Článek
Jak jsme se mohli dočíst v pěkně shrnujícím článku, lidstvo začíná bít na poplach, poněvadž i pesimistické prognózy růstu populace se ukázaly jako příliš optimistický scénář. Světová populace začne podle nových, reálnějších, odhadů klesat o dost dříve, než se původně předpokládalo. S klesající populací již dlouhá léta bojují některé vyspělé země, v nichž klesla porodnost v průměru pod 2 děti na jednu ženu. A v některých zemích, jako je třeba Jižní Korea, je porodnost dokonce pod hodnotou 1.
Nyní je potřeba vymyslet co s tím, aby lidstvo do konce století nevymřelo. Klesající populace totiž způsobuje mnoho ekonomických problémů, počínaje neudržitelným důchodovým systémem, konče naprosto minimální nezaměstnaností (která pro ekonomiku není zcela zdravá). A ruku na srdce, nikdo snad nechce, aby lidstvo po třech milionech let, co jsme na Zemi, během posledních sto let vymřelo. Nápadů, jak porodnost nastartovat je sice hodně, ale ony tak nějak nefungují.
Jenže zkusme se na to podívat i z druhé strany. On by nám skutečně pokles populace prospěl. Lidstvo je v dnešní době přemnoženo, a ještě chvíli bude hůř. Pravdou je, že naše planeta podle odhadů vědců dokáže uživit 10 až 11 miliard obyvatel, ale pokud bychom neměli změnit naši životní úroveň a především spotřebu zdrojů, tak toto číslo razantně klesá až k zhruba 3,4 miliardám lidí. Což je o dost méně než polovina současné populace. Ale stále platí, že člověk je největší ničitel přírody, takže čím méně nás bude na planetě, tím méně budeme škodit ekosystému, na kterém jsme závislí. A namačkaní na sobě jako obyvatelé Monaka nebo Hong-Kongu být také nemusíme.
Čím méně lidí bude planetu Zemi sdílet, tím méně lidí bude využívat její zdroje. Méně lidí si bude večer rozsvěcet a pouštět televizi, méně lidí bude usedat do aut, bude potřeba nakrmit méně hladových krků, bude potřeba méně lokálních topenišť. To vše prospěje přírodě, jejíž zdroje v současnosti drancujeme nebývalým tempem. Dnes ještě stále na světě každým dnem přibyde téměř 200 tisíc lidí. Za rok 2025 nás už na zeměkouli přibylo víc jak 66 milionů. To je obrovský počet lidí, kteří mají stejné právo jako my na světě být, a využívat jej pro pokrytí svých potřeb.
Již dávno pominul čas, kdy státy určovaly svou sílu podle počtu obyvatel. V současném světě vidíme, že naopak státy, které nemají tolik obyvatel bývají ty nejbohatší. A státy s trvale rostoucím počtem obyvatel naopak patří k těm chudým. Není tedy důvod tlačit lidi do zvyšování porodnosti. Na druhou stranu je alarmující, jak nízko dokáže porodnost v některých státech klesnou. Premiantem je Jižní Korea, kde se v současnosti porodnost pohybuje na hodnotě 0,7.
Někdo by možná mohl namítat, že pak budou chybět zaměstnanci. Kdo bude v těch továrnách a úřadech pracovat, když nebudou lidi? Odpověď je víc než jednoduchá: Nikdo. Pro malou populaci už nebude potřeba tolik výrobků. Zároveň nám čím dál víc pomáhá automatizace, robotizace a umělá inteligence, která také zastane nemalou část práce.
Na jednom hektaru orné půdy se uživí zhruba 3 lidé. Samozřejmě za předpokladu, že se jedná pouze o jídlo. V případě, že od půdy budeme vyžadovat ještě třeba zdroj energie (ropa, slunce, uhlí) pak potřebná plocha narůstá. Zcela logicky z toho lze odvodit, že menší populace nebude vyžadovat tolik půdy a lidstvo nebude muset expandovat za prostorem pro hospodaření. Což se blaze projeví v ochraně přírody, zejména deštných pralesů, které dnes ubývají povážení hodným tempem. Ale projeví se to i u nás ubývající zástavbou, především zmizením některých obřích ploch skladů nebo parkovišť, které brání vsakování vody do půdy.
Teoretický problém by mohl skutečně nastat v sociálním systému, zejména tom důchodovém. Už v dnešní době bijí mnohé vlády na poplach, že současný stav je zcela neudržitelný, přičemž ještě stále jsme se nepřiblížili k tomu nejhoršímu – to znamená, že bude hůř. Ale na druhou stranu jakákoliv změna sociálního systému vyvolává velmi negativní reakce. Kdyby pokles populace byl pozvolnější, bylo by to daleko snazší a ekonomicky méně bolestivé.
Dalším strašákem je vymření lidstva. K tomu ale jednoduše dojít nemůže. Že by se lidstvo dostalo až do stavu, kdy zbydou poslední dva jedinci, kteří upřednostní kariéru před rodinou, nás moc děsit nemusí. Každá populace se v určitém okamžiku začne znovu rozrůstat. Platí to i u lidí, což dokázali obyvatelé Francie v 90. letech.
Planetě, především ekosystému, který na ní v tuto chvíli je, by jen prospělo, kdyby se počet jedinců lidské rasy razantně zmenšil. V meziválečném období žily na planetě 2 miliardy lidí a lidstvo začalo komerčně létat. V době, kdy Shakespeare psal své divadelní hry a Michelangelo maloval Sixtinskou kapli, žilo v Evropě asi 100 milionů lidí. Má snad někdo dojem, že by tito dva tvořili lépe, když by nás v Evropě bylo sedm krát tolik? Tolik je nás totiž dnes, a nezdá se, že by renesanční umělce někdo překonával. Na to, aby lidstvo dokázalo velké věci, nás nemusí být 11 miliard. A nemusíme kácet deštné pralesy, abychom do Evropy dováželi palmový olej ani těžit ropu po milionech barelů denně. Ona i ta miliarda lidí na světě stačí na to, aby lidstvo mohlo dál prosperovat, takže z populačního úbytku nemusíme mít strach, ale naopak se na něj těšit.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-odhady-se-osklive-pletou-novorozencu-ubyva-rychleji-nez-vsichni-cekali-293457
