Článek
Válka na Ukrajině je tu s námi, tedy blízko od našich hranic, již téměř tři roky. Od té doby jsme zaslechli množství hrůzostrašných zpráv, protože válka ani jiné produkovat neumí. Část lidí zoufale křičí, aby válka byla zastavena a usedlo se k jednacímu stolu a nastal mír za jakoukoliv cenu. Další část zase podporuje Ukrajinu v jejím vzdoru proti daleko většímu nepříteli. Jednou čteme o drobných i větších úspěších Ukrajinské armády, jindy zase o drobných i větších úspěších armády Ruské. Žádné obří úspěchy, které by jednu z válčících stran srazily na kolena, se nekonají a patrně ani konat nebudou. Každá válka jednou skončí, ale tato tu s námi ještě chvíli být může, ačkoliv bychom si nejspíš všichni přáli, aby už skončila. Někteří ruským úspěchem, někteří vítězstvím Ukrajiny, jiní zase smírem někde napůl (tedy výhodným pro Rusko).
Kdy však tato válka skončí? Může nastat nějaká situace, která rázem ukončí celý konflikt? Rozhodně to nebude zničením letiště, sestřelením letadla nebo zničením tanku. Jsou to jen malé střípky do velmi obří skládačky. Jelikož se konflikt na Ukrajině v současné době podobá spíše první světové válce, více než válkám moderním, nemůžeme čekat žádný velký průlom a totální zhroucení obrany. A i kdyby k průlomu a zhroucení došlo, i tak se válka nezastaví. Zastaví se pouze armáda, která úspěch provedla, protože její zásobovací linie již budou tak dlouhé, že nebudou stíhat zásobovat. K něčemu takovému došlo v létě v Kurské oblasti. A jak vidno, ofenziva sice přinesla Ukrajincům nějaké „body,“ vítězství však nikoliv. Stejně jako počáteční Německý úspěch na západní (a následně i východní) frontě během první světové války.
Jak jsem již zmínil, současný konflikt skutečně připomíná spíše první světovou válku, tedy válku poziční, chcete-li zákopovou. A takový druh války je válkou opotřebovávací. Jelikož v ní nelze dosáhnout rychlého vítězství zbraněmi, diplomacie mlčí, nezbývá, než do nepřítele „bušit“ tak dlouho, než se vyčerpá a dojdou mu buďto suroviny, nebo morálka. Teprve zcela vyčerpaný nepřítel je ochoten zasednout k jednacímu stolu a válku ukončit svou kapitulací.
Velmi zjednodušeně si válečnou situaci můžeme představovat jako dva sudy, do nichž přitéká voda, ale kterým válka onu vodu odebírá. A každý zničený tank, každé spadlé letadlo, každý zabitý voják z tohoto sudu vodu odlije. Ba dokonce každý vystřelený náboj a každá odpálená raketa má stejný efekt, stojí totiž dost peněz. „Voda ze sudu“ utíká i ztrátou území. Naproti tomu dodávky munice, vojenská pomoc nebo dodávky vojenské techniky umí do onoho sudu naopak vodu přilít. A obě válčící země jsou teď v situaci těchto dvou sudů, z nichž více vytéká, než přitéká, takže jejich vedení musí zajistit přísun vody zvenčí. Což se na obou stranách daří. Nyní se čeká, který sud vyteče dříve.
A co se stane, že v jednom z obou sudů voda dojde? Pak teprve nastane skutečný konec války. Až se vyčerpá jeden z těchto dvou sudů, pak dotčená země již nebude mít sílu ve válce pokračovat a bude muset chtě nechtě nabídnout svou kapitulaci. Mír před vyčerpáním „Ruského sudu“ bude spíše dočasným příměřím, neboť Rusko to pravděpodobně zkusí znovu, až sebere dost sil.
Tedy pokud se radujeme z úspěchů té či oné strany, když máme radost, že Ukrajinci sestřelili nepřátelský vrtulník, trefili muniční sklad, je to radost sice oprávněná, ale v kontextu předcházejícího příkladu s dvěma sudy je to doslova pověstná kapka v moři. Malá, ale přece. V této situaci se počítá skutečně každá kapka a jde především o to, které z nesvářených zemí ty kapky utíkají rychleji. Protože až utečou všechny a jeden ze sudů zůstane prázdný, pak teprve se dočkáme vytouženého míru. Ten bude vypadat podle toho, který sud vyteče dříve.
Pokud nyní Donald Trump zastaví Americké dodávky vojenské pomoci pro Ukrajinu, pak se velmi ztenčí příbytek do Ukrajinského sudu, protože Evropa nezvládne válku ufinancovat. Bude to výrazný krok k Ruskému vítězství, nicméně nebude to okamžitý konec. Jen se ten konec bude blížit o dost rychleji.
A samozřejmě ještě může nastat situace, kdy nějaká třetí země donutí znesvářené strany jednat bez ohledu na stav vody v sudu. Možná by to bylo vhodné, nicméně v duchu posledního odstavce se nedomnívám, že Rusko by za pár let neprovedlo „Speciální vojenskou operaci číslo dva.“
Na závěr bych rád dodal, že samozřejmě plně zohledňuji to, že Ukrajina v roli napadeného se pouze brání a má více motivace bojovat nadále, i když voda v sudu bude u dna. Nicméně v příkladu se tím nic nemění a čeká se, kdo „vykrvácí“ dřív. Přejme tedy zdar obráncům, alespoň špetku rozumu útočníkům a hlavně mír pro všechny.
