Článek
Kdo alespoň někdy hrál počítačové hry, pak mu jistě něco musí říkat skvělá válečná střílečka Hidden and dangerous, i nehráči jistě slyšeli o nejlepší české hře Mafia a mladší ročníky jistě ví, co je to Kingdom come. Pod všemi těmito videoherními perlami najdeme podpis Daniela Vávry, bez debat největšího českého herního tvůrce. Dan Vávra býval mým idolem, mnohokrát jsem si říkal, že kdybych měl (zlaté) koule, jako on (ve svém Bentley), vydal bych se úplně tou samou dráhou, vytvářel počítačové hry stejně jako on. Jenže takové koule nemám, a tak jsem se ocitl zcela mimo videoherní průmysl. Byť s panem Vávrou nemám žádné selfie, ani ruku jsem mu nepodal, několikrát jsem jej osobně potkal a vždycky to pro mě byla obrovská čest a zážitek, na který se nezapomíná.
Proto jsem zcela logicky hltal jeho články Jáma pekel ve videoherních časopisech, vždy jsem sledoval rozhovory s ním a odebíral jsem i jeho kanál na Youtube. Ač mnohdy neortodoxní názory, vždy jsem s ním víceméně musel souhlasit. Tedy dokud se jeho vyjadřování týkalo her, případně ještě filmů, sem tam i historie. Pořád to pro mě byl člověk, který ve světě něco dokázal, který dělal to, co jsem měl rád.
Jenže s popularitou Vávrovi rostl apetit kecat do více věcí, než videoherní design. Facebookové stránky Zlatý český prasičky se ještě daly zvládnout. V nich se lidé vysmívali českému stavebnímu kutilství, neumětelství a nepovedeným samostavbám. A že leckdy bylo čemu. Jenže pak přišla rádoby politická angažovanost. Vávra pochopil, že jeho posty nevyznívají úplně naprázdno, ale že má spoustu posluchačů, respektive čtenářů. Bohužel i takových, kteří se nechali jednoduše zmanipulovat a přitakávali úplně všemu. Díky Facebooku se začal cítil jistější v kramflecích, když se u každého jeho příspěvku našlo dost křiklounů, kteří se za něj postavili.
Pak přišel zlom, kdy Vávra založil SOSP – Společnost pro obranu svobody slova a projevu (což zprvu vypadalo jako dobrý projekt). To proto, že některé jeho názory byly tak extremistické, že mu byly Facebookem smazány. Začala éra obhajování konspirací, éra dezinformací, éra boje proti mazání příspěvků (podpořená udělováním banů ve vlastních diskusích), éra boje proti zelenému šílenství z EU, éra vyostřené politické kritiky, éra machrování. Mimochodem, když si vyhledáte fotky Daniela Vávry před 5 lety, najdete docela usměvavého chlapíka, dnes už jen zamračeného naštvaného náfuky.
Z člověka, který dělal svou práci, dělal ji perfektně, uměl ji obhájit, a za propagaci České republiky a její kultury ve světě by si zasloužil medaili, se stal sebestředný povýšený machýrek, který plive jedovaté sliny, kam se člověk podívá. To proto, že ve svých fanoušcích našel oporu svých výroků. Mnoho lidí jako já, kteří v něm viděli velikána, nedokázalo včas říci dost a bezmezně ho podporovali ve všem, co kde pronesl. To se to pak píše, když vám někteří lidé nadávají, ale ještě větší část vás vždycky a ve všem hájí. A takových jsou stále tisíce. Tisíce naslouchajícíh a přitakávajících. Nebýt sociálních sítí, patrně by se nic takového nestalo a pan Vávra by se nejspíš věnoval tomu, co mu jde nejlépe. Politiku by hodil za hlavu a dál by vytvářel perfektní hry a byl by všemi oblíbený uznávaný herní vývojář. Situace je však úplně jiná.
Daniel Vávra již nevytváří počítačové hry. Z části proto, že už nechce, z části asi i kvůli napjatým vztahům na pracovišti, kdy podřízeným dělal dusno. Člověk chápe obojí. Bez umanutosti a puntíčkářství by dobrá hra vznikla jen těžko, na druhou stranu stresy ve vedoucí funkci si také vybrali svou daň a Vávra byl dokonce hospitalizován, když vycházelo Kingdom Come: Deliverance. Mění se i doba a podle slov Dana Vávry „nemá cenu se stočlenným týmem dělat hru pět let, když zanedlouho díky AI bude na totéž stačit dvacet lidí a dva roky.
Daniel Vávra se nyní věnuje filmu. Údajně by se měl podílet (patrně coby scénárista) na filmu, či seriálu, vycházejícím z počítačové předlohy Kingdom come. Ačkoliv Vávru už v lásce nemám a s jeho názory se rozcházím, na tento počin se nesmírně těším. Protože jestli mu něco opravdu jde, pak je to nejspíš bossing, machrování, psaní hejtů a produkování opravdu perfektních příběhů. Nechal se slyšet, že v šuplíku jich má v různé fázi rozpracovanosti ještě přes stovku. Těším se na každý z nich.
