Článek
Byly ještě nedávno doby, kdy jsme poslouchali názory odborníků. Buďto jsme jim věřili a řídili se podle nich, nebo nevěřili a hodili za hlavu. Jistě, i odborník se může mýlit a mít nesprávný názor. Ale když jsme se od zahrádkáře dozvěděli, že přílišné hnojení škodí, mohlo nám to pomoci vypěstovat lepší úrodu. Stejně jako když nám šéfkuchař poradil, že řízek na másle je lepší. Mohl nám ale i lékař poradit a nadiktoval úspěšnou léčbu či správné medikamenty. Ale samozřejmě i tehdy spousta lidí měla svou hlavu a zkoušela to po cimrmanovsku s tím, že odborník je „blbec“ a oni tomu přece rozumí víc. Mnohdy měli pravdu.
Jenže internet se postupně dostal do téměř všech domácností a s ním i dosah jednotlivých celebrit. Není málo takových, které internet vyloženě stvořil. A ty, které si vybudovali svoje renomé mimo internet se na něm objevují, buďto aby získali nové fanoušky, nebo aby se přiblížili svému publiku.
Jenže s dosahem internetu není snadné vyvarovat se svodům moci. Takovému tomu našeptávání, kdy celebrita ví, že jí sledují tisíce lidí a ráda by jim sdělila svůj názor. Buďto aby ovlivnil veřejné mínění (to v otm horším případě) a nebo aby se mu dostalo uznání třeba v komentářích. V době blogů to šlo také, ale dosah byl minimální. Dnes pomocí instagramu, facebooku, youtube a dalších sociálních sítí může šířit kdekdo kdeco, ale u celebrit je dosah podstatně vyšší a podstatně nebezpečnější.
Čehož někteří zneužívají. Možná je to záměr, možná je to omyl a možná jen touha lidem něco říci. Ale stává se, že veřejně známý člověk se pomalu zaplete i do témat, kterým nerozumí, ale které by rád okomentoval. Na což má samozřejmě plné právo. Jenže tento komentář s sebou velmi často nese fanouškovský fanatismus. Pokud to přeženeme, můžeme uvést příklad nějakého imaginárního populárního zpěváka, kterého zná celý svět a který má na instagramu miliony followerů. Takový zpěvák se podívá na přihloupý dokument, kde se říká, že Země je placatá a tato myšlenka se mu zalíbí natolik, že se ji rozhodne prezentovat na sociálních sítích. A ačkoliv ho lidé sledují především kvůli muzice, přenese se tato myšlenka mezi mnohé fanoušky, protože jejich idol by přece nelhal. Navíc je bohatý, vlivný a má kontakty na správných místech. On je pak rád, že (nektěří) lidi vidí svět stejně, ale narovinu, společnost tím dost zhloupne.
Pokud bychom už chtěli být o něco konkrétnější, pak v našem prostředí máme krásný příklad Václava Klause. Exprezident a vrcholový politik, který, ať chceme nebo ne, býval dobrým politikem (přinejmenším ve smyslu, že věděl, jak se politika dělá), se začal otírat o globální oteplování. Začal vystupovat proti špičkám v oboru klimatologie a tvrdit, že nic takového jako člověkem zapříčiněné globální oteplování neexistuje. Netvrdím, že rozhodně musí lhát, ale rozhodně má mít v otázce oteplování daleko větší váhu slovo člověka, který problém intenzivně studuje, než vyhořelého politika, jehož světonázor se od myšlenky globálního oteplování oddaluje a rád by věřil tomu, že žádné neexistuje. Jeho proruské postoje protentokrát ponechejme stranou.
V době covidu, kdy slovo dostali virologové, dříve přehlížení odborníci, se chopili příležitosti i jiné celebrity, které potřebovali publiku sdělit svůj názor. Pokud pomineme všechny popírače, odpůrce očkování a další osoby, které na sebe chtěli strhnout pozornost a těžit z ní politické body (což se povedlo například senátorce Janě Zwyrtek Hamplové) se chytl příležitosti i mediálně známý lékař Roman Šmucler. Tomu, jako odborníkovi, mnozí lidé věřili, protože komu jinému, než doktorovi by v otázce zdraví věřit měli, že? Jenže bohužel lidem nedošlo, že Šmucler není virolog, ale zubař. A bohužel ani sebelepší stomatolog nemůže rozumět virům tolik, jako průměrný virolog. S rozbitým autem asi taky nikdo nepojede do suchého doku, ale do autoservisu, kde tomu patrně budou rozumět víc.
Další známou osobností, která začala komentovat veřejné dění je Daniel Vávra. Velmi úspěšný český herní vývojář, který má za sebou světově úspěšné tituly. Z logiky věci musí být aktivní na sociálních sítích, neboť je to zároveň rajón jeho zákazníků. Jenže pan Vávra se bohužel, pouští i do komentování věcí, které by bylo lepší, kdyby nekomentoval. Opět, netvrdím, že nemá pravdu, sám s některými jeho výroky naprosto souhlasím, ale mnohé další výroky, jsou, když ne lživé, tak zcestné. Přitom pan Vávra je člověkem, kterého rádi poslouchají především mladí lidé. Lidé tvořící budoucnost naší země, které svou prací může motivovat. A pokud se rozhodne jim do hlavy zasít názor, že nás stát a nadnárodní firmy cenzurují, není to nejspíš úplně správně (toto téma je nejpopulárnější, ale má i další). Sklouzává se do negativismu, kterého tu máme i tak až přespříliš. Přitom motivační videa o tom, jak se dělají hry, jak být úspěšným, stejně jako například facebooková skupina „Zlatý český prasičky,“ jejímž autorem Daniel Vávra je také, mohou být velmi prospěšné.
Naposled si zmiňme ještě Tomáše Kluse. Herce a zpěváka, který si pochopitelně vybudoval nemalou fanouškovskou základnu. To by bylo naprosto v pořádku, pokud se lidem jeho hudba a herecké výkony líbí, nechť ho sledují. Jenže Klus se začal plést i do politiky a kritizovat kroky vlády i situace v mezinárodní politice, které se mu nelíbí. Jistě na to právo má, jenže by si měl uvědomit, že jako veřejně známá osoba má větší dosah, než běžný občan. A názory byť sebepopulárnějšího zpěváka jsou vždy jen názory běžného občana. Jen jsou prostě slyšet více. Umělci (a další známé osobnosti) by proto s uměle zvýšeným dosahem svých výroků měli nakládat velmi opatrně, ačkoliv je to samozřejmě velmi těžké, protože každý by rád, aby ho slyšeli všichni a všichni přijali jeho názor.
Příkladů bychom našli ještě daleko a daleko více, nicméně se domnívám, že toto již pro ilustraci stačí. Můžeme si všimnout, že tito autoři sklouzli k nahánění bodů a popularity díky svému postavení, které si však vybudovali jinde. Jak jsem již výše uvedl, s autem nepojedeme do suchého doku, ani si nenecháme radit od podlaháře, jak vyměnit okna. Od toho máme jiné odborníky. Nemůžeme se tedy v národních otázkách obracet na lidi, kteří problému sice nerozumí, ale kteří mají obrovský dosah. Obracejme se spíše k tichým odborníkům, než k hlasitým amatérům. A používejme svůj zdravý rozum.
