Článek
V současné době je civilizovaný svět nastavený na až absurdní míru konzumu. Týká se to téměř všech obyvatel zemí, které nepovažujeme za rozvojové. Tedy i mně a vás. Žijeme holt v době, která díky rozvinutému kapitalismu konzumu velmi přeje, a prakticky se tomu nedá vyhnout. Dalo by se říci, že naší hlavní ekonomickou doménou je plýtvání. A proč? Protože můžeme a protože je to pohodlné.
Moderní člověk zkrátka plýtvá, i když nechce. Dokazuje to množství zkaženého jídla, které každoročně vyhodíme. Kdo chce tvrdit, že vyhozených více jak 30 kilogramů potravin na hlavu není plýtvání a rozežranost, měl by se podívat, jaké množství to ve skutečnosti je. Dalším důkazem toho, že žijeme v době velkého nadbytku je naše stoupající obezita. Více než polovina našich krajanů trpí nadváhou, více než čtvrtina pak obezitou. Taková čísla bychom patrně ve společnosti, která není konzumní, hledali jen velmi těžko. Také fitness center přibývá, zatímco nutriční poradny příliš neřeší, jak přibrat.
Jenže náš konzumní způsob života se neprojevuje jen v ledničce a na talíři. Projevuje se i na ostatních věcech, které si můžeme koupit. Zdaleka tak nevyhazujeme jen věci, které „odešly do křemíkového nebe,“ ale ve sběrnách, popelnicích a skládkách končí i věci, které jsou sice funkční, ale už jsou staré, nemoderní, nebo nás prostě přestaly bavit. Mezi takové kousky patří elektronika, oblečení, knihy, hračky, nábytek. Zajímavé také je, že až 40% lidí si nové oblečení kupuje pouze pro radost. Šatníky takové množství nepojmou a lidé se starších, sotva nošených kousků musí zbavit. Opravovat rozbité věci se nám finančně nevyplatí. Výrobci schválně nastavují své produkty tak, aby byla oprava složitá a drahá, pokud vůbec možná je. Trochu s touto situací bojuje EU, ale zastaralost, omšelost a okoukanost jen stěží vyřeší. Jelikož máme jednoduše hodně peněz, koupíme si nové. Že ne? Kdo má doma televizi starší deseti let? Moc takových domácností nebude.
Plýtváme také energiemi. Málokdo doma důsledně řeší zhasínání v místnostech, kde nikdo není. Málokdo vypíná počítač, když od něj na půl hodiny odchází a ve velké části domácností televize běží od rána do večera i přesto, že se nikdo většinu času nekouká. Prostě jen jako kulisa, protože ticho je doma divné. Také s topením se nikterak nesnažíme šetřit. Jistě, prudký nárůst cen energií nás vyškolil a spousta domácností přešla k nějakým těm tepelným úsporám, ale když vzpomenu, jaký rozruch způsobilo doporučení nosit doma svetr, je naprosto jasné, že kohoutkem topení otáčíme doleva jen velmi neradi. Protože na to máme a protože můžeme.
Mezi energie bychom mohli počítat i pohonné hmoty. S těmi také plýtváme velmi okázale a velmi rádi. Dojít někam pěšky? Stále větší problém. Dokazuje to obsazenost parkovišť u nákupních center, kdy lidé raději několikrát krouží poblíž vchodu, než by zaparkovali na vzdálenější části. Dokazuje to i stále menší ochota vyrazit někam pěšky nebo MHD. Je to méně pohodlné. Před nějakou dobou jsem v rádiu zaslechl, že někdo dostal nápad jet jen tak na kafe do Itálie. Protože proč ne. A do diskuse se postupně přidávali další, co sebrali děti a jeli tam na otočku na pizzu. Z nejjižnější části Čech do nejsevernější části Itálie to je stále 350 kilometrů. Jestli tohle není zbytečné plýtvání, tak pak už nevím. Chápu to jako super zážitek i super nápad, ale prostě to plýtvání je.
Jenže s plýtváním je nyní konec. Ne zcela a možná ani ne na dlouho, ale patrně se něco změní. V úřadu prezidenta USA je totiž Donald Trump, který na svém kole štěstí vytáčí jedno clo za druhým jen proto, aby je další den mohl zrušit a třetí den upravit, čtvrtý den zase zpřísnit. Nikdo z ekonomů nemá pro takovou politiku pochopení a téměř všichni se shodnou, že toto jednání světové ekonomice neprospívá. Zboží se totiž bude zdražovat, což poznají především peněženky spotřebitelů. Tatam jsou doby, kdy obří auta z Ameriky byly levnější než tuzemské dodávky. Evropský i americký spotřebitel si už nyní bude rozmýšlet, jestli takový „zbytečný“ luxus v podobě zahraničního zboží potřebuje. Ať už se jedná o auta, nebo třeba alkohol.
Ano, životní úroveň se nám sníží. Pocítí to všichni, ale nejhůře tato nová situace dopadne paradoxně na lidi, kteří konzumním způsobem života žijí nejméně. Na ty chudé, kteří otáčí každou korunu a jejichž odpadkový koš obsahuje vyhozených potravin nejméně. Na ty, kteří jezdí 20 let starým autem, protože na nové nemají. Tito lidé nyní zchudnou ještě víc. Jejich životní situace se opravodvé chudobě stále podobat nebude, ale chudší než dnes budou.
Celý problém má však i pozitivní stránku. Díky poklesu mezinárodního obchodu, zejména mezi USA a Čínou, který nyní hrozí, poklesne i množství přepravovaného zboží. Lodě budou stát v přístavech, letadla přestanou létat v takovém počtu. Uleví se planetě, protože o nějaký ten kousek spadne produkce emisí z této dopravy. Omezí se také výroba, protože odbyt už nebude takový, jako dosud. Čímž opět klesnou emise. Ne úplně znatelně, ale klesnou.
Že bychom zrovna prezidenta země, která patří k největším znečišťovatelům ovzduší na světě, mohli řadit mezi ekologicky smýšlející osoby, není reálné. Navíc Donalda Trumpa, který vidí peníze úplně za vším, a kdyby pod Trump Tower našel ložisko ropy, patrně by ho nechal zbourat. Holt ekologický přínos je jen jakýmsi doprovodným efektem, ale buďme rádi, že alespoň nějaké pozitivum s ním přišlo. Také nás naučí šetřit a více si vážit toho, co máme. To také není k zahození, ačkoliv se naše úroveň pohodlí značně sníží. My jsme ale onen pomyslný políček zkrátka potřebovali. Úroveň našeho konzumu totiž přesáhla zdravou hranici.
Nevěřil bych, že někdy tohle napíšu, ale: Díky Donalde.
