Článek
První svíčky na adventních věncích už hoří, okýnka ve vánočních kalendářích se pomalu otevírají, adventní trhy vpouští dychtivé zákazníky. Zkrátka, Vánoce se kvapem blíží a my začínáme chytat panické ataky v pomyšlení, že nám ještě schází spousta dárků.
Jako místo narození mám ještě ČSSR, čili narodil jsem se v éře socialismu, ačkoliv si z něj ještě příliš vzpomínek neodnáším. Ale tak nějak mlhavě se mi vynořují klasické dětské vzpomínky. Na školku, na sáňkování, na chytání motýlů, na Mikuláše, který přicházel se sněhovými vločkami, na Vánoce.
Kdo je zhruba se mnou starý (případně i starší), tak mi bude muset dát za pravdu, že Vánoce se od té doby jaksi změnily. Ano, Vánoce samozřejmě nejsou jen o dárcích, ale zaměřme se dnes především na ně. Pamatujete si ještě ty chvíle očekávání, jestli vytoužená věc bude pod stromečkem nebo už ne?
Nebudeme si nic nalhávat, ale ačkoliv po revoluci se trh otevřel, tak naše kupní síla v 90. letech ještě stále nebyla nic moc. Následující tesknění po „starých dobrých“ Vánocích se tedy nevztahuje na éru socialismu, ale i na ony „chudší doby“, kdy něco mít nebyla samozřejmost.
Pro první příklad, kde se věci příliš nezměnily, se zkusme vžít do role malého dítěte, prvňáčka, který ještě věří na Ježíška, a porovnat si, jak je tomu dnes a jak tomu bylo předtím: Takové dítě zpravidla vlastně neví, co chce a je rádo za každou novou hračku. Ano, čím méně hraček mělo před Vánoci, tím vděčnější bylo za hračky nové. Ale i tak dnešního prvňáka jistě nové Lego nebo autíčko na ovládání nezklame. Zde bych moc rozdíl ve vnímání Vánočních dárků neviděl, zkrátka radost udělá kdejaká blbinka.
Druhý příklad už bude horší a bude více korespondovat s nadpisem: Vezměme si do něj muže ve středních letech. Ten má rodinu, bydlení, práci, auto. Má, řekněme lehce podprůměrný příjem, takže netrpí nouzí a ledaco si může dovolit. A co si takový člověk přál „od Ježíška“ za socíku? Nové boty, kytaru, knihu, oblečení… zkrátka něco co by rád měl, ale čeho se mu nedostávalo. To pochopitelně nenápadně ventiloval mezi příbuzné a ti potom dle finančních možností, případně štěstí při nákupu, mohli svou hlavu rodiny něčím z toho obdarovat. Jistě si vybavíme i chvíle zklamání, když se toužená věc nenacházela ani v tom posledním dárku. Inu, zase si rok počkám…
Oproti tomu, pokud dnešní muž chce nové boty, tak si je koupí, je to přece samozřejmost, nebude chodit v děravých. Chce kytaru? Tak jde a koupí si jí, udělá si prostě radost (případně si jí nechá nadělit ke svátku, narozeninám, výročí, Valentýnu – těch možností jsou mraky, stačí být kreativní). Potřebuje nový kabát? To je samozřejmost, půjde si ho koupit do nejbližšího obchodu, případně vychytá slevy na internetu. Rozbil se mu mobil? Hned objednává nový. (Kdo si pamatuje walkmany, tak za rozbitého už nikdy náhradu nesehnal.) A teď se blíží Vánoce. Příbuzní nejen že mají poměrně dost peněz na dárky, ale mají i nekonečný výběr, především díky internetu. Ale co si ta najednou přát? Mobil mám nový, boty taky, kabát je z jarního výprodeje, téměř nenošený, kytary mám dvě… Takový muž (i žena) pak při dotazu od „Ježíšků“ často odpovídá: „Já nevim“ a nebo „Nic“. Prostě a jednoduše, člověk už se dneska nemá na co těšit.
Možná to zní povrchně a materiálně. Ano je super mít radost z toho, co dostanu. Ale třeba mě dělá daleko větší radost, když vidím, že dárek ode mě potěšil. Někdy takový, co opravdu potěší paradoxně vůbec nemusí být drahý, vyžaduje však víc kreativity (třeba vlastní kalendář). Ale v případě, že se rodina domlouvá na tom, že si nic dávat nebudou (jo, má to smysl, když všichni všechno mají), tak moc radosti pod stromkem nenajdeme. A přijde mi, že i ten duch Vánoc, ta pospolitost, vzájemnost, tradice, se vytrácí stejně jako radost z dárků. Nahrazuje je stres, aby bylo co nejvíc druhů cukroví (ideálně takových, které by Josef Maršálek ocenil zlatou hvězdou), aby bylo co nejvíc dárků pro každého (ale jakých, žejo), aby bylo co nejlépe naklizeno, stres z přeplněných nákupáků, stres z toho, že všichni mají stres.
Pojďme se na stres vykašlat, pojďme si užít současné svátky v klidu a prosím vás, až příště půjdete do obchodu s tím, že si hodláte koupit novou audiosoustavu, počkejte s tím na Vánoce, ať se máte na co těšit ;-)
