na svou původní práci. Lékaři by mohli povídat, když většinu své pracovní doby datlují do počítače, protože to po nich někdo chce. Často i bez nějakého smyslu.
Člověk by tedy řekl, že tím, že jsou lidi uměle zaměstnáni vyplňováním „kravin“ jich pak může být na pracovišti víc. Ale není. Nikdo je nechce platit za to, co nemají v původním popisu práce. A lidi mají tendenci se flákat, tudíž takových, co vymýšlejí formuláře je daleko víc než těch, co jim je vyplňují (a u toho se mimoděk věnují původní profesi). Trend je opět takový, že aby „ouřada“ obhájil svoje místo, musí nadřízenému něco vykázat. Logicky nemůže chodit do kanceláře a na výkazu práce napsat 8:00 až 15:30 spánek a luštění křížovek. Tedy řekne si, že by bylo fajn, kdyby vedl tabulku na „Útoky kun na sloupy veřejného osvětlení“. Tuto tabulku pak rozešle do obcí a starosta, případně sekretářka, musí každý měsíc vyplnit, kolik kun napadlo sloup veřejného osvětlení u nich v katastru. Tedy starosta, potažmo sekretářka, už má práci navíc a musí být v práci o 5 minut déle, aby odvedl/a stejný výsledek jako předtím. To znamená, že začíná nestíhat. A není sám, protože musí vyslat někoho, kdo všechny ty sloupy obejde a zkontroluje.
Dosud se nás to zatím tolik nedotýkalo. Ale teď potřebujete opravit auto. A v servisu vám řeknou, že nejdřív za měsíc. Je to tím, že manuální profese prostě netáhnou. Všichni radši budou počítat výsledek kunami napadených sloupů veřejného osvětlení, než se mazat ve starém motoru, nebo mlátit kladivem staré příčky v něčím bytě. Samozřejmě takoví ještě jsou a já jim moc děkuji, že nesešli na scestí, ale chtějí se živit „poctivou“ prací. Ale je jich pohříchu málo, obzvláště těch kvalitních. A k tomu jim ještě stát hází klacky pod nohy, tu jednou s novelou zákoníku práce, nebo občanského zákoníku, potom zase skrz EET. Je to otrava. Namísto aby pokládali dlažbu, tak datlují něco do počítače, co po nich nikdo, kromě úředníků, nechce. A dlažba není hotová. Případně se větší právo dává arogantnímu zákazníkovi než šikovnému řemeslníkovi. Ani to nepotěší.
Naše společnost ale jaksi předběhla dobu. Roboti na opravu aut, tahání elektřiny po bytě, montování skříněk ještě nejsou. Zato tady máme odborné asistenty na všech myslitelných pozicích, spoustu školitelů s kulatým razítkem, spoustu sčítačů kunami napadených stožárů, hromady analytiků věcí zbytečných, odborníků na podnikovou etiketu, manažerů správy žárovek v šatnách a podobných profesí, které lidstvu nedávají vlastně nic, ale ubírají mu pracovní síly. A tváří se, že bez jejich přičinění bychom mohli zase zpátky na stromy.
Pokud jsem se někoho dotkl, pak se hluboce omlouvám. Samozřejmě ne všechna sčítání napadených stožárů agresivní kunou postrádají smysl. I to může lidstvo posunout třeba v porozumění drobným lesním predátorům a přijít na to, jak zamezit kunímu kousání kabelů v autech (ano, zase práce pro automechaniky). Ale tohle bude především ten důvod, proč se lidi zlobí, že nám krásně bují státní správa. A to přesto, že na nižších pozicích (tedy těch, kde se opravdu něco dělá pro lidi) se „zeštíhluje“. A taky důvod, proč si na elektrikáře nebo pokrývače počkáte půl roku.
Ačkoliv tento článek vypadá jako útok na státní správu, není tomu tak (možná na část). O tom, proč bychom bez státní správy nemohli jako demokratická společnost fungovat, si můžeme napsat jindy, pokud zájem.
