Článek
Ten, kdo bude tvrdit, že si nikdy nepostěžoval na kvalitu boží, bude lhát. Stejně jako ten, kdo bude říkat, že nikdy neviděl reportáž nebo článek o tom, jak se u nás prodává zboží horší kvality než třeba v Německu. Je tomu skutečně tak? A pokud ano, tak proč? Pravdy se patrně nikdy nedobereme, ale můžeme se nad tím zkusit zamyslet.
Mnohá srovnání právě v článcích či reportážích nám ukázaly, že opravdu mnohé výrobky, které se u nás dají koupit, nedosahují na standardy ostatních zemí. Ti, kdo jezdí nakupovat do Polska, Německa nebo Rakouska, vám potvrdí, že chuťově jsou jejich potraviny lepší. Nejde o cenu, jde o složení a chuť. A nejde jen o potraviny, ale i o kosmetiku a další výrobky denní spotřeby i výrobky s delší životností. Díkybohu ještě nikdo nepřišel na to, že jako druhořadé výrobky se u nás dají prodávat i dražší věci včetně velké elektroniky, jako jsou třeba televize a ledničky, anebo aut.
Tedy máme jasno, že tomu tak opravdu je. Ale pojďme se zamyslet nad tím, proč. Prodejci tvrdí, že to tak máme rádi, že nám to víc chutná nebo vyhovuje. Což naopak zase rozporují spotřebitelé. Pravda tedy bude jinde. A nutno podotknout, že patrně více na straně prodejců než spotřebitelů. Totiž pokud má klasický český spotřebitel na výběr, často sáhne po tom levnějším, aniž by se zamyslel nad tím, proč to levnější je. Rozhodně takto nenakupují všichni, ale takových nákupů bude většina, jinak by obchodní řetězce změnily strategii prodeje.
A zcela dle logiky, levnější zboží musí mít horší kvalitu. Řetězce tak tlačí na dodavatele, aby pro ně vyráběli zboží za co nejnižší cenu. Takovou, který je český spotřebitel ochotný zaplatit. A v rámci konkurenčního boje musí být cena levnější než u dalších obchodních řetězců, až dokud se nenarazí na úplné dno, za které jde ještě zboží vyrobit. Plus je potřeba připočíst marži výrobce, dopravce a řetězce.
Uveďme si příklad na oblíbené šunce. Pokud by klasický český nakupující měl na výběr pouze dva druhy, přičemž jeden by stál 22,- Kč za 100 gramů a obsahoval by 70% masa a druhý by za cenu dejme tomu 55,- Kč obsahoval masa 90%, pak většina lidí sáhne po variantě levnější. Bez ohledu na složení. A nemůžeme jim to mít za zlé, protože v přepočtu pořád dostanou více masa za stejnou cenu. Ovšem jak kvalitní maso to je, jak kvalitně zpracované a co je těch dalších 30% složení levnější šunky, to je lepší nerozebírat. Hlavně že máme o 3 plátky na chlebu více. A právě tohle řetězce dobře vědí a jednají dle předchozího odstavce.
Otevřený trh za nás hlídá kvalitu i cenu. Když se rozkřikne, že tohle zboží je šunt, rychle se přestane prodávat. Anebo se jeho prodej omezí. Musí jít tedy s cenou dolů, aby mohli lépe konkurovat alespoň v tomto aspektu. A některým lidem to vyhovuje. Jsou ochotní zaplatit za šunt, pokud jim v peněžence zůstane více peněz. To, že pak ti samí lidé nadávají, že si kupují šmejdy a šmakulády, už je spíše jejich omezené vidění trhu. Samozřejmě oni (a nejen oni) by za své peníze chtěli co nejlepší zboží a irituje je, že další zákazníci, kteří nakupují nikoliv podle cenovky, ale podle kvality, mají zboží lepší. Bodejť by ne, když za ten samý nákup zaplatí třeba o polovinu více.
Řetězce ale dobře vědí, že pokud by přestaly nabízet ony šmejdy a šmakulády, pak by přišly o nemalou část zákazníků. Obzvláště těch méně movitých. A v jejich množství je ekonomická síla, která se bohatým rovnat nemůže. Ano, jsou obchody, kde nabízejí luxusní zboží, nad kterým člověk s průměrným platem může maximálně slintat. Ale v tom obchodě nakoupí pár lidí za týden. Takových, co na to mají. My, plebs, jen projdeme kolem a přemýšlíme, jak by bylo fajn vyhrát v loterii. My si dojdeme do klasického obchodu a nakoupíme to, na co máme. A je nás třeba stovky až tisíce (záleží na druhu obchodu) týdně.
Podle rčení „Nejsem tak bohatý, abych kupoval levné věci“ by dávalo smysl kupovat dražší kvalitnější výrobky. Ale v tomto ohledu se patrně český zákazník chová poněkud iracionálně. Samozřejmě data si obchodníci budou tajit, ale pokud by tomu tak nebylo, změnila by se strategie prodeje. Je tedy dost dobře možné, že Němci, Poláci, Rakušané a možná i naši sousedé ze Slovenska, se chovají při nakupování jinak, když u nich lze koupit rozdílné zboží za rozdílné ceny.
Inu, až příště půjdeme na nákup, zkusme se nad tím zamyslet a koupit si kvalitnější zboží, dovolí-li nám to platební karta. Ať už půjde o zmíněnou šunku, džus, disk do počítače nebo třeba autobaterii. Třeba tím dáme najevo, že i my, čeští zákazníci, bychom rádi stejně kvalitní výrobky, jako mají naši sousedé, ne remcáním a nadáváním na internetu nebo v hospodě.
