Článek
Na úřadu vlády v pátek proběhla stávka. Přes padesát zaměstnanců Úřadu vlády protestovalo proti přesunu agend pod ministerstva. Případ se řeší již nějakou dobu, a vesměs nenachází u odborníků pochopení, proč by dosud dobře fungující úřady podporující lidská práva a prevenci před drogami měly přecházet pod jednotlivá ministerstva, a ztratit tak své nadrezortní postavení. Nevysvětlil to ani Andrej Babiš a to ani samotným vedoucím. Ti byli na schůzce pouze informováni, že to tak bude a hotovo, rozhodnuto.
Je pochopitelné, že všechny kroky vlády nachází u některých lidí pochopení a u některých zase ne. I toto je ten případ, kdy část veřejnosti kroutí hlavou, co to zase šestikoalice vymyslela za destrukční řešení, zatímco druhá část populace nehledí na to, jaké následky bude mít tato změna, ale je nadšení z toho, že někdo zase vymyslel bič na úředníky. V příspěvcích a diskusích můžeme oba tyto názory najít. Nyní se zaměříme na ty, které se přesunem agend souhlasí, poněvadž tento přístup je, zdá se, poněkud zvláštní.
Z příspěvků neplyne ani tak podpora samotné změny, kterou patrně neumí vysvětlit ani sám Andrej Babiš (možná to svede Tünde Bartha), ale doslovná radost nad tím, že úředníci budou „muset makat.“ Nic víc a ani nic míň. Lidem to prostě stačí.
Jaká je představa
Zdá se, že určitá část populace má představu o úřednících poněkud zkreslenou. Mají je za lidi, kteří berou poměrně dost peněz, ideálně něco nad průměrnou mzdu, do práce chodí jen pít kafe, pospávat a telefonovat, vlastní práci ani nemají, a celý den se poflakují. V půl čtvrté se seberou a jdou domů, pokud to již nestihli dříve a neutekli z práce před koncem pracovní doby, ideálně hned po obědě. V případě, že někdo na úřad zavolá, jej odbydou s tím, že ruší a že se má zeptat jinde. Když se tam člověk snaží dostat osobně, buď se do úřadu vůbec nedostane, nebo ho nerudná, pomazánkou z chlebíčku zapatlaná paní za přepážkou vyžene, že tam nemá co dělat a že otravuje, a dál drbe s kolegyní u vedlejší přepážky o tom, co dávali včera v televizi.
Že to je jinak, doufám, netřeba psát. Tedy alespoň některým. Já osobně mám naopak s úředníky jen dobou zkušenost, nikdy mě neodbyli, a téměř vždy se mnou jednali s úsměvem. Dokonce i na vyhlášeném dopravním, když jsem si byl vyzvednout značky na auto ba i na finančáku jsem byl přístupem doslova nadšen. Ano, jistě platí, že všude se dá narazit na někoho nerudného a neochotného, který pak kazí reputaci té dobré většině. Nesuďme však podle těchto lidí, ale právě podle té většiny a toho, jakou máme osobní zkušenost.
Úředníci mají tu smůlu, že jejich práci si lidé nemohou nakoupit v supermarketu. Není hmatatelná, ale přesto tu je. Žijeme aniž bychom si jí všimli, ale v případě, že bychom o ní přišli, hořce bychom litovali. Státní úředníci nejsou budižkničemové, ale naopak užiteční „mravenci,“ kteří svou agendou pomáhají řídit tento stát. A věřte, že jejich práce je důležitější, než by se nám na první pohled mohlo zdát. Bez ní bychom patrně velmi rychle upadli v naprostý chaos a anarchii.
Nevýhodou úředníků oproti veřejnosti je také to, že někteří lidé zkrátka neuznávají jinou, než manuální práci. Já na to rád odpovídám, že kdyby všichni makali rukama, máme se báječně. Každá tlupa by měla dostatek pazourků. Ona i ta práce, ze které nevypadne škodovka, je potřeba a díky ní se dnes máme nejlépe v historii.
Jaká je realita
Popisovat, co všechno úředníci v práci dělají nemá moc smysl, neboť každý z nich má jinou agendu. Záleží jak na samotném úřadu, kde pracují, tak i na pozici, kterou zastávají. Každý z nich má na starosti něco jiného. Zdaleka se nejedná jen o přejímání formulářů a rozdávání razítek. Ba naopak, této agendy není vůbec tolik, jak se zdá. Úředníci zejména evidují. Cokoliv. Od motorových vozidel až po uchazeče o různé podpory. Ověřují také správnost a dodržování postupů. Někteří mají na starosti nakládání se stáními financemi, ať už jejich příjem, či výdej. Také dnes hojně digitalizují, což je velké téma, na němž pohořeli zejména Piráti. Dohlíží nad dodržováním předepsaných pravidel. Ať už se jedná o vydávání občanek, řidičáků a pasů, až po vyplácení sociálních dávek. Umí nám také zodpovědět spoustu úředních dotazů a pomoci s nimi.
A ano, sluší se také podotknout, že i mezi státními úředníky jsou lidé, jejichž náplň práce není úplně přínosná. Zejména na ministerstvech sedí i tací, bez jejichž práce bychom se klidně všichni obešli, poněvadž jejich agenda je většinou uměle vytvořená jen proto, aby měli co dělat. Známý je případ z Německa, kdy úředník nepracoval celých 14 let, aniž by to někomu vadilo. Ale takových lidí jsou desítky, oproti těm desetitisícům, kteří normálně pracují a pomáhají řídit stát. Nehažme je do jednoho pytle a naopak buďme rádi, že tu ty úředníky máme.
Mimochodem, zamysleli jste se někdy, jak by to tu bez státních úředníků vypadalo?
