Článek
Evropa dodělává. Tímto jednoduchým tvrzením se dá popsat současný evropský ekonomický vývoj. A jelikož ekonomika jde ruku v ruce s kulturou, dodělává Evropa i kulturně. Možná se nám to ještě úplně nezdá, ale data jsou jasná. Ekonomiku Evropy, která patřila mezi nejsilnější ve světě, již dávno tvrdě převálcovaly USA a nyní ji válcuje i Čína. Což je už poněkud problém, protože Čína je kulturně zkrátka jiná.
Kdo si to stále nechce připustit, nechť se podívá na nejvýraznější odvětví evropského průmyslu, kterým jsou automobilky. Spalovací motor byl v Evropě vynalezen, automobily taktéž, jejich vývoj řídila Evropa společně s Amerikou. Nyní se moci v tomto odvětví chopila dálná Asie, především Čína a Korea. I Evropské trhy postupně zaplavují daleko levnější čínské kopie „našich“ aut. Evropané přesunuli výrobu do levnější krajiny, ale netušili, že ta krajina ukradne know-how a stane se pro ně konkurencí. Chytili se do líbivé pasti.
Jenže to není jediný důvod, proč nás Čína nyní tak válcuje. Ony také automobily zdaleka nejsou tím jediným, co Čína vyváží. Avšak Evropa usnula na vavřínech přesvědčena o své nesesaditelnosti a začala si pod sebou řezat větve. Největší podíl na celé této situaci mají dva faktory. Jeden politický s nálepkou Green Deal, který nás nutí utrácet víc a vydělávat méně v (marném) boji proti globálnímu oteplování a kvůli ochraně přírody. Což se ještě pochopit dá. Ale zkrátka různá ekologická nařízení a omezení, všechny ty emisní povolenky, to všechno prodražuje výrobu a tudíž i konečnou cenu dotyčných výrobků. Naproti tomu v Číně se na ekologii hraje jen na oko a tato, dnes již druhá nejlidnatější země, nemá problém vybudovat si na svém území továrny, které znečišťují takovým způsobem, že v Evropě je nemyslitelné o tom vůbec uvažovat. Mnoho výrobků, bateriemi počínaje, ani ekologický ekvivalent výroby nemá. Zkrátka to ekologičtěji nejde. Tudíž jsme odkázáni, aby nám tyto věci vyrobil někdo jiný, mimo Evropu.
V Číně nejsou k výrobě potřeba žádné filtry, odkaliště, bezpečnostní omezení. A to umožňuje stlačit cenu výroby na minimum. Proto jsou čínské výrobky již víc jak 30 let tím, co lidé kupují nejvíce. Kvůli nízké ceně. Poněvadž díky kvalitě to rozhodně být nemůže, neboť ta je nechvalně proslulá již dlouhé dekády. I Evropan chce za finální výrobek zaplatit co nejméně. A pokud mu to nabízí Čína i s transportem, má vyhráno. Však obliba Aliexpresu i Temu je toho důkazem.
Dalším, neméně podstatným faktorem, je cena lidské práce. Evropan je (minimálně v porovnání s Číňanem) zkrátka člověk lenivý. Záleží mu na vlastní bezpečnosti, chce chodit do práce jen na 8 hodin denně (ideálně pokukuje na 35 hodinový pracovní týden) a ještě za to chce důstojnou mzdu. Naproti tomu klasický Číňan, nechce-li zemřít hlady, je ochoten riskovat svůj život v naprosto nevyhovujících, zdraví poškozujících podmínkách, od rána do večera, za naprostý pakatel. A neštítí se ani využití dětské práce.
Pokud chceme po vzoru americké MAGA udělat Evropu opět velkou, nezbývá nám nic jiného, než takzvaně zabrat. Museli bychom ustoupit od naší pohodlnosti a vrátit se k podmínkám počátku 20. století, kdy se ještě neřešila jak pracovní bezpečnost, tak ani ekologie. Lidé „makali,“ protože jinak by měli hlad, a dřeli i za opravdu malé peníze. Museli bychom vzít zavděk i nyní podřadnými povoláními, které jsou základem průmyslu a pochopitelně v nich jsou nižší mzdy, než ve finální high-tech sféře. Přeloženo do srozumitelného jazyka, by se z programátorů stali slévači.
Samozřejmě místní evropská populace by musela přednostně kupovat lokální výrobky, nikoliv ty, které se k nám dovezly přes půl světa a jejich nízká cena je založena na otrocké práci a práci dětí. Protože takhle hluboko předpokládám nikdo klesnout nechce.
Museli bychom také opustit tradiční evropský štědrý sociální systém, který nutí lidi k práci vcelku málo, protože jim pomáhá až příliš.
V důsledku toho by naopak Evropa paradoxně zchudla. Na což poukazují kritici americké MAGA frakce. Na nástup již přežitých zaměstnání, které se vykazují dřinou a malou výplatou. Ovšem státy by to mohlo posilnit a tím pádem by se opět mohl nastartovat evropský průmysl. Možná by nově příchozí nejistoty a ztráta pohodlí opět nastartovala evropské mozky, které se v historii už tolikrát osvědčily. Bohužel mnohdy i nechvalně.
Ač to může celé znít poněkud paradoxně, k ekonomické porážce Číny postačí možná jen a pouze jedno. Podáno poněkud Churchilovsky: Zvednout zadky z gaučů a začít makat. Nabídnout můžeme jen pot, bídu a slzy.
A nezapomínejme, že i když Čínu možná jsme schopní ekonomicky porazit, o něco více na západ se formuje ještě mohutnější ekonomický (i populační) obr s názvem Indie.
