Článek
V posledních letech se mezi politiky vynořilo skutečně velké množství populistů, kteří zažívají nebývalý úspěch. Nejedná se o žádný novotvar ani nový vynález. Populismus je starý stejně, jako všeobecné volební právo, má tedy starší kořeny než pár let nazpět. S rozšířením volebního práva na veškeré občany (byť zpočátku rozhodně ne všechny) se rozšířila i populistická politika, která se pokouší zavděčit méně obeznámeným voličům, kterým prodává to, co by rádi slyšeli.
Voliči populistů jsou pochopitelně tímto označením velmi dotčeni a brání se, že populisté jsou přece všichni politici a oni nemají na výběr. Mají vlastně částečně pravdu, poněvadž politik, který říká to, co lidé slyšet zpravidla nechtějí (ale stejně se jich to týká), nemá moc šancí na úspěch u voleb. Část populace, která je dostatečně uvědomělá na to, aby byla ochotná volit i něco, co na první pohled vypadá hůře, ale má to lepší perspektivu, je poměrně malá.
Chcete tento příklad přiblížit? Pak se podívejme do rodiny, kde je plný dřez a není na co dát si oběd. Maminka říká, že děti by měly jít umýt nádobí. Tatínek, že to není potřeba, že nám talíře ochotně půjčí sousedka, že na ní má telefon. Čí možnost myslíte, že si děti zvolí? Pokud hádáte tatínkovu, pak se v drtivé většině trefíte. Jen málokterému dítěti v té době dojde, že jednou to nádobí stejně bude muset nakonec umýt, a ještě k tomu ho přibyde. S národní i nadnárodní politikou je to úplně stejné, jen nevolí ty děti.
Stejně tak s námi totiž jednají populisté. Nabízejí nám tu nejjednodušší a nejlákavější verzi řešení problému, nebo se tváří, že žádný problém neexistuje a pokud ano, vyřeší jej obratem sami. Trápí vás nezaměstnanost? Vyřešíme. Trápí vás drahota? Vyřešíme. Trápí vás zahraniční politika? Vyřešíme. Kdyby vás začal trápit počet dnů v týdnu, to vyřešíme také. Raději se ale neptejte jak. (Na to totiž už odpověď nemáme.) Uvědomělému voliči možná dochází, že tato cesta není správná, ale uvědomělých voličů není mnoho. Trend tedy určují ti naivnější, kterých je zkrátka daleko více. A to populisté dobře vědí a podbízejí se jim. Nabízejí iluze a lži. Zcela plánovaně. Na rozdíl od přehnaných slibů obyčejných politiků, populisté žádné řešení nemají a ani se jim nehodlají zabývat.
Četl jsem i názor, že Petr Fiala je také populista, protože sliboval to, co nesplnil. Zde je třeba lidi vyvést z omylu. Fiala před volbami patrně naivně doufal, že situace po covidové krizi se dá do pořádku a ekonomika zase rozběhne. Jenže Putin do toho lidově řečeno hodil vidle a začal novou krizi. Přitom jsme se ještě pořádně ani nedostali z té předchozí. Některé sliby, třeba ten stále dokola omílaný o daních, musely být porušeny. To není populismus, to je vývoj situace.
Populismus je, pokud si některý z politiků zjistí, co by voliči nejraději slyšeli, a to jim prezentuje jako svou politiku. Paradoxem je, že takoví populisté často žádnou politiku nemají. Jdou do voleb bez promyšleného komplexního programu, bez idejí, bez nápadu a bez vlastních invencí. Jediné, o co jim jde, je sedět ve vládě. Ideálně oplývat mocí rozhodovat co se státem. Určitě každý z nich má pár nápadů, které hodlají splnit, ale pro komplexní řízení státu pár nápadů rozhodně nestačí.
V rovině přijímání informací platí, že čím více se vám zpráva líbí, tím více byste k ní měli být kritičtí. Například když budete fandit Ukrajině, udělá vám radost zpráva, že Ukrajina vyhrává. Jenže to může být dost zkreslený úhel pohledu a ve skutečnosti si tak dobře nevede. Proto bychom k takovým zprávám měli být kritičtí a čím více se nám líbí, tím více bychom si je měli ověřovat. A platí to i v politice. Až vám bude u voleb někdo slibovat přesně to, co chcete slyšet, zbystřete. Jinak byste mohli být za hlupáky voděné za nos.
*Všimněte si, že ve článku nejmenuji jediného populistu. Pakliže někdo bude vztahovačný, platí rčení o potrefené huse.
