Článek
Jak se člověk osamostatní a vyletí z rodičovského hnízda, čeká ho chtě nechtě komunikace s nějakým úřadem. Ať už je to dopravní kvůli autu, katastr kvůli nemovitosti, nebo třeba živnosťák a finančák kvůli podnikání. Případně jej může čekat nějaký ten modrý pruh třeba kvůli datové schránce. Anebo prostá komunikace s bankou.
Všechna tato vzájemná komunikace má však jedno společné zásadní úskalí, kterým je nesrozumitelnost. Pokud máte v ruce jakýkoliv psaný text, který vám zašle jeden z mnoha úřadů, čeká vás změť slov, jimž nikdo pořádně nerozumí, dokonce nejspíš ani sami úředníci. Vy po otevření dopisu několikrát dokola text čtete, abyste zjistili, co že po vás vlastně úřad chce. Snažíte se vyškrtat paragrafy, citace zákonů a jejich odstavců, naopak napojovat namísto nich slova, která dávají smysl. A to jen proto, abyste porozuměli textu, který psal vzdělaný člověk.
Uveďme si smyšlený příklad dopisu, který od úřadu můžete dostat: „Vážený občane, podle zákona č. 541/2020 O odpadech v platném znění, §95 odst. 8 a) má každý subjekt přihlášený k přechodnému či trvalému pobytu v katastru povinnost odvádět každoročně, vždy k poslednímu dni druhého měsíce roku, vyměřenou taxu za obecní systém odpadového hospodářství. Tento poplatek upravuje obecně závazná vyhláška č. 19/2025 a je stanoven na výši 666,54 Kč za každého poplatníka. Správcem poplatku je odbor financí dotčeného MÚ. Vzhledem k tomu, že poplatník X.Y., majitel nemovitosti, řádně nesplnil vyměřenou výši, vznikl tak rozdíl 35,50 Kč, který je povinen poplatník doplatit na pokladně MÚ do 15. dne následujícího měsíce, jinak mu bude účtováno penále ve výši 10% částky za každý následující započatý týden, pokud není poplatník od poplatku osvobozen podle odst. 2.“
Adresát začne okamžitě propadat v paniku, neboť obsílka z úřadu není žádná legrace a je potřeba ji nějak vyřešit. Jenže jak? Co po něm vlastně chtějí? Z textu to jednoznačně nijak nevyplývá a orientovat se v něm může nanejvýš tak zkušený právník, který si paragrafem objednává i zákusek v kavárně. Přitom se formulací netrápí jen samotný adresát, ale zároveň i úředník, který dopis píše. Neboť zkonstruovat takový dopis je patrně nesnadná záležitost. Ale jistě existuje nějaký formulář či předvyplněný hlavičkový papír, kde stačí pozměnit údaje, které chce magistrát občanovi sdělit. Tedy v tom případě to má úředník téměř bez práce.
Přitom by nikoho neubylo, kdyby v dopise namísto výše uvedeného stálo: „Vážený občane, nedopatřením vám vznikl nedoplatek za popelnice ve výši 35,50 Kč, který, prosím, doplaťte na pokladně MÚ do 14 dnů, jinak vám bude narůstat penále ve výši 10%.“
Vidíte ten rozdíl v délce textu? A vidíte i tu vnitřní srozumitelnost? Však v běžné mluvě také hovoříme tak, aby nám lidé rozumněli, tedy jasně a stručně. A nesedíme-li u soudu, partně ani nevykládáme paragrafy a citace zákonů.
Proč se tedy musíme prokousávat hromadou plevelných nic neříkajících citací zákonů a vyhlášek namísto stručně sděleného požadavku? Bude to tím, že žijeme v právním státě, kde je právo nadevše. A v kombinaci s proslulou českou vyčůraností to není zrovna ideální. Většina lidí by nejspíše za zjednodušení komunikace byla ráda, včetně samotných úředníků, nicméně vždycky se nejde někdo, kdo by zjednodušenou formu napadl soudně a úřad by pak spor prohrál, protože v komunikaci nepoužil správnou citaci obecní vyhlášky a zákona v platném znění.
Dokud mezi námi budou takoví vyčůránci, kteří si ze zákonů a paragrafů dělají prostor na schovávanou, patrně se nesmyslné komunikace nezbavíme, protože úřad se bude logicky chtít proti takovým lidem nějakým způsobem bránit. Ovšem této součásti naší kultury se patrně nezbavíme nikdy, máme to v genech a podporovala nás v tom i naše minulost.
