Článek
Můj článek, na který nyní reaguji, se potázal se zlou. V komentářích mi diskutující nepřáli nic pěkného, poněvadž jsem se rozhodl okrást nejen důchodce, ale i pracující a chci, aby všichni skončili na dlažbě. Opak je ale pravdou a než bych odpovídal na každý z komentářů a vysvětloval, že je špatně pochopen, raději shrnu a rozvedu své myšlenky zde.
Ano, stále si myslím, že zrušení důchodů není úplně zcestný nápad. Státu by se ulevilo. A samozřejmě jsem si zcela jist, že zde ve dvou článcích asi těžko obsáhnu to, čím se zabývají vládní poradci a ekonomové několik let. Je to jen nástin jedné z mnoha možností, který navíc, jak si přečtete dále, není ani tak radikální, jak se zprvu může zdát.
Důchodový systém je totiž nastaven podivně a zvláštně. Člověk si „šetří“ ale jeho peníze jsou hned utráceny a jeho vlastní penze je pak vyplácena zase od těch, kteří si budou šetřit v budoucnu. Logicky tak v takovém systému musí být výkyvy směrem k přebytku, ale i k nedostatku. My jsme teď v té druhé části, tedy na důchody nám poměrně dost peněz schází. V minulosti, kdy populace stále rostla, jsme byli v přebytku, který nějakým způsobem požral státní rozpočet, aniž by reflektoval, že populace nemůže růst donekonečna. A evidentně žádná opatření, jak tyto výkyvy minimalizovat nikdo nezavedl, možná ani nepromýšlel. A ne, bájný důchodový fond skutečně neexistoval.
Penzisté jsou pro mě úplně normální lidé, kteří si samozřejmě svůj důchod plně zaslouží. Celý život pracovali, odváděli sociální dávky a tak mají nárok na svou penzi. Pokud možno co nejdůstojnější, vzhledem k tomu, kolik odváděli každý měsíc ze své výplaty. Budiž jim nejen přáno, ale i poděkováno, že svou prací se zapojili do kolektivu a pomáhali zvelebovat naši zem. Tedy pokud již někdo důchod pobírá, pak mu jednoduše patří a má na něj nárok až do své smrti, poněvadž takto to funguje.
Jsou tu ale i lidé, kteří už několik let, či desetiletí pracují a odvádí povinnou sociální část výplaty státu také. I já k nim patřím. Samozřejmě ani u nich nechci, aby o tu část přišli. Co již mají naspořeno, by se jim samozřejmě muselo nechat. A to buď v nějakém poměru k případné další penzi, kterou by si zařídili nějak jinak, nebo by se jim „naspořené“ prostředky převedly na jiný účet, který by jim posléze saturoval důchod.
Z výše psaného, doufám, vyplývá, že by se nejednalo o jednu tlustou čáru, která prostě utne výplatu důchodů a kdo kdy poctivě platil odvody a pojištění, měl by zkrátka smůlu. Naopak, podle mne by se mělo jednat spíš o pozvolný proces, kdy současní penzisti vlastně vůbec nepoznají nějaký rozdíl. A ti, kteří na penzi čekají, nebo ji mají v nedohlednu, ale již naposílali své tisíce do státního rozpočtu v podobě sociální pojištění, by o ně také nepřišli. Zkrátka by se jim v budoucnu poměrně snížil důchod o to, co jim chybělo ke klasické současné penzi. Je-li v současnosti někdo zhruba v půlce, pak by prostě dostával 50% toho, co by dostat správně měl. Pokud je někdo na začátku a má za sebou desetinu, ten dostane z plánované výše „pouze“ 10 %. A pokud někomu schází třeba pět let, tak tomu se důchod pokrátí zhruba na 85 % původní výše.
A co s tím rozdílem? Jednoduše to nechat na lidech. To už by stát zajímat vlastně nemuselo. Buďto by si sami posílali peníze na spořící či investiční účty, anebo by si zjednali nějaké jiné pojištění. Jsem si jist, že v případě zrušení důchodového systému garantovaného státem by se šance chytily soukromé pojišťovny, které by nám ochotně nabízely svůj vlastní produkt podobného charakteru. Jen s tím rozdílem, že člověk by si mohl nejspíše vybrat více možností, ne jen jednu povinnou danou státem. A v rámci konkurenčního boje předpokládám, že takové spoření by nebylo nijak zvlášť nevýhodné. Jediné, co bychom museli oželit, je státní garance, tedy skálopevná jistota, že tomu skutečně tak vždy bude a za každé situace.
Rozumím tomu, že někomu je pohodlnější, když jednoduše část výplaty za něj zaměstnavatel odvede státu a on se pak může těšit na svůj starobní důchod, zcela bez práce a bez obav. Ale někomu by zase mohly více vyhovovat produkty, které by si pro nás připravily pojišťovny a banky. Byly by totiž daleko flexibilnější, než současný systém. Který samozřejmě nikomu nezakazuje si na důchod spořit také. Problém by však měli lidé nezodpovědní, kteří by se na nějaké spoření vykašlali, nebylo-li by povinné a ti by nejspíše pod tím mostem skončili. Co na tom, že během aktivních let si našetřili na jednu dovolenou ročně navíc…
Paradoxně by na tomto nápadu nejvíce tratil stát, který by přišel o nemalý příjem ze sociálního pojištění, nicméně do budoucna by se zbavil břímě doplácení rozdílu. Inu, ale uvidíme, co si pro nás připravil k důchodovému systému Andrej Babiš a jeho tým, kteří budou mít míč od podzimu zase na své straně.
