Článek
Už je to tu zase. Od 2. dubna USA zavede cla ve výši 25 % na automobily a automobilové díly nevyrobené v USA. Takže světový automotive je dalším na seznamu potrestaných. Údajně se jedná o reakci na to, že v EU je dovozní clo na automobily 10%. A co udělá správné ukřivděné dítě ve školce, když mu někdo něco provede? Přece to oplatí větší silou. Naprostý exces v tomto jsme mohli vidět ohledně cel na alkohol. Trump jako uražený fracek hodil 200% clo na alkohol dovážený do USA. Jednalo se opět o reakci na 50% clo na americkou whisky dováženou do EU, která sama byla reakcí na 25% clo na ocelářské výrobky dovážené do USA. Taky se v tom začínáte pomalu ztrácet?
Shrňme si to jednoduše. USA se rozhodly nakopnout svou ekonomiku uvalováním cla na všechny možné výrobky do USA dovážené, aby tuzemské zboží bylo levnější a pro Američany lákavější. Na první pohled to smysl dává, při hlubším rozboru už tolik ne. Ono se totiž nakopne odvětví průmyslu, které nevydělává tolik, co průmysl pokročilý (chcete-li high-tech). Tedy to odvětví, kde pracují lidé za menší mzdy (které nyní USA hromadně vystěhovává), by mělo být tahounem nové Americké ekonomiky. Co na tom, že ekonomové radí tyto suroviny pokud možno levně dovážet a zpracovávat na dražší výrobky s větší přidanou hodnotou. Donald Trump ví patrně své a nějakými radami ekonomů se neřídí, je přece byznysmen. A tak si chce řídit stát jako firmu.
Vraťme se ale do školky. Alespoň myšlenkově. A představme si, že světová ekonomika jsou bábovičky na školním pískovišti. Samozřejmě na pískovišti se válí i míček v podobě Grónska, na který si teď dělá nárok jiné dítě. A přesně to dítě, které si nově činí nárok na Grónsko (a Kanadu), s nimiž si hrají už dlouho jiné děti, nyní začalo rozšlapávat bábovičky ostatním. Napřed jednu. Potom, co mu to bylo vráceno rozšlapáním dvou červeno-bíle pruhovaných báboviček s hvězdičkami, rozšlapalo další čtyři bábovičky. Jak takové školkové boje dopadají? Přece tak, že na pískovišti není ani jedna bábovička, míček se válí ve křoví a na hřišti je skupina plačících a vzteklých dětí, které se paní učitelka snaží uklidnit. Hledá se viník, který způsobil to, že do této doby hezky rozparcelované pískoviště fungující pro všechny děti, najednou vypadá jako bojová zóna. A nachází se v chlapečkovi, kterému přišlo, že soused si nabral lopatku písku z jeho části, přičemž on sám je přesvědčen, že má nárok na všechen písek, dokonce i ten, co je z pískoviště vynesený.
Nutno podotknout, že vina není jen na straně Trumpa. Ideální řešení, nechat problém „vyhnít,“ nepochopila spousta států, které si začaly přisazovat. EU hází cly jako prostředky odvety stejně jako Trump, aby tento mohl být zase o něco víc uražen a přisadit si. Dostáváme se tak k naprosto absurdním číslům, která z politiků padají. Udělí-li někdo cla ve výši 20 %, pak protistrana se ohání navýšením cla na 50 %, načež první uražená strana nadhodí 200 %. EU v tomto případě (zatím) nezareagovala 500 % cly na Coca Colu, takže Trumpův triumf hodit na farmaceutické výrobky z Evropy 2000 % je prozatím v šuplíku. Díkybohu, mohli bychom říci, protože EU má jistě v šuplíku daleko vyšší čísla. Třeba na Mekáč.
Zpřetrhávat obchodní kontakty a spolupráci je střílením se do vlastní nohy. Vyspělé státy pochopily, a v EU se toho naštěstí zatím drží, že obchodní spolupráce je velmi přínosná záležitost pro všechny strany. Z celní války vyjdou vždy občané jako poražení, zatímco státy jsou krátkodobě ve výhodě, aby o ní postupem času také přišly z důvodu nižší kupní síly obyvatelstva. Díky clům se zboží zdraží, prodá se ho méně, lidé přijdou o práci, kola výroby se poněkud zadrhnou a zboží bude méně, což jej zase zdraží. A drahé zboží vysává více peněz z peněženek občanů, kteří začnou šetřit, čímž snižují HDP. Člověk by řekl, že politika izolacionismu a soběstačnosti je již dávno překonaná. A ejhle, pak se nejde jeden fantaskní (nejen) hotelový magnát a usmyslí si, že to, co se tu staletí budovalo je nesmysl, protože on si myslí něco jiného. Naprosto by se stačilo podívat, jak jim to s tím izolacionismem jde v KLDR. Nic moc, řekl by jeden…
My voliči bychom měli zbystřit a pro příště se vyvarovat volby politiků, kteří mají morální myšlení čtyřletých dětí stavějících si hrady z písku. Protože politika žádný sandbox není.
