Článek
O tom, že Západ totálně zaspal v hybridní válce a obraně před internetovými zdroji a ovlivňováním veřejného mínění nevěnoval téměř žádnou pozornost, se zmínil mnohokrát nový koordinátor strategické komunikace úřadu vlády Otakar Foltýn i jiní experti. A vskutku, ruská propaganda se u nás chytá jak peří na med. Daří se jí i na Slovensku a v mnoha dalších zemích, byť ne tak dobře jako v zemích bývalého východního bloku. Rusové patrně zjistili, na jakou nostalgickou strunu je třeba zadrnkat, aby se lidé začali přichylovat k jejich vidění reality, lžím a demagogii.
O tom, že existují placení rozsévači ruských dezinformací, máme důkazy, vlastně je to v rámci hybridní války poměrně logické. Jde o to, ve veřejném mínění si jakýmkoliv způsobem naklonit obyvatele daného státu na svou stranu, aby pak ve volbách volili Rusku příchylné politiky. A jak se ukazuje, ruská propaganda je nejaktivnější před volbami, opět zcela logicky. Stačí vytáhnout nějakou špínu, klidně i smyšlenou, rozsít lež o nějaké staré události (Vlasovci, „osvobození“ v 68. apod.), ukázat na prozápadní politické strany jako na viníky (domnělé) bídy, podsunout lidem, že žijeme pod okupací USA nebo EU. Takové zahlcení vybájenými nesmysly pak má za efekt třeba poměrně překvapivě vysoké množství hlasů pro stranu Stačilo!, jejímž maskotem je komunistka Kateřina Konečná (v EU jinak poměrně pravicově orientovaná europoslankyně).
Dosud dává smysl, že Rusko má na toto ovlivňování veřejného mínění vyčleněné nemalé množství financí. Něco ukousne petrohradská trollí farma, něco placení spolupracovníci v jednotlivých státech. Ovšem jak se ale zdá, u nás jsou schopni ušetřit. O roznášení propagandy se postarají domácí trollové sami. Z jakého důvodu, to se můžeme jen domnívat. Samozřejmě nějaký ten rublík potěší, ale ono stačí i daleko méně.
Co žene autory řetězových mailů, proruských článků a komentářů dál? Je to pocit z dobře odvedené práce, nebo snad touha být dalším na ruské výplatní pásce? Anebo jen snaha se zavděčit, případně dokonce snaha škodit? O motivech konkrétních autorů se jen stěží dozvíme, možná ani oni sami nedokáží říct, proč to vlastně dělají.
Pravděpodobná je snaha být něčím zvláštní. Někým, kdo ví víc, než ostatní (proto ten častý narativ „Nic nevíš,“ případně „Probuď se.“), někým, kdo je lepší. Možná tak jde o skrytou snahu kompenzovat svůj život, který, jak podvědomě tuší, nestojí za moc. Další možností by mohlo být pomstít se nenáviděné vládě. Svoje problémy jednoduše svalují na aktuální vládu, protože přiznat vlastní chybu není jednoduché. Někteří nenávidí USA (potažmo EU) natolik, že jsou skálopevně rozhodnuti proti nim bojovat jakoukoliv formou. A jelikož jsme národ pivních kecalů, tak diskuse na internetu a řetězové maily nám jdou na ruku. Proto je podvědomá nenávist k nepříteli, kterou v nich nejspíš zasel předchozí režim, ventilována na internetu. Ti lepší viděli kdysi v Rusku potenciál (a před anexí Krymu tam i nějaký byl) a nyní odmítají přiznat, že se mýlili, a proto lobbují za svůj východní idol. Špičku ledovce, tj. některé vůdce (Okamura, Hamplová), vynesla proruská rétorika dokonce do státních křesel a byli by hloupí, kdyby ji opustili. Stojí za nimi tisíce, možná desetitisíce odhodlaných bojovníků za ruskou věc, které nehodlají zradit, neboť to je ekonomicky nevýhodné. A jistý potenciál v proruské rétorice chytá poslední dobou i oportunista Babiš.
Inu, těžko říct, co za silnou proruskou pátou kolonou u nás stojí. Každopádně Rusové sami se možná diví, jak efektivně a s nízkými náklady se jim podařilo vyhrát nad námi hybridní válku, kdy za jejich věc u nás bojují lidé dobrovolně a zdarma. Stačí jim prostě v petrohradské trollí farmě vyslat narativ a ten je naší proruskou úderkou přijat a šířen dál po všech sítích a (téměř) všemi dostupnými prostředky. Schválně si povšimněte, jak se komentáře prorusky smýšlejících diskutérů opakují. Napřed čekají, neboť neví, co mají napsat, ale jakmile přijdou „noty“ z Ruska, hned se jimi zaplaví diskuse. A pochopitelně reakce na vyvrácení jejich omylů jsou často pouze vulgární, zesměšňující a v lepším případě žádné.
Držme panu Foltýnovi palce, aby se mu práce dařila a svedl s tímto poněkud smutným stavem něco udělat.
