Článek
Česká politická scéna je v tuto chvíli jednoduše řečeno neukotvená. Andrej Babiš je mnohými označován jako velmi slabý premiér, který není schopen ukočírovat vlastní koaliční partnery. Zdá se, jako by si jej Tomio Okamura i Petr Macinka vodili tam, kde jej chtějí mít. Navíc v šestikoalici probublává i podhoubí méně viditelných členů, jako je Jindřich Rajchl, o nichž je občas také slyšet.
O celém složení vlády se ještě stále jedná, poněvadž Motoristé se ještě stále nevzdali možnosti prosadit svého čestného prezidenta Filipa Turka do ministerského křesla. Mediální prostor, onen hlídací pes demokracie, je až přesycen zprávami ohledně sporu prezidenta s předsedou Motoristů ohledně této záležitosti. Snad nikdy za posledních 10 let nebylo ve zprávách skloňováno jméno Babiš méně. Paradoxně zrovna v době, kdy je z něj nejdůležitější osoba v zemi. A mezitím Babiš v mediálním stínu maká, tak jak sliboval. Schvaluje nepopulární záležitosti jednu za druhou, aniž by si toho kdokoliv nějak významně všiml. Navýšený deficit rozpočtu, dotace pro Agrofert, osekaný rozpočet kanceláře prezidenta republiky jsou jen střípky z toho, co Andrej Babiš právě bez povšimnutí vaří. Leckdo by mohl říci, že se mu dokonce současný stav hodí a umí jej využít ku svému prospěchu.
Nálada v zemi a spokojenost s politikou však není úplně dokonalá a na první pohled se zdá, že ne vše klape, jak má. Mnohý opoziční politik by možná chtěl navrhnout hlasování o důvěře vládě a následně po jejím pádu i předčasné volby. Zbavili bychom se extrémistů v parlamentu, opozice by dostala druhou šanci a vláda by z toho mohla vyjít o něco lépe. Jenže předčasné volby by nejvíce posílili právě hnutí ANO.
Současná opozice takřka neexistuje. Ještě jako vláda Petra Fialy byla velmi slabá a lidově řečeno nemastná a neslaná. Co slíbila dodržela jen napůl, udělala mnoho rozhodnutí, za která si zaslouží kritiku, ale i mnohá za která zaslouží pochválit. Ale navenek se jednalo o nekonzistentní skupinu, v níž mnohdy pravá ruka neví, co chce dělat levá. A završila to zcela zazděnou komunikací s občany, kdy rezignovala na jakoukoliv snahu nějaké své kroky vysvětlit. To v době, kdy Andrej Babiš kraluje sociálním sítím a je z něj více influencer s kohoutem Silverem, než politik.
V tuto chvíli je situace v opozici ještě daleko horší. Petr Fiala, jediná osobnost, která tento „slepenec“ držela pohromadě, nás opustil coby předseda nejsilnější strany a jeho místo zaujal Martin Kupka. Bývalý ministr dopravy, o kterém jsme celou dobu ve vládě prakticky neslyšeli. Neznamená to ale že byl špatným ministrem. Jen zkrátka nebyl vidět. A jak byl Petr Fiala neprůbojný a příliš slušný, Martin Kupka na tom bude ještě hůř. Nezdá se být silným lídrem. Stejná situace platí i u TOP 09, kdy poměrně výraznou, ač mnohými neoblíbenou, předsedkyni Markétu Pekarovou – Adamovou vystřídal nevýrazný Matěj Ondřej Havel. U Pirátů nyní ve vedení sedí poměrně neoblíbený Zdeněk Hřib a Starosty vede Vít Rakušan, nad kterým se stále vznáší červený otazník ohledně kauzy Dozimetr.
Opozice skutečně nemůže nabídnout strany, které by vzbudily zájem. Spíše spící geronty. A na novou krev se stále čeká. Staří charismatičtí lídři typu Miroslava Kalouska či Mirka Topolánka už se do politiky nehrnou. A na nové, respektive staronové, tváře se ještě čeká. Martin Kuba, coby „odpadlík“ od zkostnatělé staré ODS má sice našlápnuto dobře, ale v tuto chvíli ještě ani neoznámil jméno své nové strany. Jestli jihočeského hejtmana bude následovat nějaká další silná osobnost z jiného uskupení teprve uvidíme.
A co současná vládní šestikoalice? I tam panuje rozčarování. Motoristé se ukázali být jako spolek značně nekonzistentní a svůj program už zdá se, zcela opustili. Od motoristů (těch s malým „m“) jistě přišlo zklamání, že benzínové hody ani dvoustovka na dálnicích se konat nebudou. Volební potenciál Motoristů patrně extrémně zeslábl a v dalších volbách nemají příliš šancí znovu uspět. Tomio Okamura a jeho SPD možná vysaje zpět některé Motoristy, ale také není stranou, která by se v současné vládě nějak blýskla. Patrně Babišem dosazení ministři za SPD už stihli udělat pár přešlapů, které zarytě antizápadní voliči SPD neradi slyší. Ale Tomio hrdinně držel štafle při sundávání ukrajinské vlajky. Za to si SPD jistě o pár procent přilepší.
Zbývá nám ANO. Zde je zcela jasné, že ANO by v předčasných volbách slízlo smetanu a vysálo hlasy zhrzených voličů současné vlády i mnohých voličů, kteří zkrátka v opozici nemají koho volit. Nejspíše by na pověstných 51% hlasů nedosáhlo ale i tak by mandáty hnutí silně narostly. A jako bonus by se Babiš mohl zbavit nepohodlných partnerů, kteří mu drží nůž na krku a požadují, aby skákal, jak oni pískají. Pravda, zatím se mu poměrně slušně daří držet je na uzdě, ale stále tam visí Damoklův meč v podobě vydírání. Ten by nové volby rozpustily efektivněji než koroze. A jelikož se zdá, že vše nepohodlné a voličům těžko stravitelné už Babiš stihl zařídit, nepotřebuje oponu v podobě kauzy Turek a jí podobných.
V případných předčasných volbách je o vítězi víc než jasno. Jediný, kdo z nich může vyjít posílený je Andrej Babiš. Opozice se rozpadla a především potřebuje čas na to, aby vymyslela, čím zhrzené a unavené voliče zaujme. Schází jí jakýkoliv program kromě kritiky Babiše, která nyní stejně neprobíhá, i když Piráti chodí pozadu. Nové strany také potřebují více času na svou konsolidaci. Během pár měsíců by se nestihly do myslí voličů propsat dost důkladně, aby mohly slavit větší úspěchy. Navíc hnutí ANO je zaštítěno člověkem, který je nejcharizmatičtější a nejznámější tváří české politiky snad vůbec.
Kdo tedy mlsně pomýšlí na to, že předčasné volby mohou Babišovi zlomit politický vaz a poslat jej zpět do opozičních lavic, může být nemile překvapen. Musí si ještě počkat, než v opozici bude vůbec koho volit. V tuto chvíli by mohl naopak Babiš vysát některé voliče z řad opozice a mnoho z nich by se k volbám nemuselo dostavit, protože zkrátka nemají komu svůj hlas odevzdat. Hnutí ANO by tak v příliš brzkých volbách naopak citelně posílilo.
