Článek
Současná situace v České republice je při pohledu zvenčí spíše k pláči, než k radosti. Vládní pozice nám obsadily antisystémové strany, z nichž nejstátotvornější je hnutí ANO. Je to stav, který si podle výsledků voleb přeje většina voličů, která byla ochotna loni na podzim přijít k volbám. Tento stav nevypovídá o tendenci naší společnosti nic dobrého.
Současná vláda Andreje Babiše není hodnocena příliš pozitivně. To spíše jen její stoupenci, ještě stále zaslepení volebním vítězstvím, mají radot, že to Fialovi nandali. Zřejmě jim to naprosto stačí. Ostatně podobnou radost měli stoupenci pětikoalice po těch předchozích volbách také. Jinak vládu řídí spíše skandály SPD a především Motoristů. Babiš se tváří, jako by se nic nedělo, a hodlá se tím vším nejspíše nenápadně promlčet. Ačkoliv se zdá, že je slabým premiérem, který si neumí zjednat pořádek, současný stav mu více než vyhovuje, protože za Macinkovou mlhou si Babiš může nenápadně dělat, co se mu zlíbí. Například přiklepávat dotace pro Agrofert.
Takhle to jistě voliči nezymýšleli, ale otázkou zůstává, zdali vůbec něco zamýšleli. Jestli jejich jedinou motivací volit Babiše nebyl boj proti Fialovi.
Pravdou je, že za nastalou situaci mohou tak trochu i politické strany samy, protože při listováním hlasovacími lístky bylo čím dál víc jasné, že zkrátka není moc koho volit a že volič musí vybírat mezi menším a větším zlem. Uvědomělí voliči tápali, zatímco ti, kteří Fialovu vládu nenáviděli, měli poměrně jasno. Bylo poměrně jisté, že nás nečekají žádné světlé zítřky. Jenže čeští voliči sáhli ještě hlouběji a poslali do vlády prostřednictvím hnutí ANO i rozkladače státu pod kohortou SPD, s nimiž se svezli i tehdy tajemní Motoristé, kteří se tou dobou oháněli ještě vůní benzínu, na což jim někteří skočili. Hnutí ANO bylo v tomto případě ještě tou nejrozumnější volbou.
To, že nám vládnou strany, které buď podlézají Rusku (SPD a přidružené strany) a nebo se prostě snaží zdevastovat stát zevnitř (Motoristé), je poměrně ukázkovým příkladem toho, že většina Čechů neumí žít v demokracii. Že stát je pro ně natolik obtěžující element, že se rozhodli jej buďto odevzdat do krvavých pracek Ruska, anebo naprosto zničit. Mezi českými voliči je, zdá se, více anarchistů než demokratů.
Je naprosto pochopitelné, že čtyři roky Fialovy vlády lidem tuto část politického spektra znechutily. A to dokonce i mnohým těm, kteří je volili. A absence lepší alternativy ještě doposud zoufale schází. Fiala, jakožto rozkročený pravičák šlapal na kuří oka socialistickým levičákům a svou neobratností v komunikaci přiléval olej do ohně. Z druhé strany na něj Babiš chrlil kritiku a lživě přesvědčoval voliče, že vláda Petra Fialy je národní katastrofou a tím nejhorším, co mohlo naši vlast potkat. Čemuž dosud většina přesvědčených věří. K tomu přidejme ještě několik průšvihů v podobě Dozimetru a Bitcoinů a máme poměrně jasno, že obhájit vedení státu byl pro Petra Fialu nadlidský úkol, který nakonec nezvládl.
Jenže s tím, že by se moci chopily osoby, které budou namísto budování státu stát ničit a na druhé straně rozkrádat, nikdo nepočítal. Máme tu boj Motoristů proti prezidentovi, máme tu proruskou rétoriku z úst SPD, máme tu juntu, která čerpá pro svého majitele, a k tomu v podhoubí probublává naprosto otevřeně kolaborantské PRO Jindřicha Rajchla v závěsu s Trikolorou. Komu to přijde jako státní anarchismus, má vlastně pravdu. Zní to jako oxymoron, ale je to naše vládní realita. Realita, která patrně vyhovuje více voličům, než je těch, co by rádi, aby tu byl silný stát, o který se mohou opřít a který vlastní pílí pomáhají budovat. Stát si u nás za éru své existence vybudoval roli otravného elementu, který se montuje do života lidem víc, než by oni sami chtěli. Proto se jej logicky snaží zbavit. Možná jde o typickou odbojnou českou náturu, která se táhne celými dějinami. Možná o mladší dědictví z dob socialismu, kdy u nás tiše probublával odpor ke státním institucím. Ale když se člověk podívá na současné národní vlastenecké nálady, nakonec jej ani nepřekvapí, co jsme si to zvolili.
