Článek
Více než tři roky se Rusko snaží marně položit na lopatky sousední suverénní stát. Někdy se mu to daří více, jindy zase méně. Ovšem rozhodně se mu to nedaří podle původního plánu, v němž bylo dobýt Kyjev za 3 dny. Samozřejmě při tom ztrácí obrovské množství lidí i techniky, strádá též Ruská ekonomika. Přesně ta, která v současnosti z velké části jde na zbrojení a vytváří tím iluzorně vysoký HDP. Z tohoto hlediska je pro Rusko výhodné ve válečném stavu setrvat a tím chudnutí odložit na později.
Samozřejmě trpí i Ukrajina, která je v plném válečném stavu a brání se agresi silnějšího souseda. Zde není o čem pochybovat, jednoduše dělá veškeré kroky k tomu, aby se útokům ubránila a dotování války je pro ni na prvním místě. Zároveň se nově z druhé strany brání vydírání Donalda Trumpa, který si dělá zálusk na její surovinové bohatství.
A válkou ekonomicky (a morálně) trpí i ostatní civilizované státy, které s ruskou agresí nesouhlasí a podporují bránící se Ukrajinu. Ať už přímo materiálně, nebo například blokádou ruských trhů (sankcemi), která zpřetrhala mnohé obchodní kontrakty mezi Evropou a Ruskem.
Kdo by však mohl na válce nakonec vydělat?
Samozřejmě bude-li Rusko oslabeno natolik, že se zhroutí, pak nejvíce vydělá Čína, která jistojistě natáhne prsty po východních územích Ruska, tedy rozšíří svůj vliv na sever, čímž zase bude o něco více ohrožovat Japonsko. Ovšem tato možnost je velmi extrémní a nepravděpodobná, neboť Rusko je země, která zvládá ledasjakou krizi poměrně dobře absorbovat. A vlastně pro všechny, kromě Číny, poměrně nežádoucí.
Teoreticky může vydělat i Evropa. Pokud bude válka u konce a Rusko se stáhne, pak bude nutně potřebovat navázat alespoň nějaké obchodní vztahy. A samozřejmě peníze jsou vždy na prvním místě, takže Evropa pravděpodobně opatrně ustoupí ze své nepřátelské pozice a kývne na levné ruské komodity. Tím vyděláme my všichni. Zároveň podle nejlepšího scénáře se otevře široká možnost investic na válkou zdecimované Ukrajině. A spolupráce ponese plody oboustranně, protože Evropa na ní vydělá, Ukrajina se rychleji zotaví s přílivem peněz ze západu. Stejným způsobem fungoval Marshallův plán.
Nedávno však vykvetla ještě jedna možnost. A to taková, že na konci války vydělají USA. Do doby, než Donald Trump ovládl křeslo v Oválné pracovně, se USA řadily do stejného bloku jako EU. Tedy mezi nepřátele Ruska, a bezmezné podporovatele napadené Ukrajiny. Jenže Trump řekl STOP. Projevil se jako drsný obchodník a začal Ukrajině diktovat, co mu má za vojenskou pomoc dát na oplátku. A začal to samé diktovat i Rusku. To takovým způsobem, že se vyrojily teorie o tom, že je vlastně podřízeným Vladimira Putina.
Ať jsou teorie pravdivé nebo ne, jedno začíná být víc než jasné. A to je budoucí spolupráce USA s Ruskem. Zní to paradoxně, ale Trump by v tom mohl vidět příležitost, jak se lidově řečeno napakovat. Jelikož EU je v současnosti nepřítelem Ruska a nejspíš se to oboustranně bude měnit velmi pomalu, kroky Trumpovy Ameriky jsou z pohledu Ruska vůči němu poměrně vstřícné a tudíž dveře pro mezinárodní spolupráci jsou když ne ještě zcela otevřené, tak alespoň odemčené.
Rusko na takové spolupráci nebude tratit vůbec nic. Jeho průmysl je založen na vývozu primárních zdrojů, především ropy, plynu a nerostů. Je mu úplně jedno, komu tyto zdroje prodá. Jestli je má kupovat Čína, Indie nebo USA. Pachuť nepřátelství nejspíš vyřadí EU, ale ostatní mají volné pole.
Takovou obchodní spoluprací USA opět nastartují ekonomiku Ruska, která je po válce v extrémně špatném stavu a nějaký takový impuls bude po podpisu mírové dohody velmi nutně potřebovat. USA zainvestují do Ruské těžby, Rusko dostane své peníze, Amerika své velmi levné suroviny, jen Evropa ostrouhá.
Vypadá to, že být zásadový se nemusí vyplácet. Bohužel, v současném světě není pro slušné moc místa, což evidentně platí i v mezinárodní politice.
